Na rozdíl od jiných loutkových scén, které v etapě zakládání profesionálních loutkových divadel vznikly z amatérských souborů, vytvořili teplickou scénu herci zdejší činohry, kteří teprve získávali první zkušenosti v loutkářské praxi. Pětičlenná skupina pod vedením J. R. Novotného (do 1957) uváděla pro děti na přenosné paravánové scéně převážně krátké maňáskové hříčky českých autorů (Tittelbachová: Jak dědeček zasadil řepu, 1950; Šmejkal: Čarokreslíř, 1951; Horák: Perníková chaloupka, 1955; Pehr, Spáčil: Jak to bylo v Maňáskově, 1958). Úroveň inscenací byla poznamenána nevyhovujícími podmínkami (chyběla vlastní scéna i zkušebna) a častými změnami v souboru. Obrat nastal 1957, kdy vedení převzal režisér a dramaturg O. Batěk. Soubor však i nadále hrál svá představení v různých sálech a na zájezdech. 1958 KLD získalo samostatnost a byli angažováni absolventi loutkářské katedry DAMU J. Procházka, V. Staněk a J. Středa, kteří spolu s externími scénografy (K. Hlavatý, A. Mytysková, J. Žátková ad.) aktivizovali celý soubor k tvůrčí práci. Dramaturgicky objevné uvedení Erbenovy Kytice (ú+r: O. Batěk, v: J. Procházka, 1958) bylo i režijně významným počinem. Inscenace, vyznačující se posílením stylizace v loutkoherectví (hlasová interpretace) a scénografii, zapůsobila podnětně na další mimopražská loutková divadla, jež se snažila vymanit ze stylové uniformity a ze závislosti na inscenačním modelu pražského ÚLD, preferujícím literárnost a popisně realistické postupy. Po odchodu O. Baťka do Liberce (1960) pokračoval v jeho programové linii J. Středa. Svou představu moderního loutkového divadla realizoval i vlastní dramatickou tvorbou (Komedie z plakátu, 1959). Jeho Pohádky pana Pohádky (r: V. Staněk, v: J. Žátková, 1960), které se staly jednou z nejhranějších her následujícího desetiletí, předznamenaly zvýrazněním mimotextových jevištních prostředků proměnu poetiky loutkových divadel 60. let. Oscilací mezi iluzí a jejím záměrným porušováním, hravými metamorfózami loutek a věcí i významovým napětím mezi živým hercem a loutkami provokovaly dětskou imaginaci a radost ze hry.
1961 odešel J. Středa do Hradce Králové, několik dalších členů do jiných divadel. Počínaje uvedením náročné hry M. Markové Ďáblův most (r: V. Hoskovec, 1961) umělecká produkce oslabeného souboru trvale poklesla. Stagnující scéna byla v rámci reorganizace divadelní sítě 1963 zrušena.
Literatura
M. Česal: Krušnohorská Kytice, Čs. loutkář 9, 1959, s. 12; E. Kolár: Opožděné blahopřání, Čs. loutkář 10, 1960, s. 196; Z. Bezděk: Československá loutková divadla, 1973, s. 59.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 223
