Rudloff, Auguste

Po sňatku uváděna také jako lady Auguste Maxse či Makse. Narodila se ve Vídni. O jejím rodinném zázemí není nic známo, ale už v deseti letech vystupovala ve vídeňském Dvorním divadle (Burgtheater). Hlubší herecké vzdělání získala u herečky A. Peroni-Glassbrennerové a díky svému talentu obdržela od státu mimořádné prostředky na další herecké vzdělání. Aby prohloubila své umění, bylo jí umožněno hrát v provinčních divadlech monarchie, přičemž smlouva s Dvorním divadlem zůstávala nadále v platnosti. Od 1853 hrála v Hamburku, kde se zasnoubila s doktorem medicíny Schülerem ze Štýrského Hradce, ze svatby však sešlo. Z Hamburku 1855 přešla do Městského divadla v Brně a o Velikonocích 1857 odešla do pražského Stavovského divadla, kde hrála až do 1859. Od 1858 vystupovala opět ve Dvorním divadle. Následujícího roku se provdala za sira Henryho Berkeley Fitzhardinga Maxse. Měli tři syny, Ernesta George Berkley Maxse (18. 11. 1863 – 13. 3. 1943), Cravena Fritze Hardinge Alexandra Maxse a Reginalda Edgara Maxse (1869 – 29. 6. 1945). Po sňatku se manželé přestěhovali ke Koburku, 1863 pak na ostrov Helgoland, jehož guvernérem se H. Maxse stal (ostrov v této době patřil pod správu Velké Británie). R. zůstala nadále divadelně činná – hostovala ve svých předchozích působištích a zároveň uskutečňovala plány na umělecké oživení Helgolandu. Její zásluhou se zde od 1863 hrálo divadlo a manželé na ostrov zvali významné hosty z divadelních a společenských kruhů. 1881 se Maxse stal guvernérem Newfoundlandu, manželé ale pobývali především v Německu, v posledních letech žili odděleně. Po Maxsově smrti (1883) informace o R. chybí.

Manžel sir Henry Berkeley Fitzhardinge Maxse (psán též Markse, nar. 1832, Effingham Hill, Velká Británie – 10. 9. 1883, Saint John, Newfoundland, Kanada) se jako kapitán účastnil Krymské války, následně byl povýšen na majora a podplukovníka. Zastával funkci guvernéra na ostrově Helgoland (1864–81), poté na ostrově Newfoundland (1881–83). Byl také umělecky činný jako zpěvák, herec, dramatik. Pod pseudonymem F. Martine napsal hru Roger Duménoir uvedenou na Helgolandu a v Residenztheater v Berlíně. Do angličtiny přeložil rodinnou korespondenci O. v. Bismarcka a vydal ji pod názvem Prince Bismarck’s Letters to his Wife, his Sisters 1844–1870 (1878). Syn Craven Fritz Hardinge Alexander Maxse (1865 – 10. 5. 1926) byl cirkusovým žonglérem a vystupoval pod uměleckým jménem Brown. Posléze opustil kariéru artisty a oženil se s C. Baschovou, dcerou slavného kouzelníka E. Basche (1838–1908).

R. byla od svého dětského věku považována za mimořádný herecký talent. Byla obdivována pro svou fyzickou krásu – půvabný obličej, modré oči, vysokou štíhlou postavu – a také pro znělý a příjemný hlas podobající se hlasu slavné herečky Z. Gabillonové. Dokázala vyjádřit čistý a hluboký cit a s porozuměním vystihnout charakter postavy pomocí umírněného a noblesního projevu. Někdy však bylo její herectví kritizováno za disharmonii způsobenou jistou neobratností pohybů, jiné kritické hlasy konstatovaly, že by při výběru rolí měla brát ohled na svou vysokou postavu. Např. v titulní roli hry Die Grille (do češtiny překládána jako Diblík) od Ch. Birch-Pfeifferové působily R. herecké snahy až komicky. Dalším vytýkaným nedostatkem byla občasná absence jednotnosti hereckého projevu a jeho vyváženosti v rámci hry. Celkově však převažovaly nadšené recenze a R. byla označována za nevídaný a těžko nahraditelný talent. Od deseti let hrála ve Dvorním divadle dětské, později tzv. kalhotkové role. Z chlapeckých postav ztvárňovala nejčastěji role pážat a mladých princů. Po odchodu z Dvorního divadla hrála již role v oboru mladých milovnic. Její první rolí v brněnském městském divadle byla Jane Eyre v dramatu Die Waise von Lowood od Ch. Birch-Pfeifferové na motivy románu Ch. Brontëové. R. se stala v Brně záhy populární herečkou; svědčí o tom i skutečnost, že se její jméno stalo řešením novinové hádanky otištěné v deníku Neuigkeiten. Už během brněnského angažmá hostovala v Praze ve Stavovském divadle. Debutovala zde jako Ophelia (2. 9. 1856), nedlouho poté ztvárnila hlavní roli Hero v pražské premiéře Grillparzerovy tragédie Des Meeres un der Liebe Wellen (17. 9. 1856). Pohostinsky vystoupila ještě v jako Gretchen v Goethově Faustovi či jako Wolfgang Goethe v Gutzkowově veselohře Der Königslieutenant; pražské hostování bylo natolik úspěšné, že jí bylo nabídnuto stálé angažmá. K odchodu R. do Prahy o Velikonocích 1857 uveřejnil jeden z jejích brněnských ctitelů v novinách oslavnou báseň. Do pražského angažmá nastoupila začátkem letní sezony jako náhrada za herečku Ch. Daunovou a již 12. 5. 1857 vystoupila v roli Prisky. Významnými rolemi pražského angažmá byly Beatrice v Schillerově tragédii Braut von Messina a titulní role ve hrách Philippine Welser od H. Hersche či Anna-Lise od O. Redwitze. Na jaře 1858 začala R. opět vystupovat ve vídeňském Dvorním divadle (jako Hero a Jane Eyre), což pokračovalo až do jejího návratu na domovskou scénu ve Vídni, kam nastoupila na místo M. Seebachové. R. poslední rolí pražského angažmá byla 15. 4. 1859 Anna-Lise a na konci představení se jí dostalo tak bouřlivých ovací, že se rozhodla uspořádat ještě mimořádné rozlučkové matiné, v němž účinkovaly významné umělecké osobnosti; od dramatika O. Prechtlera se jí dostalo básně na rozloučenou.

V obnovené smlouvě s Dvorním divadlem byl R. přislíben roční plat 5000 zlatých a pro penzijní zajištění bylo uznáno její zdejší působení už od 1846. Uznání odpracované doby i z dob jejího působení jako elévky a v době její nepřítomnosti bylo výjimečnou výhodou. R. se vrátila do Dvorního divadla již jako zkušená představitelka tragických milovnic. Jejím výkonům se obdivoval i tehdejší ředitel divadla a významný dramatik H. Laube.

V divadelní činnosti pokračovala R. i jako manželka guvernéra na Helgolandu. Na ostrově se nacházely lázně a kulturní vyžití bylo chápáno jako nedílná součást lázeňského života. Zásluhou R. a jejího manžela začalo na Helgolandu počátkem letní sezony 1865 hrát pravidelně divadlo v němčině, nejdříve pouze příležitostně formou pozvání herců z divadel z Darmstadtu, Koburku, Norimberku či Kasselu. Představení se zprvu zřejmě odehrávala přímo v rezidenci místodržitele, v tzv. domácím divadle. Později byla postavena samostatná divadelní budova Královského dvorního divadla (Königliches Hoftheater), což byla navzdory honosnému názvu skromná dřevěná stavba, schopná pojmout přibližně dvě stě diváků. O její existenci se zmiňuje mj. dramatik S. H. Mosenthal, který Helgoland navštívil. Vystupovali zde jednak pozvaní umělci, ale také členové stálého souboru. Jako v jiných lázeňských divadlech se na Helgolandu hrál především zábavní repertoár sestávající převážně z veseloher a operet. Vystupovala zde i R., která na ostrov zvala své herecké kolegyně a kolegy z Prahy a Vídně, aby zde trávili letní měsíce a na oplátku účinkovali v divadle; např. manželé Freyovi sem v letních měsících zajížděli opakovaně. O vlivném postavení manželů Maxsových v divadelních a společenských kruzích svědčí i fakt, že zde bylo uzavřeno několik manželství, mj. mezi herci berlínského Dvorního divadla (Berliner Hoftheater) R. Kahlem a M. Kesslerovou. Princ Henrich XX. Reuss-Köstritz zde pojal za manželku krasojezdkyni C. Loissetovou.

R. byla mimořádně talentovaná herečka, která se těšila výsadnímu postavení jak v divadelním světě, tak i později jakožto manželka britského lorda a guvernéra ostrova Helgoland.

Role

Burgtheater Wien (Dvorní divadlo, Vídeň)

Knabe (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt) – 1845; Johanna (A. Kotzebue: Die Erbschaft), Page (F. Schiller: Wallenstein), Giovanni (O. G. Oehlenschläger: Corregio) – 1846; Walther (F. Schiller: Wilhelm Tell), Knabe (F. Halm: Griseldis) – 1847; Page (F. Schiller: Maria Stuart), Page (O. Prechtler: Adrienne), Page (F. X. Grutsch: Agnes Sorel), Benvolio (F. Halm: Verbot und Befehl) – 1848; Page (J. W. Goethe: Torquato Tasso), Edelknecht (F. Schiller: Jungfrau von Orleans), Alain (L. de Vega, přel. F. Halm: König und Bauer), Johanna (G. Freytag: Die Valentine), Groom (E. Scribe, F. Varner, přel. Lembert: O Freundschaft!) – 1849; Lottchen (A. Kotzebue: Bruderzwist), Dienerin (E. Raupach: Der Nibelungenhort), Page (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. J. Schreyvogel: Romeo und Julia), Julchen (Ch. F. Bretzner, přeprac. W. Lembert: Das Räuschchen) – 1850; Marthlies (S. H. Mosenthal, podle stejnojmenného románu O. Müllera: Ein deutsches Dichterleben), Ein Page der Königin (F. Schiller: Don Carlos), ? (M. A. Grandjean: Das Pamphlet) – 1851; Prinz Johann von Lancaster, Sohn des Königs (W. Shakespeare, přeprac. H. Laube: König Heinrich der Vierte), Fenisa (A. Moreto, přel. K. A. West: Donna Diana) – 1852; Trudchen (A. Kotzebue: Die Pagenstreiche), Jenny Donners (W. Waldherr: Eine Frau) – 1853; Benjamin (F. Heine: Hausmütterchen) – 1854; Gräfin Rutland (H. Laube: Graf Essex), Jane Eyre (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood), Hero (F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen), Louise (F. Schiller: Kabale und Liebe), Johanna (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans) Julia (W. Shakespeare: Romeo und Julia) – 1858; Porzia (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Desdemona (W. Shakespeare: Othello, der Mohr von Venedig), Gretchen (J. W. Goethe: Faust), ? (J. Weilen: Tristan) – 1859.

Stadttheater Brünn (Městské divadlo Brno)

Franziska (F. Holbein dle W. Shakespeara: Liebe kann Alles oder Der gezähmte Widerspenstige), Jane Eyre (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood), Gretchen (J. W. Goethe: Faust), Eveline (E. Bauernfeld: Fata morgana), ? (L. Löwe: Der tolle Musikant), Wolfgang (K. Gutzkow: Der Königslieutenant), Johanna (F. Schiller: Die Jungfrau von Orleans, benefice), Carl II., König von Spanien und Indien, 15 Jahre alt (podle franc. přeprac. L. Flerx, přel. Forst: Wer wagt, gewinngt), Cäcilia (O. Prechtler: Cäcilia) – 1855; Hero (F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen, benefice), Cölestine von Drang (W. Friedrich podle Bayarda a de Vaillyho: Er muß aufs Land), Julie (W. Shakespeare: Romeo und Julie), Adrienne Lecouvreur (H. Graus dle E. Scribeho a E. Legouvého: Adrienne LecouvreurI, benefice) – 1856; Valentine (G. Freytag: Valentine, benefice), Auguste (S. H. Mosenthal podle stejnojmenného románu O. Müllera: Bürger und Molly oder Ein deutsches DichterlebenI, benefice), Gabriele (? podle Scribeho a Mellesvilleho: Gabriele, benefice) – 1857; Fanchon Vivieur (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Grille) – 1858; die Widerspenstige (W. Shakespeare: Der Widerspenstigen Zähmung), ? (J. Ch. Brandes: Ariadne auf Naxos), Anna-Lise (H. Hersch: Die Anna-Lise) – 1859.

Ständetheater Prag (Stavovské divadlo Praha)

Hero (F. Grillparzer: Des Meeres und der Liebe Wellen) – 1856; Frau von Lucy (J. W. Both: Die junge Pathe), Gräfin Rutland (H. Laube: Graf Essex), Fanchon Vivieur (Ch. Birch-Pfeiffer dle G. Sandové: Die Grille), Wolfgang (K. Gutzkow: Der Königslieutenant), Gertrud (G. Freytag: Graf Waldemar), Lyciska (F. Halm: Der Fechter von Ravenna), Aricia, aus dem königlichen Geschlechte der Pallantiden zu Athen (J. Racine, přel. F. Schiller: Phädra), Louise (F. Schiller: Kabale und Liebe), Orest (E. Tempeltey: Klytämnestra), Elisa von Roncourt (Olfers dle franc. předlohy: Die Geldfrage), Caroline (C. W. Koch: Die Vorleserin), Marianne (E. Devrient: Verirrungen), Anna (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel: König Richard III), Ophelia (W. Shakespeare: Hamlet, Prinz von Dänemark), Julia (W. Shakespeare, přel. Schlegel, přeprac. L. Tieck: Romeo und Julia), Leonore Gräfin Costa (W. Friedrich: Dornen und Lorber oder Das ungekannte Meisterwerk), Jane Eyre (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Waise aus Lowood), Prinzcessin Wilhelmine (K. Gutzkow: Kopf und Schwert), Marie von Beaumarchais (J. W. Goethe: Clavigo), Anna (H. S. Mosenthal: Der Sonnwendhof), Julie von Jordan (K. Gutzkow: Werner oder Herz und Welt), Marie (C. P. Berger: Marie von Medicis), Cölestine von Drang (W. Friedrich: Er muss auf's Land), Doris Quinault (A. E. Brachvogel: Narziss), Klara (E. Raupach: Der Bettler), Mathilde Lindsey (E. Raupach: Die Royalisten), Portia (W. Shakespeare, přel. Schlegel: Julius Cäsar), Isabella (J. Auffenberg: Ludwig XI. In Personne), Mathilde (T. Risling: Die Erben), Prinzessin von Eboli (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien), Fee Cheristane (F. Raimund: Der Verschwender), Marie (E. Raupach: Der Müller und sein Kind), Gretchen (J. W. Goethe: Faust), Braune-Hilde (A. E. Brachvogel: Adelbert von Babanberge), Viola + Sebastian (Deinhardstein dle W. Shakespeara: Was ihr wollt, hráno pod názvem Viola), Puck oder Robin Gutgesell (W. Shakespeare, přel. A. W. Schlegel, přeprac. L. Tieck: Ein Sommernachtstraum, benefice), Frau von Ivry, Witwe (C. Schlivian dle A. Dumase: Die Aufforderung zum Tanze), Die Gräfin von Savern (F. Schiller: Der Gang nach dem Eisenhammer) – 1857; Hortense (T. Gassmann: Plauderstunden), Adelheid Runeck (G. Freytag: Die Journalisten), Catharina (W. Shakespeare: Die Widerspenstige), Rosaura (C. W. Fischer: Zeit und Menschen), Emilie Bach (R. Benedix: Die Schuldbewussten), Marion Marquise von Vilette (Ch. Birch-Pfeiffer: Die Marquise von Vilette oder Eine Ballnacht am Hofe Ludwigs XIV.), Molly (O. Prechtler: Die Tochter des Waldes, benefice), Henriette (G. Hiltl dle M. Michela a E. Labiche: Der Ritter der Damen), Helma (J. Lederer: Die weiblichen Studenten oder Ueberwundener Standpunkt), Klärchen (J. W. Goethe: Egmont), Eugenie (E. Devrient dle franc. předlohy: Der Fabrikant), Gräfin Aurora (W. Jordan: Die Liebesleugner), Amalie (Börnstein dle franc. předlohy: Mein Mann geht aus), Parthenia (F. Halm: Der Sohn der Wildnis), Juliette (G. Hiltl dle M. Meilhaca: Der Copist), Rosamunde von Kronau (C. Töpfer: Rosenmüller und Finke oder Abgemacht!), Marta (Oehlenschläger: Correggio), Leonore (F. Schiller: Fiesco), Christine (C. Franke: Carl XII. Einzige Liebe), Lucie von Fremont (F. v. G. dle Plouviera a Adonise: Zu schön!), Agnes (A. Wilhelmi: Der letzte Trumpf), Desdemona (W. Shakespeare, přel. J. H. Voss: Othello, der Mohr von Venedig), Porzia (W. Shakespeare: Der Kaufmann von Venedig), Ida (C. A. Gärner dle franc. předlohy: Weiberthränen wirken!), Louise Charlotte, Princessin Radziwill (G. Putlitz: Das Testament des großen Kurfürsten), Bohemia (K. H. Hansgirg: Festgedicht), Beatrice (F. Schiller: Die Braut von Messina oder Die feindlichen Brüder), Anna-Lise (H. Hersch: Die Anna-Lise) – 1858; ? (C. von Holtei: 1859, novoroční představení), Yelva, eine junge Waise (T. Hell dle franc. předlohy: Yelva oder Die Waise aus Russland), Helene (T. Gaßmann dle E. Scribeho: Feen-Hände), Gräfin Olga (E. Raupach: Isidor und Olga), Rosa (Ch. Birch-Pfeiffer: Rose und Röschen), Philippine (O. Redwitz: Philippine Welser), Adrienne Lecouvreur (H. Graus dle E. Scribeho a E. Legouvého: Adrienne Lecouvreur, benefice), Königin (F. Schiller: Don Carlos, Infant von Spanien)– 1859.

Hofoper Wien (Dvorní opera, Vídeň)

Iphigenie (F. Halm: Iphigenie in Delphi) – 1858.

Privatheater des Gouverneurs, Helgoland (soukromé guvernérovo divadlo, Helgoland)

Mathilde Verdure (F. Martine [H. B. F. Makse]: Roger Dumenoir) – 1874.

Prameny

NMd: cedule StD z let 1858–1862.

Archiv Museum Helgoland: fotografie divadla na Helgolandu.

ÖNB: Potrträtsammlung, inv. č. PORT_00148944_01(portrét A. Rudloff), URL: http://www.bildarchivaustria.at/Preview/9153518.jpg

ÖThM: sbírka fotografií, inv. č. FS_PK263631alt (civilní fotografie A. Rudloff z období kdy žila na Helgolandu), URL: www.theatermuseum.at/de/object/0ffff02dee/.

Literatura

Die Presse (Wien) 16. 10., 18. 11. 1851, 18. 4., 24. 8. 1852, 25. 1. 1853 (role v Burgtheateru), 1. 6. 1858 (Julie v Burgtheateru), 5. 1. 1860 (nabídka hostování); Teuber III s. 437 (předchůdkyně v StD), 496–497 (odhalení pomníku Radeckého), 874 (životopis), Neuigkeiten (Brünn) 14. 8., 30. 8., 1. 9., 6. 9., 5. 12. 1855, 5. 1., 22. 1., 14. 2., 22. 7. 1856, 24. 1., 31. 3., 30. 4. 1857, 22. 1. 1856 (jméno A. Rudloff jako řešení hádanky), 5. 4. 1857 (báseň pro A. Rudloff), Wiener Zeitung 28. 12. 1855, 21. 10. 1856, 3. 4. 1851, 6. 2. 1853, 13. 5., 14. 5., 17. 5., 25. 5., 2. 6. 1858, 30. 6. 1859, 15. 5., 18. 5., 27. 5. 1858, Fremden-Blatt 8. 10. 1861, Neue Freie Presse (Wien) 24. 6. 1865, 26. 9. 1875, 11. 9. 1883 (divadlo na Helgolandu), Recensionen und Mittheilungen über Theater und Musik (Wien) 5. 1. 1859, 18. 5., 1. 6., 10. 8. 1859, Bohemia (Prag) 10. 5., 30. 5. 1858, 11. 6. 1858, 12. 6. 1858, 14. 11. 1858, 23. 2. 1859, Neues Fremden-Blatt (Wien) 11. 10. 1865, 24. 7., 29. 8. 1873, 29. 3. 1874, Neues Wiener Tagblatt 10. 9. 1883, Bade- und Reise-Journal (Wien), 28. 5. 1876 Österreichische Badezeitung (Wien) 23. 8. 1874 (role na Helgolandu), Prager Tagblatt 12. 9. 1883 (Královské dvorní divadlo, Freyovi na Helgolandu) 23. 8. 1902 (syn cirkusový artista); A. Rille: Die Geschichte des Brünner Stadt-Theaters 1734–1884, Brünn 1885, s. 157 (angažmá v Brně); G. Bondi: Geschichte des Brünner deutschen Theaters 1600–1925, Brünn 1924, s. 16; Henry Maxse in Wikipedia (online, cit 15. 7. 2019), URL: https://en.wikipedia.org/wiki/Henry_Berkeley_Fitzhardinge_Maxse (bydliště v Německu po 1883); Heritage Newfoundland & Labrador (online, cit. 15. 7. 2019), URL: https://www.heritage.nf.ca/articles/politics/colonial-henry-maxse.php (Maxse guvernér a překladatel).

Eisenberg, Flüggen, Kosch Th

Vznik: 2019