Divadlo pro mládež, založené po osvobození 1945 M. Mellanovou, bylo přímým pokračovatelem jejího Pražského dětského divadla. Provoz nově zřízeného PDM převzala mládežnická organizace SČM. Soubor tvořili dřívější spolupracovníci Mellanové (G. Kaulfusová, M. Horská-Švandová, K. Richter a B. Bobek) a nově angažovaní herci (V. Sehnoutková, M. Strouhalová, A. Balcar, D. Čech, J. Hlinomaz, P. Nebeský). Režírovali D. Plichta a V. Libovický (též choreograf), většinu scénografií navrhl Z. Matoušek, scénickou hudbu psal J. Seidel. Hrálo se v Divadle Akropolis na Žižkově.
Repertoár sestával z pohádkových her (Holková: Popelka, 1945; Peka: Za merunou do pohádky, 1946) a sovětských her pro mládež (Pinčevskij: Čapí mládě; Ljubimovová: Serjoža – 1945; Katajev: Syn pluku, 1946; Šurinová: Děd Mráz, 1947). Ve snaze získat představitele dětských rolí založila Mellanová při divadle Studio (vedoucí B. Jelínková), které připravilo několik pořadů (pásmo staročeských zvyků České vánoce, Večer na paměť Heleny Malířové, pohádku V. Tilleho Dvě Maričky, recitační pásmo Praha očima básníků a dramatizaci románu K. I. Čukovského Slunečná). Koncem 1946 se SČM pro ekonomické obtíže a politické tlaky vzdal provozování divadla, které jako samostatný subjekt zaniklo.
Od února 1947 převzala většinu souboru MDP, kde byl vedením představení pro děti pověřen herec F. Kovářík (1947–49). Mellanová se uplatňovala jako režisérka a lektorka. Do repertoáru, sestavovaného dosud výhradně z her pro děti, pronikla česká klasika (Jirásek: Lucerna, 1947; Klicpera: Zlý jelen, 1948). Po opětném osamostatnění 1949 působilo divadlo pod názvem Městské divadlo pro mládež v Dlouhé ul.
Literatura
Dvacet let divadel pro mládež v Praze, 1956 (zde soupis rep.); K. Kuršová: Pražské divadlo pro mládež. Míla Mellanová a skupina, in sb. Velké divadlo pro malé diváky, 1961, s. 65; D. Čeporanová: Cesty českého divadla pro děti a mládež, rkp. 1971, DÚk.
Vznik: 2000
