Byl snad žákem malíře divadelních dekorací A. Fingerlanda. Jeho prací namalovaných kolem 1850 pro některé pražské ochotnické soubory si povšiml výtvarník StD T. Mössner a přizval M. ke spolupráci. M. se ve StD krátce uplatnil od konce 50. let. Od podzimu 1862 do své smrti 1874 pracoval v PD, pro které vytvořil takřka celý základní dekorační fundus. Zpočátku maloval typové dekorace, později, v souladu s požadavky prvního kapelníka B. Smetany, též kompletní výpravy individuální (1866 Smetana: Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta). Realizoval rovněž některé návrhy režiséra Chvalovského (1874, podle zachované skici Smetanových Dvou vdov). Tím naplňoval dobové snahy o realistické zpodobení českého přírodního a lidového prostředí, ač tíhnul spíše ke staršímu systému scénické konstrukce s postranními kulisami, sufitami a zadními prospekty. Část jeho díla má exkluzivní témata (dekorace slují, podsvětí, chrámů Amorových, Elysejských hájů). Ke Gluckově opeře Orfeus a Eurydika (1864) maloval patrně i tzv. transparentní (prořezávané) obrazy. Pro Arénu Na hradbách vytvořil 1869 malovaný portál, dekorace a oponu s pohledem na Pražský hrad, v popředí s tehdejším pražským řetězovým mostem (v ose dnešní Revoluční třídy). Do rohu umístil medailony V. K. Klicpery, F. Škroupa, Ch. W. Glucka a J. K. Tyla. Vybavoval i mimopražské ochotnické spolky (Jaroměř, Nymburk, Mladá Boleslav, ad.) a dodával dekorace pro P. Švandu st. (např. pro Lecocqovu Angot, 1874 v Aréně v Eggenberku). Snažil se získat zkušenosti v zahraničí. 1866 podnikl cestu do Paříže, aby si prohlédl zařízení a dekorační fundus místních divadel. 1873 absolvoval podobně zaměřenou čtyřtýdenní cestu do Vídně, kde zároveň navštívil světovou výstavu. Jako pravděpodobně první český výtvarník začal M. zobrazovat interiérové prostředí prostřednictvím tzv. „uzavřených“ či „francouzských pokojů“. Jeho scénické návrhy provedené technikou kvaše jsou vždy detailně rozpracovány do jednotlivých součástí celkové dekorace a naznačují krajinářské školení. Častým kompozičním řešením je zde užití oblouku (prospektového nebo tvořeného stromovím), v němž se otevírá pohled na krajinu nebo na zákoutí s architekturou.
Dekorace (pro opery a hry s hudbou v PD a na pobočných scénách, jednotlivé kusy)
1864: Meyerbeer: Robert ďábel (hrobka), Gluck: Orfeus a Eurydika (podsvětí, elysejský ráj, pohádkový chrám Amorův); 1865: Šebor: Templáři na Moravě (románský sál, dekor. „blíž král. hradu pražského“); 1866: Smetana: Braniboři v Čechách, Smetana: Prodaná nevěsta, Gluck: Armida, Glinka: Život za cara (zimní krajina, les, okolí Moskvy, Kreml), Rossini: Vilém Tell (Rütli); 1867: Glinka: Ruslan a Ludmila (románský sál, skalní jeskyně, krajina, pustá krajina), Šebor: Drahomíra, Gounod: Faust a Markéta (Markétina zahrada, kostel), Donizetti: Dom Sebastian (přístav lisabonský), F. Kaiser: Na ledě aneb Vánoční dárky; 1868: Bendl: Leila (Granada, sál v Alhambře), J. J. Kolár: Věštba Libušina, Smetana: Dalibor (obojí v rámci slavností položení základního kamene k ND), Auber: První den štěstí (kiosk, pagoda), Verdi: Nabuchodonosor (Bálův chrám, též E. Herold), Feldmann–Suppé: Na kovárně; 1869: Auber: Maškarní ples Gustava III. (chatrč, popraviště); Gounod: Romeo a Julie (hrobka); 1870: Šebor: Blanka, Zajc: Únos Sabinek, Bendl: Břetislav; 1871: Offenbach: Princezna trebizondská a Bandité, Zajc: Hadačka z Boissy (hrad), Rozkošný: Svatojanské proudy (myslivna, krajina Svatojanských proudů), Feuillet: V dobách pokušení; 1872: Gluck: Ifigenie v Aulidě, V. Hřímalý: Zakletý princ, Raeder: Flok a Cvok; 1873: Pulda–V. Hřímalý: Čert na zemi, Raimund– Drechsler: Dívka z čarovných krajů aneb Sedlák milionář, Skuherský: Rektor a generál; 1874: Smetana: Dvě vdovy, Offenbach: Pytláci, Tyl–A. Čech: Salamandr.
Prameny a literatura
Podle sdělení archivu Akademie výtvarného umění v Praze nebyl ke studiu zapsán. – Žádosti o finanční podporu na cesty, adresované Zemskému výboru, a agenda kolem nich, 1873, Národní archiv (SÚA), fond Zemský výbor II, 1791–1873, kart. 1230. – Scénické návrhy v NMd a ČMH. • V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 88n; Bartoš: PD opera; A. Kittl: Činohra PD, sv. Překladatelé, výtvarníci; J. Knap: Umělcové na pouti. České divadelní společnosti v 19. století, 1961; L. Klosová: K inscenačním otázkám opery a činohry Prozatímního divadla, ČNM 135, 1966, s. 212–218; D ČD III; J. Hilmera: Česká divadelní architektura, 1999, s. 31; B. Srba: Vývojové proměny systému kulisové dekorace v Prozatímním divadle a na jeho filiálních scénách 1862–1883, Sborník fil. fak. brněnské univerzity Q3, 2000, s. 9–75; Dějiny českého výtvarného umění 1780–1890, III/2, 2001; Šulc: Opereta, s. 404; M. Trávníčková: Výtvarná složka repertoáru Prozatímního divadla a její zastoupení ve sbírkách Divadelního oddělení Národního muzea, Divadelní revue 19, 2002, č. 1, s. 92–98; PD 1862–83; Trávníčková: PD. • NDp.
Vznik: 2006
Zdroj: Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, ed. J. Ludvová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2006, s. 318–319