Divadlo bylo ve školském systému jezuitského řádu prostředkem výchovy. Cílem této výchovy bylo kromě vštěpování náboženské víry a základů věd i osvojení řečnických dovedností, norem společenského chování a umění tance. Proto byly zejm. do slavnostnějších jezuitských inscenací zařazovány i rozsáhlejší baletní vložky. Prvním dokladem jsou taneční části ve hře Tobias junior (1616), provedené olomouckou kolejí v Kroměříži. Příležitost k takovýmto vložkám poskytovala zejm. slavnostní představení k poctě členů panovnického rodu, např. 1627 hra Constantinus Viktor s několika většinou alegorickými tanečními výjevy, provedená na pražském Hradě, nebo 1647 hra O králi Davidovi v klementinské koleji. Tanečníky byli studenti jezuitských kolejí, ale nácvik dotyčných čísel byl svěřován nejednou profesionálním tanečním mistrům. Z nich jménem známe např. výmarského Ehrenfrieda Gerhardta, který 1723 připravil tance k holdovací hře Sub olea pacis (Pod olivou míru...) od J. D. Zelenky v pražské klementinské koleji, Pražáka C. Moesera, který 1735 obdobně spolupracoval tamtéž na inscenaci Fides et Constantia a Constantino Chloro probata (Víra a stálost prokázaná Constantinem Chlorem), Pražáka C. A. Zieglera, který spolupůsobil s jmenovaným Moeserem při přípravě pražské korunovační hry Judith (1743) a ještě 1764 člena Molinariho opery v Divadle v Kotcích A. Moriniho, který byl povolán jako choreograf k přípravě klementinské inscenace Adalbertus k inauguraci nového arcibiskupa.
Literatura
Dějiny českého divadla I., Academia Praha 1968
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 124
