Křest. jména psána též Franz Wenzl. – Rod C.-A. vznikl 1666, když Jan Marek Clary (1638–99) spolu s povýšením do hraběcího stavu dostal svolení ke spojení znaků a jmen obou rodů. Rod Clary pocházel z italské Florencie a později přesídlil do Furlandska (Friaul). V českých zemích se usadil během třicetileté války, kdy císařský důstojník Franz Clary získal řadu konfiskovaných statků (inkolát 1627, povýšení do českého panského stavu starožitných rodů 1644). Rod Aldringenů, původem z Lotrinska, přišel do českých zemích rovněž za třicetileté války, kdy Jan z Aldringen (1588–1634) získal po smrti Albrechta z Valdštejna za své služby v císařské armádě konfiskované panství Teplice a část panství Benešov. Zemřel bezdětný a jeho majetek přešel na příbuzné. 1666 se jeho jediným vlastníkem stal Jan Marek Clary, který se 1637 oženil s Annou Marií z Aldringen († 1665), sestrou Jana z Aldringen.
Vnuk Jana Marka, František Václav C.-A. (1706–88), císařský a královský komoří a nejvyšší lovčí, byl 1767 povýšen do knížecího stavu. Jeho manželkou, se kterou měl devět dětí, byla princezna Marie Josefa Hohenzollern-Hechingen (1728–1801). V Praze C.-A. přestavěl palác na Valdštejnském náměstí (dnešní Auersperský). Své hlavní sídlo, teplický zámek, kde už v létě 1721 vystoupila italská herecká společnost T. Ristoriho, tehdy sasko-polský dvorní soubor Augusta Silného, dal zásadním způsobem přestavět. Malé divadlo, jež při přestavbě v polovině 18. stol. v prostorách zámku vzniklo, nahradila později samostatná klasicistní budova, kterou 1787–89 přistavěl J. A. Giesel z Drážďan (1751–1822) k západnímu křídlu zámku.
Syn Františka Václava, kníže Jan Nepomuk C.-A. (1754–1826), generální dvorský ředitel staveb, byl vzorem vznešeného a uhlazeného aristokrata. Svých známostí a kontaktů dokázal využít k propagaci teplických lázní, které se díky rekonstrukci celého města po ničivém požáru 1793 staly jedněmi z nejoblíbenějších a nejmódnějších. Divadlo bylo u lázeňských hostů oblíbeno a v létě, v době hlavní lázeňské sezony, se v teplickém zámeckém divadle hrálo denně (vystupovaly tu také profesionální herecké společnosti, např. pražský soubor Vlastenského divadla) kromě jednoho dne v týdnu, který byl vyhrazen soukromým akcím majitele zámku a jeho hostů. Ti často sami hrávali hry, jejichž autorem byl někdo z nich. Jedním z autorů byl i G. Casanova, působící v té době jako knihovník na valdštejnském zámku v Duchcově. Pro manželku Jana Nepomuka C.-A., kněžnu Marii Leopoldu Kristinu, roz. de Ligne (1757–1830), napsal hru Le Polémoscope ou La calomnie démasqué par la présence d’esprit… [Lorňon, který klame, neboli Duchapřítomně odhalená pomluva], jež byla uvedena v červnu 1791. Hru Die Wette [Sázka] napsala za pomoci dalšího z lázeňských hostů, J. W. Goetha, mladá rakouská císařovna Marie Ludovika, která se zde 1812 léčila. Až do poloviny 19. stol. hráli v teplickém divadle příslušníci téměř všech významných šlechtických rodin, což potvrzují zápisy v pamětní knize šlechtického divadelního spolku (Teplitzer Gesellschaftstheater). Soukromě se zde hrálo též po první světové válce, kdy už veřejnosti sloužilo velké Městské divadlo. Zámecké divadlo bylo zrušeno 1929.
Prameny a literatura
SOA Litoměřice, pobočka Děčín, RA Clary-Aldringen a Ficquelmonte (deníky, korespondence) ⇒ Státní archiv v Litoměřicích. Průvodce po archivních fondech, ed. J. Křivka–J. Hanzal–M. Košťál–J. Kynčl, Praha 1962/63; Regionální muzeum v Teplicích – knihovna (divadelní cedule ⇒ Macek 1967); NMd, sign. Č 3876: soubor materiálů (texty a rozepsané role); SOA Praha, pobočka Mnichovo Hradiště, RA Valdštejnové: J. Casanova, Le Polemoscope ou La calomnie démasqué par la présence d’esprit (čtyři opisy, ed. ⇒ Ottman 1900). • V. Ottmann: Jakob Casanova von Seingalt, Sein Leben und seine Werke. Nebst Casanovas Tragikomödie „Das Polemoskop“, Stuttgart 1900, s. 145n.; J. Port: Claryovské knížecí divadlo v Teplickém zámku, Za starou Prahu 13, 1929, č. 1–6, s. 30–32 (půdorys divadla); W. Pleyer–J. Tetzner: Goethe und Teplitz, Teplitz-Schönau 1932; S. Suchevič: Poznámka k dějinám zámeckého divadla v Teplicích, Ústecké kapitoly vlastivědné 1957, s. 27–32; J. Macek: Vlastenecké divadlo a Teplice, Zprávy – Studie Oblastního vlastivědného muzea v Teplicích (Teplice) 3, 1967, s. 8–11 (příl. obr. 2); B. Plevka: Dvě kapitoly o divadle, Revue Teplice (Teplice) 1, 1969, č. 6, s. 11; J. Boehm: Teplické zámecké divadlo, tamtéž 12, 1980, č. 2, s. 12; č. 3, s. 12; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 9; S. Ostrovská: Slavné ženy v Teplicích, Teplice 1994; V. Tichý: Casanova v Čechách, 2. vyd. Praha 1995, s. 15, 145n.; A. Scherl: Vliv italských herců 16.–18. století na vývoj divadla v českých zemích, DR 6, 1995, č. 4, s. 33; Giacomo Casanova známý – neznámý, ed. J. Macek, Teplice 1998; J. Županič–M. Fiala–F. Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001. • OSN, Pouzar Almanach, Wurzbach
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 115–116
