Kabaretní soubor, který v uprázdněné Redutě na Národní tř. (odkud 1958 odešli I. Vyskočil a J. Suchý do Divadla Na zábradlí, 1959 po krátkém návratu J. Suchý a J. Šlitr do Semaforu) založil spisovatel, dramatik, textař a interpret J. R. Pick. Agenturní soubor se od sez. 1962/63 plně profesionalizoval a stal se součástí SDS. V téže době se přestěhoval (v souvislosti s reorganizací Reduty, kam se vrátil I. Vyskočil) do sálu v ulici Ve Smečkách. Zde hrál do konce sez. 1964/65, během níž se o sál dělil se začínajícím Činoherním klubem.
Pickovu skupinu tvořili postupně herci a zpěváci J. Hálek, K. Laštovka, M. Neděla, K. Urbánek, A. Havlíčková, J. Kasanová, Z. Princová, Z. Salivarová-Škvorecká aj. Od 1962 byl součástí souboru vokální dívčí Inkognito kvartet. Vedle K. Urbánka, který se podílel i autorsky, režijně spolupracovali R. Chmelík a F. Laurin, choreograficky R. Libánská, hudebně A. Fried, J. Jakoubek, H. Macourek, M. Raichl a především vedoucí orchestru S. Kunst, literárně vedle J. R. Picka nejčastěji P. Bošek, J. Kincl a M. Schulz.
Ze všech autorských malých scén přelomu 50. a 60. let měl P nejblíže k domácí tradici literárního kabaretu jako předobrazu text-appealu. K těmto inspiračním zdrojům se přihlásil prvými premiérami, jež byly komponovanými pásmy původních a převzatých písniček, epigramů, aforismů, kratších monologů (tzv. monoléček) a stále častěji parodických scének, propojených výchozí situací (Paravan se židlemi; Písničky pod parapletem – 1960; Písničky za sedm; Komedia dell’karte – 1961 aj.). Na starší kabaretní tradici upomínala i přítomnost konferenciéra, zpravidla samotného J. R. Picka, ale jeho role byla posunuta k modernějšímu chápání tím, že bez přechodu a polopatistických „oslích můstků“ recitoval epigramy, kousavé verše a parodie, četl – po způsobu text-appealu – různé povídky. Po dvou sezonách se repertoár rozdělil do dvou odlišných typů kabaretních produkcí. První tvořily volné, poloimprovizované text-appealy (tzv. Kunst-appealy, někdy uváděné pod jednotícím názvem, např. Těpick Shakespeare!, 1963 aj.), z nichž nejvíce repríz dosáhlo Urbánkovo dynamické, rozpohybované pásmo staropražských a trampských songů Z Košíř až po Orinoko aneb Všichni moji dědové (1963). Druhou linii představovaly činoherní kabaretní aktovky (Pick: Trafikant Jan, 1962; Pick, Bošek, Kincl: Dvě aktovky a diplomatka; Pick: Danuše z Podještědí – 1963 aj.), v nichž se na rozdíl od text-appealů fabule a aktuálnost obvykle míjely. Síla Pickovy poetiky spočívala v krátké, úsečné pointě, v překvapivém blackoutu, aforismu, paradoxu a sarkasmu, velká plocha jí nesvědčila. Typická byla zejm. literární parodie (např. J. Drdy, J. Kainara, J. Šotoly, kritického psaní J. Hájka, F. Buriánka, S. Machonina). Tichý, až lyricky zasněný jevištní přednes Pickových textů kontrastoval s jejich razantní adresností a jedovatou kousavostí, již zmírňovala sebeironie, přítomná v protagonistově zdrženlivém hereckém projevu.
V srpnu 1965 byl P zrušen. Na jeho kabaretně-satirickou poetiku navázal J. R. Pick v autorském Kabaretu Au. Tradici jevištního šansonu a kupletu, kultivovanou zpívajícími herci P, rozvíjela od přelomu 60. a 70. let skupina Šanson.
Literatura
V. Havel: Několik slov k Paravanu, Divadlo 10, 1959, s. 790; V. Justl: Zábava a otrava, DN 5, 1961/62, č. 20–21, s. 6 + Náhoda, nebo záměr, DN 6, 1962/63, č. 12, s. 6; J. R. Pick: Hovory s veverkou, 1963; A. Fuchs: Hledá se vrah, DN 7, 1963/64, č. 5, s. 3 + Hledá se Paravan, tamtéž, č. 24, s. 4; Z. Heřman: Parametry Paravanu, in sb. Začalo to Redutou, 1964, s. 184 + Zábava korunovaná a zábava za koruny, Divadlo 16, 1965, duben, s. 31; J. Císař: Z malého stává se velké, in sb. Začalo to Redutou, 1964, s. 291; A. Brousek: J. R. Pick – dramatik?, Divadlo 15, 1964, únor, s. 60; O. Sus: Evoluce satirika J. R. Picka, in: Metamorfózy smíchu a vzteku, Brno 1965, s. 125; E. Světlík (ed.): Pickantérie, 1995; J. Kotek: Dějiny české populární hudby a zpěvu (1918–1968), 1998.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 386—387
