V dobových libretech byl C. označován „di Venezia“, či „Veneziano“, což dovoluje usuzovat na jeho benátský původ. Vystupoval společně se sopranistkou C. Monti. Jejich první vystoupení byla zaznamenána v Benátkách (1726/27) a v Pavii (1729). Poté se přesunuli do střední Evropy, kde působili v Praze (1729–32), v Brně (1733–36) a v Holešově (1734). C. stopa se 1737 ztrácí ve Štýrském Hradci.
Pěvecká dvojice C. a Monti se věnovala interpretaci komických intermezz, prováděných mezi jednotlivými akty oper seria. C. lze považovat za prvního doloženého interpreta-specialistu tohoto druhu na českém území. Některé z titulů uvedených v Itálii přenesl se svou partnerkou do Prahy, kam je na podzim 1729 angažoval impresário A. Denzio, působící ve Šporkově divadle na Novém Městě. Zpívali dvojici Armiletta – Baldacco v La cantatrice [Zpěvačka] G. B. Pescettiho (divadlo S. Samuele v Benátkách o karnevalu 1727) a dvojici Zelone – Tarpina v intermezzu Il satrapone [Despota] T. Albinoniho (Pavia jaro 1729), které bylo prvním, v němž v Praze na podzim 1729 vystoupili. Do 1732 zpívali zřejmě ve všech intermezzech, z nichž jsou librety doložena: [G. M. Orlandini]: Il marito giocatore e la moglie bacchetona [Manžel karbaník a žena pobožnůstkářka, 1730; později uvedeno P. Mingottim v Divadle v Kotcích, postavy Bacocco a Serpilla]; anon.: L’alfier Fanfarone [Praporčík Chvástal, 1730, Griletta a Fanfarone]; G. Dreyer: L’amante per fame [Milencem z nouze, jaro 1731, Vespetta a Velasco]; [A. Costantini]: Al sospetto l’effetto per dispetto [Zlomyslnost plodí podezření, 1731]; [G. M. Orlandini]: Monsieur de Pourceaugnac, e Madama Grilletta [Pán z Prasečkova a madam Grilletta, 1732], a v dalších rolích v intermezzech, prováděných mezi akty oper A. Vivaldiho Dorilla in Tempe [Dorilla v údolí Tempe] a Doriclea (obě 1732), jejichž názvy dnes nejsou známy. C. vystupoval také v komických a vedlejších operních rolích.
V době Denziových finančních potíží odešel C. do Brna k impresáriovi A. Mingottimu, kde je jeho účast doložena v pěti inscenacích uvedených v rozpětí tří let (E. Bambini: Armida abbandonata [Opuštěná Armida], 1733; La pravità castigata [Potrestaná zkaženost], 1734; B. Galuppi: Argenide; Lucio Vero, obě 1734; [G. M. Orlandini]: Antigona in Tebe [Antigona v Thébách], 1736). Společně s C. Monti figuroval C. 1734 také v inscenacích zámeckého divadla hraběte Františka Antonína Rottala v Holešově, a to v anonymním intermezzu Il matrimonio per forza [Manželství z donucení] a v opeře G. Albertiho Amore e pace [Láska a klid]. Ve Štýrském Hradci zpíval v intermezzech uváděných společností P. Mingottim.
Prameny a literatura
Biblioteca Nazionale Braidense, Milano: Il matrimonio per forza, libreto, Holešov 1734 (⇒ Freeman 1992); další libreta ⇒ Kneidl, ⇒ Sehnal. • E. H. Müller: Angelo und Pietro Mingotti, Dresden 1917, s. 9; V. Helfert: Opera o Donu Juanu v Brně roku 1734, Časopis Matice moravské (Brno) 41/42, 1917/18, s. 257–261; 43/44, 1919/20, s. 65–108; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě, O divadle na Morav, ed. E. Petrů–J. Stýskal, Praha 1974, s. 55–77; M. Skalická: Die Sänger der italienischen Oper in Prag 1724–1735, De musica disputationes Pragenses, ed. R. Smetana, sv. 2, Praha 1974, s. 156n.; D. E. Freeman: The Opera Theater of Count Franz Anton von Sporck in Prague, Stuyvesant (N.Y.) 1992, s. 61, 86–91, 131–133, 295, 298, 306n.; R. Batchvarova-Schweitzer: The Mingotti Opera Company in Brno, Graz, Prague and Copenhagen, dipl. práce, FF UK Praha 1994, s. 25–56, 99. • Meyer, Sartori
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 100–101