Byl synem Viktora D. a Zdeny, rozené Haberové. Matka v mládí studovala zpěv a příležitostně vystupovala jako zpěvačka. Nižší středoškolské studium D. absolvoval v Praze-Karlíně, poté pokračoval na hospodářské škole v Chrudimi. Po dvou letech přešel na Státní konzervatoř hudby v Praze do dramatického oddělení, kde byl žákem J. Plachého. K jeho spolužákům patřil S. Beneš, J. Šebora ad. Během studií sehrál řadu epizodních rolí v pražském Národním divadle. Po absolutoriu 1938 se stal členem činohry Národního divadla moravskoslezského v Moravské Ostravě, kde během pěti sezon vytvořil více než sedm desítek rolí. V červenci 1943 se oženil s herečkou a sólistkou ostravské operety Lídou Slanou (1913−2000) a začátkem sezony 1943/44 odešli společně do Prahy. D. přijal nabídku z Městských divadel pražských, kde hrál pouze jedinou sezonu, než byla 1944 divadla uzavřena. Vzdor mladistvému životnímu elánu a velkému hereckému potenciálu se jeho životní cesta nečekaně uzavřela. D. zemřel náhle po krátké nemoci spojené se sepsí a zápalem plic ve vinohradské nemocnici ve věku pouhých 28 let. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově v Praze.

Již za studií na konzervatoři hrál epizodní role ve filmu. První zkušenost byla spojena s filmem Velbloud uchem jehly (1936), kdy se představil v němé epizodě coby člen společenského klubu. O rok později si zahrál postavu studenta ve filmech Filosofská historie v režii O. Vávry a Karel Hynek Mácha režisérky Z. Molas. D. největší filmovou rolí se stala postava milence ruského původu Vasila Ivanoviče Mantova v melodramatickém filmu V. Binovce Druhé mládí (1938), v němž se studentkou Helgou, v podání S. Svozilové, podvádí jejího bohatého milence, kterého hrál J. Plachý.

Jako konzervatorista byl také hojně využíván pro drobné role v Národním divadle; hrál v téměř třech desítkách inscenací, v některých i více malých rolí. Pro diváka sotva postřehnutelné postavy byly pro D. cennou zkušeností do budoucna. Překotná herecká (filmová i divadelní) praxe přispěla k rychlému vývoji v ostravském angažmá, kde během krátkého času prošel od mladistvých milovníků až k charakterním rolím. Základem jeho herecké práce byla houževnatost a maximální soustředěnost. Vždy hrál a zkoušel s plným nasazením a naprostou hereckou kázní. Nadšení pro divadlo, skromnost a lidská i umělecká pokora tvořily další předpoklady pro D. rychlý umělecký růst. Podstatná deviza spočívala i v jeho fyzických dispozicích – vysoké urostlé štíhlé postavě, kaštanových vlasech, výrazném obličeji s modrýma očima a ostrou bradou. Charismatický zjev dotvářel živým temperamentem a barytonově zabarveným hlasem.

K rychlému zrání D. vyjadřovacího stylu přispěly výrazné herecké příležitosti – postavy Ebena (Toužení pod jilmy), Ferdinanda (Úklady a láska) nebo Matsua (Vesnická škola) i záporní hrdinové jako Christy Mahon (Hrdina západu), Mánek Mešjaný (Gazdina roba), Princ Ludvík (Světáci) ad. D.vrcholným výkonem bylo ztvárnění antického hrdiny Pelopa v trilogii Hippodamie, kterou ostravská scéna uvedla v třech po sobě jdoucích divadelních sezonách (1939, 1940, 1942). Kromě zmíněných fyzických předpokladů měl D. cit pro muzikálnost, kterou dokázal uplatnit v básnickém textu melodramatu plně v souladu s hudbou. S hlubokou vášní a opravdovostí uchopil proměnu člověka a proces stárnutí, od mladíka po osamoceného vladaře, který poznal bezvýchodnost zápasu s osudem poznamenaným rodinnou kletbou.

Stejně jako mnozí jeho ostravští kolegové se D. intenzivně věnoval také rozhlasové tvorbě a na tuto spolupráci navázal i v Praze. Jeho poslední relace několik dní před smrtí byla spojena s prací na hře Zámek v poušti, v níž propůjčil hlas závodníku Brentenovi.

Role

Národní divadlo v Praze

Pán, Druhý pán, Pátý pán (M. Hart – G. S. Kaufman: Vesele se točíme dokola), Varro, Čtvrtý občan, Sedmý občan, První občan, Třetí občan (W. Shakespeare: Julius Caesar), Pugovicin, Rastakovský (N. V. Gogol: Revisor), Jiný zajatec (I. Vojnović: Smrt matky Jugovičů) − 1936; Pobočník maršálův (K. Čapek: Bílá nemoc), Rožanov, Muž z lidu, Bojar (A. S. Puškin: Boris Godunov), Hvížďálek, Dělník, Posel, První voják (F. X. Šalda: Zástupové) − 1937; První a Druhý pastýř, Druhý šlechtic (V. Dyk: Zmoudření dona Quijota), Jan z Lehnice, Hejtman rožmberský, Matěj Švec, Druhý biřic panský (A. Dvořák: Král Václav IV.), Hudebník, Měšťan (W. Shakespeare: Romeo a Julie) − 1938.

Národní divadlo moravskoslezské v Moravské Ostravě
(České divadlo moravskoostravské 1941–44)

Armand Cafourek (J. Žák: Škola, základ života), Honza (J. Kvapil: Princezna Pampeliška), Bonelli (E. Synek: Schůzka u pyramid), Matějka (F. Langer: Jízdní hlídka), Pavel (A. a V. Mrštíkové: Maryša), Břeněk Švihovský (J. K. Tyl: Jan Žižka z Trocnova), Dickie Reynolds (S. Raphaelson: Především mládí), Noel Le Jolys (W. H. Post – B. Hooker, h. R. Friml: Král tuláků), Achil (M. Duran: Barbara), Jakub Míla (B. Němcová, dram. A. Kučerová-Fischerová: Babička, i 1940), Arne Niskavuori (H. Wuolijoki: Ženy na Niskavuori), Zdeněk Junek (V. Werner: Noví lidé) − 1938; Trojan (R. Medek: Plukovník Švec), Alamír (J. K. Tyl: Strakonický dudák, i 1941), Jiří Pavelský (J. Snížek: Příklady táhnou), Inženýr Fabry (K. Čapek: R. U. R.), Kleant (Molière: Lakomec), Cizí princ (K. J. Erben, dram. R. Brožová-Opravilová: Rozum a štěstí), Dr. Menšík (K. Piskoř: Svátek věřitelů), Václav (L. Stroupežnický: Naši furianti), Ruprecht (H. von Kleist: Rozbitý džbán), Petr (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Jiří (S. Hradecká: Smršť), David Wolfram (J. Vrchlický: Paní mincmistrová), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Námluvy Pelopovy), Dmitrij Prokofjič Razumichin (F. M. Dostojevskij, dram. J. Bor: Zločin a trest), Dr. Antonín Plch (J. Grmela: Ta pravá), Adjunkt Ptáček (F. X. Svoboda: Čekanky), Honza Medek (F. Hurych: Pojďte s námi!) – 1939; Tomáš, Pan Purgon (Molière: Zdravý nemocný), Setník M. Surtees-Cook (R. Besier: Alžběta Browningová), Pavel Frič (O. Scheinpflugová: Hra na schovávanou), Motes (G. Hauptmann: Bobří kožich), Henning (B. Björnson: Zeměpis a láska), Henry Wricthesley (F. Kožík: Shakespeare), Kominík (J. Skorkovská: Opičák Fuk), Eben (E. O’Neill: Toužení pod jilmy), Georges (H. Coubier: Aimée aneb Zdravý lidský rozum vítězí), Theseus (W. Shakespeare: Sen noci svatojánské), Antonín (K. Krpata: Mistr ostrého meče), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smír Tantalův), Ferdinand (F. Schiller: Úklady a láska), Synelet (V. Nezval: Manon Lescaut), Hrdlička (J. K. Tyl: Bankrotář), Christy Mahon (J. M. Synge: Hrdina západu) − 1940; Milorad (B. Nušić: Dr.), Dr. T. Siriani (A. de Benedetti: Třicet vteřin lásky), Ondra (M. Liška: Švec a čert), Mikuláš (Z. Winter, dram. Z. Štěpánek: Nezbedný bakalář), Mercutio (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Iason (Euripides: Médeia), Mario (L. Lenz: Malá parfumerie), Karel Rychtera (J. Štolba: Vodní družstvo), Pan Evaristo (C. Goldoni: Veselé městečko), Antonín (F. X. Svoboda: Směry života) − 1941; Matsuo (T. Izumo: Vesnická škola), Zdeněk Drozd (K. Krpata: Hvězdy nad hradem), Mánek Mešjaný (G. Preissová: Gazdina roba), Princ Ludvík (M. Hlávka: Světáci), Pelops (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Bayerlein (H. Bahr: Děti), Dr. Arne Niskavuori (H. Wuolijoki: Chléb na Niskavuori), Petr Kos ze Zásady (F. Tetauer: Úsměvy a kordy), Bláha (L. Stroupežnický: Naši furianti), Ing. Josef Rübsam (E. G. Kolbenheyer: Most), Hrabě Vladimír (V. K. Klicpera: Tři hrabata najednou), Karel Škréta (R. Pivec: Vítězná paleta) – 1942; Ferdinand Svátek (V. Petrovičová: Střídavě oblačno), Sigurd Hansen (P. Sarauw: Všechno nebo nic), Antonio (T. Š. Kozák: Až pokvete hořec), Štěpán (F. P. Buch: Chlapík) – 1943.

Městská divadla pražská (Městské divadlo na Královských Vinohradech a Městské komorní divadlo + Divadlo J. K. Tyla)

Chrisipp (J. Vrchlický, h. Z. Fibich: Smrt Hippodamie), Štěpán (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně), Don Pedro (W. Shakespeare: Mnoho povyku pro nic) − 1944.

Prameny

Archiv ND: Soupis rolí, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=4766&pn=456affcc-f401-4000-aaff-c11223344aaa.

Archiv NDM: Soupis rolí, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: https://www.ndm.cz/cz/osoba/6215-dintr-viktor.html.

Literatura

J. Škoda: In honorem. Předčasně dožitý život, nedokončené dílo hercovo, Divadlo 31, 1944, č. 8, s. titulní, 121−123; M. Zbavitel: Jiří Myron, Ostrava 1980, s. 107, 121, 134, 141, 144, 184−186 + Osm hereckých portrétů. Herci staré gardy ostravské činohry, Ostrava 1985, s. 111−112, 117 + Nedokončené dílo V. D., Kulturní měsíčník. Kulturně-politický časopis Severomoravského kraje 3, 1985, č. 3, s. 97 + Památce V. D., Nová svoboda 15. 8. 1991 + In memoriam V. D., Svobodné slovo 16. 8. 1991 + Výročí, tamtéž 27. 8. 1996; A. Kratochvílová: Jedno z mých tří D, Ostravský kulturní měsíčník6, 1981, č. 12, s. 34−36; V. D. in Česko-Slovenská filmová databáze, (online, cit. 30. 8. 2018), URL: https://www.csfd.cz/tvurce/29426-viktor-dintr/.

Biografický slovník Slezska, Fikejz − Film I.

Vznik: 2018