Když Johann Christian kníže z Eggenbergu vybudoval 1675 v krumlovském zámku divadlo, angažoval do svých služeb stálou hereckou společnost. Základem jejího kádru se stalo několik bývalých příslušníků dosud nejvýznamnější rakouské trupy z Innsbrucku, která byla 1665 rozpuštěna a jejíž soubor do poloviny 70. let kočoval. Principály krumlovské společnosti byli J. J. Göttner, narozený v Mikulově a angažovaný 1675, a korutanský rodák J. C. Samenhamer (jméno často komoleno: Sonnenhammer, Samenhofer apod.), angažovaný 1676. Divadelní život se na krumlovském zámku rozvíjel mezi léty 1675–91 v podobě zcela pravidelného provozu. Herci byli knížetem placeni, vybaveni dekoracemi, kostýmy, opisy textů, byty a naturáliemi.
Herecký soubor se vytvářel postupně. Od počátku jsou v souboru doloženi ještě J. Ch. Pernecker s manželkou a sestrou a J. F. Manduk s manželkou. Od 1677 tu působila největší herecká osobnost, J. V. Petzold, na divadle známý jako Kilian Brustfleck (varianta typu komického sedláka). 1679 přibyli herci J. Wohlgehaben a J. Ch. Hofmann, 1681 J. F. Schwarz a J. Esteretter. Kromě kmenových členů souboru se v něm objevovali nakrátko i další, např. známý principál A. Elenson s manželkou Margaretou (1676).
Divadlo bylo při svém vzniku vybaveno sadou dekorací malovanou salcburským J. M. Schaumbergrem (celkem 17 proměn malovaných zčásti oboustranně). K dekoracím zhotovoval dvorní truhlář doplňky a další proměny přimalovávali dvorní malíři H. de Veerle (1677) a J. Anneis (1685).
Repertoár byl silně poznamenán vazbami k tradici nejstarších německých cestujících společností druhé poloviny 17. stol. Udržovaly se v něm ještě některé kusy anglických komediantů (Doktor Faust, 1675; Lier, 1686; Jud von Venedig, 1687; Romio und Juliett, 1688 – rukopis s lokálními narážkami zachován). Hrály se mnohé běžně rozšířené hauptakce z druhé poloviny 17. stol. (Tamerlan, 1685), k nimž však přibývaly modernější adaptace italských dramat G. A. Cicogniniho (Don Gaston a dalších 5 titulů) a činoherní zpracování operních látek (Entführung der Sabinerinnen, 1683; Adelheid, 1687/88).
Soubor se občas vydával na cesty buď jako doprovod knížete (Linec 1680), nebo samostatně (např. 1683 v době smutku na zámku). Kníže i jeho soubor měli nejsilnější vazby k oblasti Rakouska a Bavor. V době krumlovského pobytu hostovali eggenberští komedianti např. 1679 v Salcburku, 1683 v Mnichově a Ansbachu, 1690 poprvé přijeli do Prahy.
1691 kníže (zřejmě pro nadcházející silné zatížení úředními povinnostmi u vídeňského dvora) krumlovskou společnost propustil. Göttnera (1687 nobilitovaného) i Samenhamera vybavil propouštěcími pasy a společnost se vydala na pouť po štacích. Do konce století vystupovala stále jako eggenberský knížecí soubor. Působila 1692 ve Vídni, 1693 v Praze a Lublani, 1695 ve Štýrském Hradci, Innsbrucku a Augsburgu, 1696 dospěla přes Ulm a Frankfurt n. M. do Štýrského Hradce, pak do Ansbachu a Augsburgu. Odtud cestovala do Basileje, kde Göttner 1696 zemřel. 1697 získala trupa pod Samenhamerovým vedením povolení hrát ve Freiburgu im Breisgau. Po neúspěšném švýcarském pobytu se její část 1699 včlenila do Kuhlmannova souboru u württemberského dvora ve Stuttgartu. V březnu 1699 byl soubor z dvorských služeb propuštěn. Samenhamer se znovu osamostatnil a hrál ještě 1699 ve Vídni v míčovně v Teinfaltstrasse, o rok později už jen v boudě na náměstí Freyung. Potom pokračoval jako herec pod cizím principálstvím a okolo 1708 založil malou vlastní společnost, s níž hrál v Řezně, Linci, Pasově a Salcburku, 1709 v Halleinu, v Donauwörth, v Nördlingen a okolí. 1710 vplynula do nově založené společnosti Göttnerova zetě H. Rademina.
V době činnosti eggenberských komediantů patřilo českokrumlovské divadlo k nejvýznamnějším divadelním centrům jižní části střední Evropy.
Literatura
J. Záloha: První herecký soubor v českokrumlovském zámeckém divadle, ĎaS 6, 1964, s. 33 + Divadelní život na českokrumlovském zámku v 2. polovině 17. století, in: Sborník NM v Praze, Acta Musei Nationalis Pragae, řada A (Historie) 40, 1986, s. 53 + Das Eggenbergische Schlosstheater in Böhmisch Krumau, Blickpunkte (Linz) 41, 1991, s. 43; F. Navrátil: Herecká společnost na českokrumlovském zámku v 17. stol., in: Jihočeský sborník historický 37, 1968, s. 48 + Divadelní kultura na hradu a zámku v Českém Krumlově, Prolegomena 17, 1973, s. 113; D. Ludvik: Die Eggenbergischen Hofkomödianten, Acta neophilologica (Ljubljana) 3, 1970, s. 65; B. Rudin: Der „Hochfürstlich Eggenbergische Comoediant“ Johann Carl Samenhammer, Nordschwaben (Donauwörth) 2, 1974, s. 161 + Das fürstlich Eggenbergische Hoftheater in Böhmisch Krumau (1676–1691), Daphnis (Amsterdam) 25, 1996, s. 467 + Knížecí dvorské divadlo Eggenbergů v Českém Krumlově (1675–1691), DR 8, 1997, č. 2, s. 12; J. Hejnic, J. Záloha: Český Krumlov a divadelní tradice, in: Theatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově I, 1976, s. 19; J. Pömerl: Dvorní divadlo Johanna Christiana a Marie Ernestiny z Eggenberku v l. 1675–1690, in sb. Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově, 1993, s. 19; O. G. Schindler: Romeo und Julia auf Schloss Krumau, der Basilisco von Kolin und das Armenspital in Kukus, Biblos (Wien) 44, 1995, s. 81.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 209—210