Po odchodu Honzlovy skupiny, vedené A. Dvořákem, do Studia Intimního divadla obsadila uvolněný sál ve Smetanově muzeu na podzim 1943 jiná skupina hodlající pěstovat „cílevědomé generační divadlo“. Vedle členů a elévů nacisty zlikvidovaného D 41 ji tvořili posluchači konzervatoře a ochotníci (B. Bezouška, F. Geisler, L. Gregor, H. Hrdinová, Z. Jiřičný, A. Kadeřábková, Z. Lancinger, J. Mráz a J. Nedvěd). V čele Nového souboru (NS) stáli překladatel a básník F. Vrba, režisér I. Weiss a scénograf J. Svoboda, dominantní roli měl bývalý lektor D 41 J. Kárnet.
Tvorba NS byla do jisté míry ovlivněna vnějšími podmínkami (divadelně nevybavený sál, koncertní licence), avšak z větší části vyplývala z divadelněteoretických názorů vůdčích osobností souboru. Odchovanci E. F. Buriana a jiných avantgardních divadelníků chápali inscenaci jako svébytnou básnickou kompozici, v níž všechny jevištní složky, imaginativně rozehrávány, přejímají významotvornou úlohu textu. V praxi se tato koncepce projevila nadvládou role režiséra a potlačením významu herecké složky. Pro inscenace NS, Hölderlinovu tragédii Empedoklés (ú: J. Kárnet, F. Vrba, r: J. Kárnet, v: J. Svoboda) a Strindbergovo drama Nevěsta (r: F. Geisler), byl příznačný aktualizační přístup k textu, patrný jak z jeho úpravy, tak ze scénografického a kostýmního řešení oproštěného od veškerého dobového a místního koloritu, i z hereckého projevu, který propůjčoval postavám ráz současníků. Inscenace, sjednocené teskným, melancholicky zabarveným lyrismem, byly výrazem pesimistického pohledu na možnosti lidské existence.
Mezi okupačními generačními soubory zaujímal NS důležité místo. Spolu s některými inscenacemi divadla Větrník (např. Peníz z noclehárny) dokumentoval snad nejvýrazněji, nakolik se mladá generace, již silně poznamenaná vlivem existencionalismu, názorově vzdálila od meziválečné avantgardy, na niž některými vnějšími postupy navazovala.
Literatura
-a: Nový soubor Divadélka ve Smetanově museu, Nár. střed 5. 10. 1943; J. K. [Kopecký]: Hölderlinův večer, LN 6. 10. 1943 + Severská balada o matce vražednici, LN 27. 11. 1943; Hloch: Nový soubor s Empedoklem, Venkov 7. 10. 1943; nesign.: Nové vedení pražských divadel, Český dělník 5, 1943, č. 42, s. 5; P. B. [P. Bojar]: Divadelní poznámky, Praha v týdnu 4, 1943, č. 42, s. 7; B. Srba: O nové divadlo, 1988, s. 262.
Vznik: 2000
