Považován za syna nebo vnuka ekvilibristy Johanna Franze L. (Lassen, Laasser, Lasseur), který se jako barvíř usadil v Dolních Rakousích. L. studoval v Linci a ve Vídni, kde si na obživu vydělával vyučováním hudbě. Posléze studia zanechal a věnoval se hudbě a divadlu. 1781 se oženil se zpěvačkou Johannou Roithnerovou; jejich syn Emanuel (* 20. 1. 1784 v Brně) se stal dvorním pěvcem v Mnichově.
L. debutoval v městském divadle na Zelném trhu v Brně za ředitele → R. Waitzhofera jako tenorista (1781) a ke kariéře divadelního zpěváka brzy přidal další aktivity. 1782 se stal po kapelníku J. Maarovi ředitelem orchestru, využil zdejší tradice oblíbených koncertních podniků a podnítil konání pravidelných hudebních akademií v divadle. Ve vlastní režii pořádal v postním období cykly koncertů s hostujícími umělci. Sám se uplatňoval jako houslista a virtuos na čtyřstrunný kontrabas a lze předpokládat, že koncertoval i mimo Brno (z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 18. stol. se dochovala jeho žádost o povolení koncertu v pražském Divadle v Kotcích). 1784/85 podpořila L. koncerty formou abonmá šlechta, usilující udržet schopného hudebníka a organizátora v Brně. Po několika měsících soužití s novým ředitelem → J. B. Bergobzoomem, kterému musel za pořádání koncertů v divadle platit vysoký nájem, však L. s manželkou z Brna odešli (1785). Působili v Linci ve společnosti principála D. Borcherse (L. se poprvé představil jako Julian, G. Paisiello: Die eingebildeten Philosophen [Domnělí filozofové, l: G. Bertati]), kde L. přechodně zastával i funkci ředitele divadla, a ve Štýrském Hradci. 1791 se L. stal dvorním pěvcem – tenoristou v Mnichově, ale zůstal i nadále v kontaktu s českými zeměmi. V únoru 1792 uspořádal koncert v Thunovském divadle v Praze, kde vystoupil jako zpěvák a hráč na kontrabas. 1796 se zřejmě snažil získat angažmá ve společnosti → D. Guardasoniho. Hostoval jako Sarastro v italsky zpívané Mozartově Kouzelné flétně (Il flauto magico, 27. 2.) a vzápětí vystoupil v pražské premiéře bohatě vypravené Salieriho opery Palmira (2. 3.). Svým výkonem v italské opeře zaujal kritiku zvláště proto, že byl Němec. 7. 4. byla v Nosticově divadle provedena jeho opera Der Kapellmeister, a to jako benefice pro L., člena zdejší italské společnosti. V tomtéž roce L. i jeho manželka hostovali ve Vlastenském divadle, L. pro benefici manželky zkomponoval hudbu k pantomimě Hanns Tomerle beim Essen [Hans Tomerle při jídle] a byla tu uvedena také jeho opera Der Kapellmeister.
L. byl schopným a důkladně vyškoleným hudebníkem, jeho hlas měl mimořádný rozsah i pohyblivost (interpretoval basové i tenorové role). Komponoval na německé i italské texty a z jeho děl byl v Brně Waitzhoferovou společností vůbec poprvé uveden singspiel Die kluge Witwe [Chytrá vdova, 1782] a melodram Zelmor und Ermide (t: J. K. Wetzel, 1783). Napsal učebnici zpěvu Vollständige Anleitung zur Singkunst…, kterou 1797 rozsáhlým inzerátem v Prager Oberpostamtszeitung nabízel k subskripci známý pražský houslař a obchodník s hudebninami K. J. Helmer. Pro Dlabačův Künstler-Lexikon dodával L. informace o hudebnících, působících v jeho blízkosti.
Prameny a literatura
NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 388: Der Kappelmeister [!], oder: Ist’s nicht die eine, so ist’s doch die andere. Ein aus dem Italienischen ins Deutsche übersetztes komisches Singspiel in zwey Aufzügen. Die Musik ist von Joan Lasser, churfürstl. Kammersänger in München, bey welchem auch die Partitur zu haben ist…, b. m. 1791; sign. 1244, přív. 4: Cora. Eine heroische Oper in drei Aufzügen. In Musik gesetzt von Johann Lasser, Kammervirtuosen in wirklichen Diensten Sr. Churfürstl. Durchl. von Pfalzbaiern, Brünn b. d.; ÖNB: Zelmor und Ermide. Ein Melodrama von Wetzel. In Musik gesetzt vom Johann Lasser, Brünn 1783; BSB München, sign. Sgl. Her 3296: Arien aus der klugen Wittwe, oder: ächte Liebe hält Probe. Ein original Singspiel von zween Aufzügen. Die Musik ist vom Herrn Lasser, Virtuosen auf dem Contrebasse, und Mitglied der deutschen Oper, Brünn b. d.; sign. P.o. germ. 1233/1: Der Jude, oder: Betrug für Betrug. Ein original-deutsches komisches Singspiel von zween Handlungen. Die Musik ist vom Herrn Lasser. Verfaßt von Emmanuel Edlen von Lerchenheim dem Jüngern, Brünn 1783; AMB, fond Knihovna Mitrovských, sign. 348: Il riso, ed il pianto. Cantatina composta dall’ Abate Salvatore Ignazio Pintus, e decicata [!] al merito inpareggiabile delle Damine, e Signori, che noc plauso universale tragica, e comica azione rappresentarono il Carnevale nel teatro loro privato. La Musica del Sigr. Giovanni Lasser…, [Brno] 1784. • Brünner Musen- und Theater-Almanach, fürs Jahr 1786. nebst einen prosaisch-poetischen Wir War, Brünn [1785]; GTK 1788, s. 192, 214; AEJ 1796, sv. 2, s. 197; sv. 3, s. 194, 202; sv. 4, 187; sv. 5, 189, 193n.; D’Elvert 1852, s. 89; Ch. d’Elvert: Geschichte der Musik in Mähren und Oesterr.-Schlesien I, Brünn 1873, s. 223; tamtéž II, s. 133n.; K. Vetterl: Bohumír Rieger a jeho doba, Časopis Matice moravské (Brno) 53, 1929, s. 67n.; T. Volek: Koncertní život Prahy v druhé polovině 18. století, Miscellanea musicologica 6, 1958, s. 46, 54 + Repertoir Nosticovského divadla v Praze z let 1794, 1796–8, tamtéž 16, 1961, s. 66–69, 178; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 54–57, 197, 200; W. Schimpf: Lyrisches Theater. Das Melodrama des 18. Jahrhunderts, Göttingen 1988, s. 234; J. Trojan: Hudební Brno za doby Mozartovy, Opus musicum (Brno) 23, 1991, s. 2–12; A. Vojsovičová: Mozartove skladby v inzeráte K. J. Helmera, Hudební věda 28, 1991, s. 316–320; H.-B. Ernst: Wolf – Laucher – Lasser. Gesangschulen am Ende des 18. Jh., Musik in Bayern (München) 58, 1999, s. 43–106. • Dlabač, MGG, Pies, Wurmová
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 340–341
