Amatérské loutkové divadlo zřídil Místní odbor Národní jednoty pošumavské z podnětu smíchovského úředníka J. Fořta pro dětské publikum Smíchova. Z výtěžků činnosti divadlo přispívalo na charitativní činnost Jednoty v národnostně smíšených oblastech. Nejprve působilo v restauraci na Židovském (dnes Dětském) ostrově. 1909 získalo stálé prostory v restauračním pavilonu v zahradě Kinských, kde bylo vybudováno velké jeviště, výtvarným řešením včetně železné opony napodobující jeviště ND. Principálem byl J. Fořt, který se svými syny, přáteli a příležitostnými hosty, později s širším okruhem spolupracovníků hrával sobotní a nedělní představení. Mezi hosty byli mj. J. Skupa a F. Futurista s kabaretními loutkovými výstupy. Repertoár tvořily pohádkové hry (Podlipská: Bílá paní, Popelka; Tesařová: Princezna Pampeliška ad.). Mnohé, většinou s postavou veselého Kašpárka, psal sám Fořt pod pseudonymem J. Hradecký a J. Nežárecký (Statečný krejčí Kašpárek, Král Dobroslav, Perníková babička ad.). V oblibě byly hry z českých dějin (Rada: Eliška Přemyslovna ad.). Program byl pravidelně ohlašován v Národních listech a Národní politice a divadlo bylo hojně navštěvováno. Scénu v zahradě Kinských převzal 1911 Český svaz přátel loutkového divadla, na jehož vzniku se Fořt podílel. Ve spolupráci se Svazem se připravovala stavba samostatné budovy, v níž mělo být i loutkářské muzeum. Uskutečnění projektu zmařila 1. svět. válka, během níž činnost divadla ochabovala. 1915 scénu vedl B. Schweigstill. Fořt, jemuž byla vytýkána konzervativnost a neschopnost přijímat nové podněty, koncem 1917 odešel a divadlo zaniklo. Řadu jeho podnětů i záměr postavit budovu pro loutkové divadlo a loutkářské muzeum převzala do svého programu Umělecká loutková scéna.
Literatura
J. Fořt: Z repertoáru herců na drátkách, Český loutkář 1, 1912, s. 16; nesign.: Z Českého svazu přátel loutkového divadla v Praze, tamtéž, s. 152; D. Fořt: Loutkové divadlo v zahradě Kinských, Informace ONV v Praze 5, únor 1980, s. 16.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 240—241
