Psán též Prenner, Hans Michael. – Původ a mládí B. nejsou známy. Nevyjasněn zůstává rovněž příbuzenský vztah ke jmenovci, vídeňskému rodákovi A. J. Brennerovi a jeho rodině. Počátek B. principálství spadá patrně krátce před 1750. Lze předpokládat, že již předtím působil jako herec v některé jiné společnosti. Na svých divadelních cedulích v Norimberku 1750 uváděl, že jeho společnost působila ve službách různých královských a knížecích dvorů, naposledy u knížete z Löwensteinu-Wertheimu v jihozápadním Německu. 1750 hrála B. trupa v Olomouci a ve Znojmě. V té době k ní nastoupil jako herec J. J. Brunian. 1752 působila v Biberachu, 1753 v Schaffhausenu. Její další cesta není známa až do 1755, kdy údajně hrála v Brně (tehdy u ní debutoval pozdější vídeňský herec J. Ch. Gottlieb). 1756 vystupovala v Olomouci, Jihlavě a Znojmě. Dále je známo až krátké účinkování v Kremži 1761, pak údaje opět chybějí. Není vyloučeno, že se načas připojila ke společnosti K. J. Schwertbergera, neboť 1771 hrály spojené soubory B. a Schwertbergera v Olomouci. Téhož roku získal B. ještě jednou samostatně povolení účinkovat ve Znojmě, poté jeho stopa mizí.

B. byl provinciálním principálem běžného dobového profilu. Jeho repertoár je znám jen z norimberského působení 1750 (zachováno 33 cedulí), kdy uváděl hlavně dobově nejoblíbenější hauptakce. Jeho Faust (Die Macht der Zauberey Oder Das Leben und Tod des Weltbekannten Doctor Fausts [Moc kouzel aneb Život a smrt světoznámého doktora Fausta]) obsahoval též scénu známou z četných pozdějších loutkářských textů, v níž se Hanswurst „potýkal se svým kamarádem Mephistophilem pomocí kouzelné knihy“. B. měl na repertoáru i hauptakci o Valdštejnovi (Das Leben und erschröckliche Ende des Kayserl. Generals ­Alberti von Wallenstein, Herzogen von Frideland [Život a strašlivý konec císařského generála Alberta z Valdštejna, vévody frýdlant­ského]). Ojediněle uváděl komedie italského pů­vodu (např. anonymní Gli contratti rotti [Porušené smlouvy]), a dokonce i literárně fixovaná dramata (J. E. Schlegel: Canut, T. Ottway: Das befreyte Venedig [Osvobozené Benátky]). Byl jedním z prvních německých principálů, kteří se zaměřovali na moravská města.

Prameny a literatura

MZA, fond B 1, sign. B 47, kart. 2; SOkA Olomouc, Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur; GNM Nürnberg, sign. L 1313^w 2°: cedule B. společnosti z Norimberku 1750. • Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 276; nesign. [M. Scholz?]: Nachrichten von dem Leben des Herrn von Brunian, Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 4, 1781, s. 517, 539; D’Elvert 1852, s. 140; A. Hübner: Denkwürdigkeiten der kgl. Stadt Znaim, Znaim 1869, s. 783; M. Fehr: Die wandernden Thea­tertruppen in der Schweiz, Einsiedeln 1949 ­(Jahrbuch der Schweizerischen Gesellschaft für Theaterkultur 18, 1948), s. 140n., 172; P. Kertz–I. Strößen­reuther: Bibliographie zur Theaterge­schichte Nürn­bergs, Nürnberg 1964, s. 26; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederöster­reich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 18; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 94, 354, 364. • Gallerie, Meyer, Pies (zde nerozlišen od ­Antona Jakoba B.)

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 74–76