1. Díla českých básníků a spisovatelů inspirovala domácí libretisty, skladatele a choreografy ke vzniku původních baletů. J. Bažant složil balet ► Maryčka Magdónova podle hrdinky P. Bezruče. Bajka o oslích uších ► Krále Lávry K. H. Borovského má taneční podobu v titulech skladatelů J. Doubravy a J. Křičky. Balety s libretem na povídky S. Čecha ► Nikotina a ► Signorina Gioventù složil V. Novák a V. Nelhýbel podle další jeho povídky Ve stínu lípy napsal hudbu k taneční skice ► Nikdy již válka! Několikrát se tvůrci obrátili v námětu ke K. J. Erbenovi, dochoval se název tanečních scén (Holoubek, Kolovrat, Poklad) uvedených 1920 v Rokoku s hudbou J. J. Fialy. J. Novák napsal komorní balet Svatební košile, J. Páleníček nazval podle Erbenovy sbírky balad svůj třídílný balet ► Kytice (Poklad, Lilie, Zlatý kolovrat). V několika jevištních verzích ožil ► Krysař V. Dyka i jeho ► Milá sedmi loupežníků s hudbou M. Vacka. ► Krásku a zvíře F. Hrubína složil pro balet E. Hlobil. Do zlatého fondu české baletní historie patří ► Filosofská historie A. Jiráska skladatele Z. Vostřáka. Karafiátovi ► Broučci byli roztančeni dvakrát, hrají se s hudbou T. Freša a O. Máchy. Vězeňské dopisy mladé strážnické básnířky M. Kudeříkové se staly angažovaným tanečním obrazem ► Zlomky života. Do kategorie reálných civilních příběhů patří ► Batalion, vycházející z několika zdrojů skutečné události konce minulého století (mj. z fejetonu K. L. Kukly, povídky I. Herrmanna, vyprávění E. E. Kische). Mahenovo drama ► Jánošík se stalo základem stejnojmenného baletu V. Kašlíka a ► Zbojnického ohně V. Kučery. V. Nezval napsal libreto k baletu E. Schulhoffa ► Náměsíčná a k Burianově ► Fagotu a flétně. J. Brabec zkomponoval básníkovu slavnou ► Manon, nejprve jako muzikál a později i jako balet. V baletní literatuře jsou výrazně zastoupeny pohádkové náměty, české pohádky reprezentují v baletní literatuře Matějkův balet ► O loupežníku Rumcajsovi podle knížky V. Čtvrtka a Doubravského ► Krkonošské pohádky M. Kubátové. Existuje řada dalších baletů s librety volně psaných podle českých pohádek (► Babička pokračuje, ► Honza a čert, ► Pohádka o Honzovi, ► Z pohádky do pohádky, aj.). B. Němcová inspirovala svými pohádkami V. Trojana a J. Klusáka k napsání ► Prince Bajaji a J. Hanuše ke zkomponování ► Soli nad zlato. Životní příběh slavné spisovatelky se stal podkladem k Pololáníkově baletu ► Paní mezi stíny. Jedním z nejúspěšnějších, nejčasteji uváděných českých baletů, v němž dostala svoji životní roli řada našich tanečnic, se stala její postava ► Viktorky, zhudebněná Z. Vostřákem. O taneční báseň podle J. Seiferta se pokusil J. Hanuš v ► Lásce a smrti. Knížka O. Sekory ožila ve ► Ferdovi Mravencovi J. Pauera. Do děl inspirovaných literaturou můžeme zařadit i libreto s literárně zajímavým, jevištně méně úspěšným baletem na libreto K. Schulze, Zelinkovu ► Skleněnou pannu, a s úspěšnějším scénářem, vycházejícím z jeho povídky ► Maják. Tylova ► Švandu dudáka zhudebnil D. C. Vačkář. Podle básní J. Wolkera byla napsána libreta k ► Baladě o námořníkovi Z. Křížka a ► Slunečnici K. Horkého. Do své koláže Stmíváníčko zapojil L. Vaculík verše J. Žáčka (1992).
2. Z původně nebaletních hudebních děl si choreografové vybrali již hotové skladby, vzniklé podle literárního námětu, např. ► Otvírání studánek M. Bureše a B. Martinů (Laterna magika 1960 a 1966, ch. Z. Šemberová; Ústí n. Labem 1989, ch. J. Blažek), v tanečním recitálu uvedla J. Nikolská Ruce O. Březiny, zhudebněné B. Martinů (Divadlo na Vinohradech 1932). Z Erbenových balad s hudbou A. Dvořáka byly tanečně provedeny M. Mayerovou Polednice, Vodník a Zlatý kolovrat, P. Šmokem Holoubek a J. Ďurovčíkem Vodník, M. Blahoutová svou choreografii Toman a lesní panna postavila na Fibichově symfonické básni (cena na choreografické soutěži v Olomouci 1998). Předlohou pro taneční scénu Žárlivost D. Wiesnera (PKB a Balet deseti, 1989) byla silně emotivní Janáčkova hudba původně psaná jako předehra k opeře Její pastorkyňa, ale i drama G. Preissové. Těsnohlídkovy Příhody lišky Bystroušky a hudba ze stejnojmenné opery ožily v Suitě z lišky Bystroušky (Brno 1988, ch. L. Ogoun).
3. K recitaci veršů a textů, bez hudebního podkladu, si vybrala např. A. Čekanová Erbenovy Nápěvy písní národních (1929) a Nezvalovy básně Soucit a Cukrová balada. M. Mayerová pohybově experimentovala se souborem veršů V. Nezvala ► Abeceda.
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 46–47
