Psán též Kuehlmann, Kühlmann, Kullmann, Culmann. – Jako principál je K. poprvé doložen 1665 v Drážďanech. Do konce století procestovala jeho společnost rozsáhlé území od Basileje na západě až po Brno na východě, od Vídně na jihu až po Schleswig na severu, zprvu pod označením Schlesische Komödianten. Její obsáhlý podrobný itinerář (dosud neúplný) sestavili ⇒ Trautmann 1889 a ⇒ Pies (doplňky ⇒ Weilen 1917, ⇒ Sturm 1964 a ⇒ Rudin 1973). Během období 1678 až 1685, z něhož doklady zatím chybějí, získal K., zřejmě díky delšímu působení v zámeckém divadle v Bayreuthu, titul Hochfürstlich Brandenburg-Bareitscher Hof-Comoediant (bayreuthský dvůr drželi příslušníci pruské kurfiřtské rodiny), jímž se pak vykazoval. 1688 se jeho společnost označovala jako Baden-Durlachische Hofkomödianten. V závěru své principálské dráhy K. působil 1698/99 ve službách bádenského vévody ve Stuttgartu, 1699 pak je naposledy doložen v Linci. Na svých cestách jeho společnost navštívila údajně před 1669 Brno a mnohokrát Prahu, ač tu povolení nezískávala vždy snadno. Poprvé tu hrála 1666, 1675 byla odmítnuta, znovu zde účinkovala 1689, 1690 a snad i 1691, jistě 1692 a 1693. Tato společnost byla pravděpodobně totožná také s komedianty z Prahy, kteří se svou produkcí účastnili oslav svatby markraběte Wilhelma von Baden se Sibyllou Augustou von Sachsen-Lauenburg na zámku v Roudnici nad Labem 30. 3. 1690.
K. byl ženat s herečkou Annou Barbarou (její rodné jméno a datum sňatku neznámo). Po 1690 byl u jeho společnosti dramaturgicky činný A. Ch. Schüler, ve Stuttgartu koncem devadesátých let již v této funkci působil K. syn Philipp. O složení společnosti je jinak známo jen málo. 1696 u něho v Mnichově pravděpodobně krátce hrál → J. V. Petzold, 1698/99 herci J. W. Augustin a J. Fromm. K. dcera Victoria Clara se později vdala za principála H. W. Beneckeho.
K. společnost patřila v Německu a v Rakousku k předním souborům. Mnohokrát se jí podařilo získat výhodné angažmá u šlechtických dvorů a v soutěži s konkurenty obvykle vítězila. Poměrně pozdní a většinou jen všeobecné zprávy o jejím repertoáru nasvědčují, že patřila k těm, které velmi brzy nahrazovaly starší hry z repertoáru anglických komediantů novými překlady ze španělštiny, italštiny a francouzštiny, což K. výslovně zdůrazňoval např. ve své mnichovské žádosti 1695 (⇒ Trautmann 1889). K dispozici jsou zatím tři texty her, které měl K. s jistotou na repertoáru: stuttgartský tisk německého překladu Corneillovy tragédie Polyeucte z 1698, německá úprava italského operního libreta → N. Minata z 1656 jako rukopis Die verliebte Königin Artemisia oder die heimliche Liebe [Zamilovaná královna Artemisia aneb Tajná láska], věnovaný 1699 Philippem K. bádenské vévodkyni Magdaléně Sibylle (opera F. Cavalliho L’Artemisia byla provedena ve Vídni 1675, prozaický německý překlad libreta byl hrán od té doby častěji, také v Českém Krumlově 1688; je známo, že K. manželka Anna Barbara dodávala již 1674 českokrumlovské zámecké scéně divadelní rukopisy) a Titus und Aran, krvavá historie nizozemského původu, kterou K. hrál 1699 v Linci.
Prameny a literatura
NA, fond SM, sign. T-61/1, s. 82 n. (1689); fond NMa, sign. T-2, č. 4 a č.10; SOA Litoměřice, pobočka Žitenice, RA Lobkovicové roudničtí, sign. N 16./7.: Bericht über die Feste, so während des Beilagers Ludwig Mgfen. v. Baden und der Prinzessin Sibilla Franc. Augusta von Sachsen-Lauenburg vom 27. März bis 21. April 1690 im Herzogl. Schlosse zu Raudnitz sind gefeiert worden; Landesbibliothek Stuttgart – P. Corneille: Polyeucte, Stuttgart 1698 (exemplář tisku s vepsaným obsazením); Hauptstaatsarchiv Stuttgart, fond J 1, č. 100: Die verliebte Königin Artemisia oder die heimliche Liebe (rkp. Ph. Kuhlmanna, 1699); Wiener Stadt- und Landesbibliothek, sign. Ia 38.589, fol. 454–500: Titus und Aran (rkp. textu); program lineckého představení hry Titus und Aran 1699 (⇒ W. Creizenach: Die Schauspiele der englischen Komödianten, Berlin–Stuttgart 1888, s. 12n.). • Teuber I 1883, s. 86n.; K. Trautmann: Deutsche Schauspieler am bayrischen Hofe, Jahrbuch für Münchener Geschichte (Bamberg) 3, 1889, s. 321n.; W. Schram: Aus den Rathsprotokollen des 17. Jhs. (1667–85), Ein Buch für jeden Brünner. Quellenmäßige Beiträge zur Geschichte unserer Stadt, Brünn 1901, s. 89; R. Krauß: Das Stuttgarter Hoftheater von den ältesten Zeiten bis zur Gegenwart, Stuttgart 1908, s. 29n., 320; A. v. Weilen: Das Theater 1529–1740, Geschichte der Stadt Wien VI, Wien 1917, s. 373, 410n.; F. J. Fischer: Wandertruppen des 17. Jahrhunderts in Salzburg, Mitteilungen der Gesellschaft für Salzburger Landeskunde (Salzburg) 100, 1960, 467n.; A. Sturm: Theatergeschichte Oberösterreichs im 16. und 17. Jahrhundert, Wien 1964, s. 145; B. Rudin: Fahrende Schauspieler in Regensburg (1708–11), Verhandlungen des historischen Vereins für Oberpfalz und Regensburg (Regensburg) 113, 1973, s. 192 + Knížecí dvorské divadlo Eggenbergů v Českém Krumlově 1676–91, DR 8, 1997, č. 2, s. 17; R. Walter: Johann Caspar Ferdinand Fischer, Hofkapellmeister der Margrafen von Baden, Frankfurt a. M. 1990, s. 278–281; A. Scherl: Berufstheaterin Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 19n., 70, 197n. • Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 325–327