O L. je známo pouze to, že byl varhaníkem v rezidenci staroměstských jezuitů u kostela sv. Víta v Tuchoměřicích, tam jako ředitel kůru také zemřel. Vedle chrámových skladeb zkomponoval údajně také mnoho „operet“ (⇒ Dlabač), z nichž se zachovala pouze jediná, zpěvohra s latinským názvem Opera bohemica de Camino a caementariis luride aedificato, seu Pugna inter Patrem Familias et Murarios [Česká opera o komínku od kameníků špatně vystavěném aneb Boj pantátův se zedníky], a to v opisu hlasů ze sbírky kláštera augustiniánů na Starém Brně. Výskyt skladby v klášterním prostředí i moralistní průpověď vřazená do komického dílka o nedbalých řemeslnících nasvědčuje tomu, že L. kompozice náležela do okruhu tvorby prováděné v rámci zábavných produkcí klášterní pospolitosti.

Zpěvohra má čtyři osoby (Puella [Dívka] – soprán, Caementarius [Kameník] – alt, Mura­rius – [Zedník], Dominus [Pán]), doprovod tvoří dvoje housle a basso continuo (varhany). Po stručném úvodu (Introductio) následuje pět zpěvních čísel, jimž ve všech případech předchází recitativ: tři árie, duet a ansámbl (chorus). Ve svěžím zhudebnění je patrný vliv lidové písně a nesmělé ohlasy italského buffózního intermezza. Komiku jedné z nejstarších a zdařilých českých zpěvoher 18. stol. nese i vtipný text anonymního autora. Vzájemné ovlivňování a koexistenci lidové a umělé vokální hudby dokládají ohlasy textu i hudby L. hříčky ve sbírce K. J. Erbena Nápěvy prostonárodních písní českých(1862), které zároveň svědčí o tom, že L. měl jako hudebník k lidovému projevu blízko. Druhý díl tance Kominík (nápěv č. 316, z Táborska) má nápěv závěrečného choru s jiným textem. Tanec Kominík (nápěv č. 317, z Prácheňska) zní jako quodlibet z L. kominické zpěvohry; začíná ohlasem druhé árie (Komínku, komínku), pokračuje náznakem třetí árie (Co jste vy, zedníci) a navazuje bezprostředně textem i nápěvem choru (Komín sem, komín tam). L. zpěvohru uvedlo 6. 9. 1990 Státní divadlo v Ostravě pod názvem O komínku křivě postaveném (d: L. Matějka, r: K. Ondráková); ve formě loutkového představení Barokní opera (O komínku, zedníky žertovně nakřivo postaveném) ji realizovali Petr a Matěj Formanovi a Milan Forman s hudbou v úpravě V. Jandy (premiéra 21. 6. 1992 v Divadle v Řeznické v Praze); jako Operu českou o komínku soubor Ensemble Opera Diversa v Zemanově kavárně v Brně 22. 2. 2003.

Druhou známou L. světskou skladbou je Lamentazione del Doctore Fausto [Nářek doktora Fausta]. Dochovala se v benediktinském klášteře v dolnobavorském Mettenu. Stručná kompozice ve formě trojdílné ouvertury (Allegro non troppo, Andante, Presto) pro dvoje housle a bas budí dojem, že jde o úvod ke hře o doktoru Faus­tovi, a lze v ní vysledovat programní rysy (⇒ Wallner 1935). Ve fondu moravskoslezské guberniální sbírky (1819) se nachází houslový part dvouvěté skladbičky Doktora Fausta naříkání, kterou zaslal do Brna kantor M. Hanáček z Nedvědice nad Pernštejnem. Patří k vzácně dochovaným památkám divadelní hudby v českých zemích 18. stol., nesouvisí však s L. kompozicí.

Edice

Lamentace doktora Fausta, ed. J. Trojan, Praha 1976; J. Pohanka: Dějiny české hudby v příkladech, Praha 1958, č. 130 (Opera bohemica de Camino).

Prameny a literatura

MZMh, sign. A 19.347: Opera bohemica de Camino…, opis hlasů; Städtische Bibliothek Metten, sign. MW-p-269: Lamentazione del Doctore Fausto. Trio ex Dis… Del Sig. Loos. Kloster Metten. Ex Rebus P. Lamberti Kraus; MZA, Guberniální sbírka 292–166, č. 77, s. 1n.: Doktora Fausta naříkání, rkp. • B. A. Wallner: Eine kleine Faustmusik aus der Zeit der älteren Mannheimer, Zeitschrift für Musikwissenschaft (Leipzig) 17, 1935, s. 238–241; B. Štědroň: Hudební sbírka augustiniánů na Starém Brně, Věstník ČAVU 52, 1943, č. 1, s. 24n.; J. Němeček: Nástin české hudby XVIII. století, Praha 1955, s. 151n.; B. Štědroň: Brněnská „opera“ o komínku, Program SD Brno 50, 1978/79, s. 302–304; J. Trojan: České zpěvohry 18. století, Brno 1981, s. 4, 46n.; viz Edice. • ČHS, DČD I, Dlabač, Pazdírek

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 356