Zahájila činnost 1887 pod vedením J. Muška, který jako poslední artistický správce Prokopovy společnosti získal po smrti V. Prokopové její koncesi. Soubor tvořili někteří dřívější členové Prokopovy společnosti a členové Muškovy rodiny; vystřídala se v něm řada mladých začínajících herců (mj. M. Mušková, A. Novotná, M. Vintrová, provd. Bečvářová, J. Blažek, A. Brázda, A. J. Frýda, J. Hurt, A. Kantor, J. Kosina, V. Kotalík, H. Mušek, O. Svoboda, V. Vydra). Do řady divadelních společností, působících na českém venkově, se MS včlenila jako menší podnik průměrné úrovně. Hlavním teritoriem její působnosti se staly střední a východní Čechy (zejm. Pardubice, Chrudim, Hradec Králové, Nymburk, Mělník, Slaný, Mladá Boleslav, Hronov, Police n. Metují), v 90. letech 19. stol. příležitostně zajížděla do jižních Čech.
Značně eklektický repertoár konzervativního zaměření byl poplatný dřívější divadelní praxi principála a částečně i herecké zkušenosti jeho otce H. Muška, který působil od 1831 u německých a českých kočujících družin. Vedle české klasiky (Tyl: Jiříkovo vidění, Paličova dcera, Nalezenec; Klicpera: Loketský zvon, Blaník; Štěpánek: Berounské koláče; Kolár: Pražský žid) Mušek uváděl sentimentální melodramata (Holtei: Eleonora, nevěsta hrobu) a hlavně veselohry a frašky, které se těšily velké oblibě maloměstského obecenstva (např. Šamberk: Jedenácté přikázání; Schönthan: Únos Sabinek; Štolba: Na letním bytě; Šípek: Václav Hora, myslivec 18. pluku; Bisson: Zabil svou ženu). Světová klasika byla zastoupena např. Moličrem (Lakomec), Shakespearem (Zkrocení zlé ženy), Słowackim (Mazepa). Mušek usiloval o dobré herecké provedení, příležitostně zval k hostování pražské herce (mj. J. Mošnu). Od konce 90. let se jen pozvolna dostávaly do repertoáru soudobé hry české (Jirásek: Lucerna, Vojnarka; Svoboda: Směry života; Kvapil: Oblaka) a zahraniční (např. Halbe: Proud; Sudermann: Čest, Zápas motýlů; Schnitzler: Milkování; Echegaray: Světec či blázen). V prvních desetiletích 20. století převážila opereta (např. 1911 byly uvedeny na štaci v Jaroměři operety Pan profesor v pekle od K. Moora a Krista z myslivny od J. Jarna, dirigované K. Moorem).
Po Muškově smrti 1921 se stala držitelkou koncese vdova M. Mušková, která předala vedení artistickým správcům, nejprve J. Dvorskému, od 1938 Z. Tarnovské-Lopatové. V tomto období společnost již upadala, narůstající ekonomické problémy se snažila řešit hledáním nových oblastí působení např. v západních Čechách (Duchcov, Litvínov ad.). 1944 její činnost definitivně skončila.
Literatura
Nesign.: Pan Josef Mušek, divadelní ředitel, Divadlo 6, 1907/08, s. 430; =: Josef Mušek, Jeviště 2, 1921, s. 92; V. Š. Táborský: Dějiny venkovských divadelních společností, 1930, s. 155; V. Vydra: Má pouť životem a uměním, 1958, s. 56; J. Knap: Umělcové na pouti, 1961; A. Buchner: Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 314—315