Zakladatelem a prvním ředitelem společnosti byl J. A. Prokop. Vznik společnosti umožnilo politické a kulturní uvolnění v roce 1848, které dovolilo zavést pravidelný český profesionální divadelní provoz mimo Prahu, kde se česky hrálo dosud na ochotnické bázi, profesionálně výjimečně zásluhou některých německých společností. Již od 1837 se J. K. Tyl zabýval otázkou, zda by na českém venkově nemohla působit samostatná česká cestující společnost, jejímž posláním by byla výchova herců a diváků pro budoucí velké české divadlo v Praze. Své představy o zřízení „vzorné“ české společnosti shrnul 1845 ve stati Možnosti českého divadla v Praze i na venkově (Květy 12, 1845, č. 58). Teprve revoluční rok 1848 vytvořil předpoklady k jejich uskutečnění. V květnu 1849 A. P. Trojan, jediný reprezentant české buržoazie v zemském stavovském výboru, zastávající funkci intendanta českých her ve StD, dosáhl příslibu podpory zemského výboru pro zřízení tzv. prvního národního divadla pro venkov. Pro realizaci projektu získali Tyl a Trojan operního zpěváka a herce Stavovského divadla J. A. Prokopa, kterého po propuštění z vyšetřovací vazby za údajnou účast v červnových bouřích ředitel Hoffmann odmítl znovu zaměstnat. Prokop zajistil divadelní koncesi pro Čechy a Moravu, sestavil soubor z mladých, většinou ochotnických nadšenců a s Tylovou pomocí uspořádal sbírku, jejíž výnos měl pokrýt počáteční provozní náklady ustavující se společnosti.
První česká cestující divadelní společnost, nazývaná neoficiálně také Národní divadlo pro venkov, zahájila 17. 11. 1849 v Chrudimi. Vedle českého souboru StD, vedeného Tylem, byla v té době druhým českým profesionálním souborem. Prokopův program se opíral o Tylovy myšlenky, „aby milým krajanům na venkově poskytovati mohl ušlechtilé zábavy divadelním jazykem českým a aby schopné členy své společnosti vychovával pro budoucí národní divadlo“. Okruh působnosti PS tvořil – až na výjimky – český venkov (v prvé sezoně hrála jeden měsíc v Chrudimi, dva měsíce v Litomyšli). Často zajížděla do severovýchodních Čech (např. Jaroměř, Náchod, Nové Město n. M.), působila i ve středních Čechách (např. Mělník), ale ocitla se i na českém jihu (např. Netolice). Později, v době svého úpadku, hrávala i v malých vesnicích (např. na Mělnicku). Činnost zahájila s 20členným souborem (15 mužů, 5 žen). Obor milovníků zastávali J. Jelínek, J. Krämer, J. Chramosta, pro komické role byli angažováni J. Šrámek a H. Mušek, pro obor otců H. Vicena, bonvivány hrál V. Žížala–Donovský, intrikány Šilinger (Horák). První milovnice byly svěřeny herečce Rokerové, obor matek J. Suché, naivky M. Bělské a Peterkové, komické role P. Vicenové. Jako režisér se uplatňoval F. J. Čížek. Počet herců se postupně snižoval.
Umělecký profil PS byl veskrze určován Prokopovými konzervativními názory jak v dramaturgii, tak ve způsobu interpretace. V repertoáru převažovaly hlavně starší vídeňské frašky, obrazy ze života, ale i rytířské hry. Citelně chyběla novější dramatika, jmenovitě byly postrádány současné hry francouzské. Z překladové dramaturgie, propagované pražskou protitylovskou opozicí v 50. letech, hrála PS jen Fredrovu aktovku Pan Čapek a Gutzkowovu hru Srdce a svět v Tylově úpravě. Prokop také dával přednost zastaralým překladům J. N. Štěpánka před překlady a úpravami Tylovými. Původní české hry byly zastoupeny dost rovnoměrně (Štěpánek, Klicpera i Tyl). Významným počinem bylo uvedení Schillerovy měšťanské tragédie Úklady a láska (k 100. výročí autorova narození), jímž PS dala impulz ostatním kočujícím společnostem k dosud opomíjenému velkému repertoáru. Pro soubor si Prokop vybíral herce, jejichž projev byl svázán s patetickodeklamačním stylem starých rytířských her. V prvních letech činnost PS pečlivě sledoval vlastenecký tisk, její zaměření se snažil ovlivňovat i Tyl, který tu několikrát pohostinsky hrál. S Prokopem jednal i o spolupodílnictví (1854–56), avšak jednání ztroskotalo na vzájemné nevraživosti Tylovy manželky a V. Prokopové. 1852 PS jako první česká cestující společnost podnikla úspěšný zájezd na Moravu, během něhož hrála dva týdny v Brně (další česká společnost tu hrála až 1868). Téhož roku sehrála několik představení pro české obecenstvo i ve Vídni. 1858 se Prokop pokusil proniknout do Prahy, žádost o povolení postavit arénu na Rohanském ostrově v Karlíně mu však byla zamítnuta. Výsadní postavení PS v českém divadelním životě počátkem druhé poloviny 19. stol. postupně sláblo. Ředitel propadal alkoholu a jeho podniku vyrůstal vážný konkurent v Zöllnerově společnosti, kterou Tyl, zklamaný pokračující proměnou PS v ryze výdělečný podnik, získal pro české divadlo. Na přelomu 50. a 60. let, kdy české cestující divadlo reprezentovalo již pět společností (Prokopova, Zöllnerova, Šmídova, Štanderova a Stránského), upadala PS umělecky i ekonomicky. Místo smluvených gáží ředitel vyplácel jen skromné zálohy hned po představení. Původní soubor se rozpadl a společností procházeli nejrůznější herci. Koncem 50. let tu hráli např. M. Köhlerová-Ryšavá, M. Štarková-Rottová, J. Faltys, J. Frankovský, P. Jičínský, K. Kastner, J. F. Kozlanský, K. Krš, J. Mošna, E. Rott, K. Ryšavý, J. L. Turnovský, V. Vilímek a J. Vilhelm. Mnozí tu začínali hereckou dráhu a postupně odcházeli k jiným společnostem, někteří se časem stali předními herci pražského divadla, jiní se osamostatnili a zakládali nové společnosti. Úkol vychovat pro české profesionální divadlo nové síly PS splnila. Po Prokopově smrti (1862) podnik oficiálně vedla vdova V. Prokopová, de facto však umělecky i provozně různě schopní tzv. artističtí správci (např. J. Faltys, A. Merhaut, E. Rott, F. Zelenka). Posledním správcem byl v 80. letech J. Mušek, který 1887 po smrti V. Prokopové získal její koncesi, na níž založil vlastní podnik, Českou divadelní společnost Josefa Muška.
Literatura
J. L. Turnovský: Z potulného života hereckého, 1882, s. 28 + Paměti starého vlastence, b.d., s. 265 a 338 + Ředitelka společnosti herecké, in: Kresby, 1887, s. 190; Z pamětí div. řiditele Fr. J. Čížka, Jeviště 1, 1885, s. 4 a pokr.; V. Hübner: Josef Alois Prokop, podnikatel I. divadelní společnosti české pro venkov, Divadlo 12, 1913/14, s. 1 a pokr.; J. Simon: Josef Alois Prokop – první divadelní ředitel české kočující společnosti, Čs. divadlo 8, 1930, s. 211 a pokr.; V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 29; J. Vondráček: Účast herce J. A. Prokopa na pražském povstání roku 1848, in sb. Listy z dějin českého divadla II, 1954, s. 265; J. Knap: Zöllnerové, 1958 + Umělcové na pouti, 1961; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968; L. Soukup: V jejich stopách, Č. Budějovice 1977, s. 202; J. Frýzek: Založení První divadelní společnosti pro venkov divadelního ředitele J. A. Prokopa, in sb. Orlické hory a Podorlicko, 1999, sv. 9, s. 176.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 402—403
