Pantomimická skupina, založená herečkou a klaunkou Z. Kratochvílovou a režisérkou L. Engelovou, vyvíjela činnost na agenturním základě při PKS. Název, odkazující k pařížskému Théâtre de la Poche M. Marceaua, byl výstižným pojmenováním pro skupinu bez vlastní scény a putující z místa na místo se skromnou „kapesní“ výbavou (nůše a kufr rekvizit). Z. Kratochvílová, ještě jako členka pantomimy Divadla Na zábradlí, vytvořila mimo mateřskou scénu postavu dětského klauna Animuka, kterou poprvé představila 1973 v pantomimických etudách v Divadle hudby. Koncem 1974 začala hrát v sálku Domu dětské knihy Albatros na nároží Perštýna a Národní tř. pohybově převyprávěné Pohádky o Makovém mužíčkovi F. Nepila.
Zahajovací inscenací Animuk na stopě (14. 10. 1976) KD plynule navázalo na předchozí aktivity Z. Kratochvílové, jež mezitím definitivně odešla z Divadla Na zábradlí (1975). Klaun Animuk se stal ústředním typem dětských představení KD. Klaun Animuk letí byla pro zahraničí upravená sólová verze Pohádky o Makovém mužíčkovi, s níž po premiéře ve Švédsku (1976) Kratochvílová hostovala ve Finsku, Rusku, Anglii aj. 1981 KD uvedlo celovečerní inscenaci pro dospělé Šatna na pláži. Všechna představení režírovala L. Engelová, autorem hudby byl kmenový skladatel Divadla Na zábradlí Z. Šikola. Herecky se na nich vedle Z. Kratochvílové podíleli L. Mrkvička, M. Nohýnek, A. Strejček ad. Dramatickou osou hravých představení, využívajících bezprostřední komunikace s dětmi, byla interakce všetečného němého Animuka a vážného, málo hybného Anikroka. Metaforická pohybová hra Kratochvílové vycházela z imaginární pantomimy. V tragikomických situacích Šatny na pláži Kratochvílová bohatě uplatnila v proměnách vzpomínek vedle hry s rekvizitou a kostýmem i originální pohybové metamorfózy. Pohybový slovník, chudoba vnějších divadelních prostředků a téma stáří (Šatna na pláži) sbližovaly KD s klaunskou pofialkovskou pantomimou 70. a 80. let. V 80. letech KD hojně hostovalo v zahraničí. 1987 ukončilo činnost.
Literatura
P. Pavlovský: Kapesní divadlo v Albatrosu, Scéna 2, 1977, č. 2, s. 7 + Animuku, máš svátek a narozeniny?, Scéna 6, 1981, č. 12, s. 8; L. Petišková: Něžný klaun, Panorama 1984, s. 49.
Vznik: 2000
Zdroj: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, ed. E. Šormová, Praha: Divadelní ústav 2000, s. 204
