Psán též Czechtitzki, Czechticky, Čechticky, Czehtitzky, Zechtilzky, křest. jméno též Carl. – Pravděpodobně už v mládí byl C. v kontaktu s osobnostmi pražského divadla, s herci a dramatiky společnosti J. J. Bruniana (doložen v ní však není) a také se pokoušel o dramatickou tvorbu. Traduje se, že debutoval 1777 v Linci v titulní roli truchlohry Graf Treuberg K. F. Guolfingera von Steinsberg (v pražském Divadle v Kotcích provedena v červenci 1778), jenž ji 1781 pod názvem Der Patriotismus zařadil do knižního vydání svých her. Při uvedení hry v pruském Královci (Königsberg) 1786, kde titulní roli hrál C., bylo autorství přiznáváno jemu (údajně hru napsal zcela samostatně podle plánu, který mu v Praze Guolfinger poskytl).
První doložené herecké angažmá absolvoval C. 1779 v Augsburgu u společnosti W. Rößla (hrál vedlejší role), jejíž tamní působení bylo krátké a nepříliš úspěšné (březen–květen). 1782 získal angažmá v Praze u principála K. Wahra pro poslední sezonu Divadla v Kotcích. Pražskému publiku se C. představil jako Beaumarchais v Goethově tragédii Clavigo. Prahu však vzápětí opustil. V Berlíně nastoupil u Döbbelinovy společnosti, kde poprvé vystoupil 9. 12. 1782 jako Hamlet. 1783–85 hrál v ruském Petrohradě (1784/85 je však zároveň zaznamenán v oboru druhých milovníků ve společnosti Hofmannově, působící ve střední Evropě ⇒ GTK 1786). Poté zamířil do Královce ke společnosti J. C. Schuchové (1785–87), která tu hrála během zimního období, v létě v Mitavě (Mittau, dnes Jelgava v Lotyšsku) a na podzim v Gdaňsku. Zde jeho umělecká kariéra vyvrcholila. Po návratu do Berlína 1787 zde s přestávkami působil do 1795, poté hostoval na různých místech. Totožnost nebo příbuzenský poměr s Antonem C., činným 1790 ve Vídni u principála Ch. L. Seippa v divadle „auf der Landstraße“, nebyly dosud zjištěny. Působení C. v Mihuleho souboru Vlastenského divadla, který kromě Prahy hrál i v Karlových Varech, dokládá pouze údaj o jeho odchodu z ansámblu 1791. Ve druhé polovině devadesátých let hostoval za Ifflandova ředitelství v Berlíně (Frank, F. W. Gotter: Der argwöhnische Ehemann [Podezřívavý manžel]), v září 1798 ve Vídni (Hamlet) a 2. 1.–8. 2. a 3.–10. 9. 1800 hrál celkem patnáctkrát ve Vratislavi, kde mu byla udělena pamětní medaile. Za ředitele J. K. Liebicha hostoval 1807/08 ve Stavovském divadle jako Shakespearův Hamlet, Beaumarchais (Goethe: Clavigo), Philipp Brock (A. W. Iffland: Die Mündel [Poručenci]) a 1808/09 jako Franz Moor (Schiller: Die Räuber [Loupežníci]). Po skončení umělecké dráhy tu vystoupil (patrně naposledy) ještě 1810, když do Prahy přijela slavná herečka F. Bethmannová-Unzelmannová, s níž kdysi jako mladistvý milovník hrával v Berlíně. Poslední léta trávil zřejmě v Čechách se svou manželkou Mariannou Theresou (Josefou), roz. Rosenbergovou (* 1757), která se svým prvním manželem J. Ch. Kaffkou působila herecky už v Brně za R. Waitzhofera (1781), v Praze údajně studovala zpěv u T. Batkové a později tu působila jako učitelka zpěvu (⇒ Vertraute Briefe 1810). Jako vdova se po 1813 provdala za herce a 1824–34 člena ředitelského triumvirátu Stavovského divadla F. Polawského.
Herecky se C. uplatňoval především v charakterním oboru a v oboru prvních milovníků, pro něž měl dobré psychofyzické předpoklady: ohnivou letoru, mladistvý zjev, půvabnou postavu, oduševnělou a výraznou tvář, příjemný a tvárný hlas. Vynikal ve vášnivých a dramaticky vyhrocených scénách, které hrál s neobyčejným temperamentem a invencí. Zvláště se mu dařily role vyžadující patos a nadšení, ať to byli mladí hrdinové či zloduši. V postavě Thesea (J. A. Benda: Ariadne auf Naxos [Ariadna na Naxu], t: J. Ch. Brandes) upoutal oduševnělou mimikou, přechody mezi náruživými a mírnými afekty i ztvárněním vnitřního zápasu mezi povinností a láskou. Uznale byl přijat také jeho Franz Moor v prvním berlínském uvedení Schillerových Loupežníků; v této roli byl kongeniálním partnerem zasloužilého schillerovského interpreta J. F. F. Flecka (Karl). Mezi rolemi, které hrál, byli mj. Shakespearův Richard, Major Tellheim (G. E. Lessing: Emilia Galotti), Almaviva (P.-A. C. Beaumarchais: Der tolle Tag, oder Figaros Hochzeit [Bláznivý den aneb Figarova svatba]). Kritika, obsáhle recenzující C. výkony, oceňovala jak jeho výjimečné nadání, tak detailně promyšlenou přípravu rolí (včetně volby charakteristického kostýmu) a připisovala mu zásluhu o zvýšení celkové úrovně herectví u divadelní společnosti.
Prameny a literatura
K. C., profil dle A. Schall, Breslau ⇒ Deutsche Schauspieler I. Das achtzehnte Jahrhundert, ed. Ph. Stein, Berlin 1907, list XXV; vyobrazení téhož profilu na medaili (1801) ⇒ Die deutsche Theaterausstellung Berlin 1910, ed. H. Stümcke, Berlin 1911, list XLI. • Berliner Theater-Journal für das Jahr 1782, Berlin 1783, s. 466–504; Verzeichnis und allgemeine Karakteristik sämtlicher Schauspieler der Döbbelinschen Gesellschaft, tamtéž, s. 515–520; Verzeichniß aller Theater–Personen, Russische Theatralien (St. Petersburg) 1, 1784/85, s. 33–77; GTK 1786, s. 177; 1791, s. 191; 1792, s. 300–305; John: An Herrn Czechtitzky. Königsberg am 19. Jenner d. J., Ephemeriden der Litteratur und des Theaters (Berlin) 3, 1786, s. 75–77; Ueber Bühne und Publikum zu Königsberg in Preussen. …Für das Jahr 1785 und 1786, 4, 1786, s. 113–120, 131–140, 158–160, 218–224, 183–287; An Guelfo-Czechtitzky, s. 138n.; Abschiedsrede in der Kleidung des Almaviva gehalten, s. 284n.; An den Herausgeber, 6, 1787, s. 324–330; Vom Königl. National-Theater zu Berlin, Annalen des Theaters (Berlin) 1789, seš. 4, s. 54–63; Königliches Nationaltheater in Berlin 1795, tamtéž 1795, seš. 16; Deutsche Bühnenverzeichnisse: Königl. General-Direction in Berlin: Gastrollen nach ihrer Folge, Taschenbuch für’s Theater (Mainz–Hamburg)1798/99, s. 215–219; ADT 2, 1798, s. 257; Prager Theater-Almanach 1809, s. 65; Almanach fürs Theater (Berlin) 1809, s. 161; 1811, s. 295; Breslau: Gastrollen, Neues Journal für Theater und andere schöne Künste (Hamburg) 3, 1800, s. 194–197; Vertraute Briefe geschrieben auf einer Reise nach Wien und den Oesterreichischen Staaten zu Ende des Jahres 1808 und zu Anfang 1809 von Johann Friedrich Reichardt II, Amsterdam 1810, s. 196; F. L. W. Meyer: Friedrich Ludwig Schröder, Hamburg 1819; F. B. Mikovec: Zur Geschichte des Prager Theaters. Von Steinsberg bis Liebich, Bohemia 21. 7. 1860; K. A. Varnhagen von Ense: Denkwürdigkeiten des eigenen Lebens III, Leipzig 1871; F. A. Witz: Versuch einer Geschichte der theatralischen Vorstellungen in Augsburg, Augsburg [1876], s. 142; Teuber II 1885, s. 86, 102, 298, 389, 394; M. Schlesinger: Geschichte des Breslauer TheatersI, Berlin 1898, s. 97; Carl Ludwig Costenoble’s Tagebücher von seiner Jugend bis zur Übersiedlung nach Wien I, ed. A. v. Weilen, Berlin 1912, s. 73–79; Schauspielerleben im achtzehnten Jahrhundert. Erinnerungen von Joseph Anton Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 158, 175, 182; E. K. Blümml–G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren, Wien 1925, s. 454; G. Wahnrau: Berlin, Stadt der Theater, Berlin 1959, s. 153, 212, 215, 200. • ADB, BLGBL, DBE, ODS, Pies (M. T. Rosenbergová v hesle Friebach)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 122–124
