Psán též Campianus, Kampián. – C. pocházel ze šlechtického katolického rodu, který zřejmě kvůli své víře klesl do měšťanského stavu. Za studií na univerzitě v Oxfordu si získal přízeň královny Alžběty I. a biskup z Gloucesteru Richard Cheney v něm viděl svého nástupce. C. přijal nižší svěcení v anglikánské církvi, zůstal však tajně katolíkem a zanedlouho se ke své víře přihlásil otevřeně. Přestal navštěvovat protestantské bohoslužby a nakonec odešel do Irska, odkud po zhoršení politických poměrů uprchl do francouzského Douai. Zde získal bakalářský titul v teologii a přijetím nižšího katolického svěcení završil své smíření s katolickou církví. 1573 se vydal na pěší pouť do Říma, kde vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a byl poslán do českých zemí. Absolvoval noviciát v Brně a od října 1574 do března 1580 působil v pražském Klementinu jako profesor rétoriky. 25. 3. 1580 jej papež povolal k účasti na misii do Anglie. V červnu 1580 se skupina, jejímž cílem bylo tajně posilovat katolickou víru, vylodila v Anglii a zahájila své působení. C. se dařilo unikat zatčení déle než rok. Snahy o jeho dopadení zesílily po vydání nejznámějšího díla Decem rationes… [Deset důvodů o pravosti katolické víry] v červnu 1581. C. byl zatčen o měsíc později, uvězněn v Toweru a podroben mučení. 15. 11. 1581 byl odsouzen k trestu smrti, poprava se konala 1. 12. 1581. C. byl později prohlášen za blahoslaveného (1886) a poté i za svatého (1970).
Během svého pobytu v Praze C. působil také jako dramatik a režisér školských inscenací. 1575 byla během procesí o Božím těle uvedena jeho tragédie Abrahami Sacrificium [Oběť Abrahámova]. 1577 byla na nádvoří Klementina za účasti císaře Rudolfa II. a jeho dvora hrána další C. hra Tragoedia de Saulo rege [Tragédie o Saulovi]. Představení trvalo šest hodin a druhého dne byla na žádost císaře hra opakována. V následujícím roce se hrála C. tragédie S. Ambrosius, Theodosium Imperatorem ad poenitentiam adducens [S. Ambrož přivádějící k pokání císaře Theodosia], jejímž námětem byl spor mezi sv. Ambrožem a císařem Theodosiem. I tomuto představení přihlížel Rudolf II. se svým dvorem a hra byla později uvedena znovu. 1591 ji hráli také jezuitští žáci v Mnichově. O dalším C. dramatu Mutus [Němý] se zmiňuje také B. Balbín. Uvádí ho jako příklad tzv. emblematické deklamace, kombinující pantomimu se slovním komentářem: v závěru hry se chlapec pokusil zlomit svazek prutů, což se mu podařilo, až když je rozvázal. Následoval slovní komentář: „Všechny je zlámati nelze, lze to však s jednotlivými.“ C. je dále připisováno autorství hry o sv. Václavovi (⇒ Rejzek 1889), o níž nemáme žádné bližší informace.
C. měl na české prostředí velký vliv – jeho přímým žákem byl např. J. Barthold Pontanus z Breitenberka a za C. „duchovního potomka“ se považoval i Balbín.
Prameny a literatura
ÖNB, Cod. 12011 (⇒ Menčík 1895). • J. Port: Divadelní akce škol a bratrstev v Československu III (rkp. KČD); J. Schmidl: Historiae Societatis Jesu provinciae bohemiae I, Pragae 1747, s. 369, 412, 419; B. Balbín: Bohemia docta I, Pragae 1776, s. 96, 419 + Verisimilia humaniorum disciplinarum, přel. B. Ryba, Praha 1970, s. 261; A. Rejzek: Blahoslavený Edmund Kampian, kněz z Tovaryšstva Ježíšova, pro svatou víru mučeník ve vlasti své, Brno 1889; C. Sommervogel: Bibliothèque de la Compagnie de Jésus II, Bruxelles–Paris 1891, s. 586–597; Menčík 1895, s. 61; E. Waugh: E. C., Bratislava 1991; M. Laštovičková: Edmund Kampián na pozadí anglických a českých dějin a jeho přínos rudolfinské kultuře v podobě latinského dramatu, dipl. práce, FF UP Olomouc 1994; J. Kazda: Pater E. C. martyr, DR 8, 1997, č. 4, s. 9–18. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 109–110
