Jeden z prvních českých loutkářů, zakladatel významného loutkářského rodu, působícího v českých zemích již více než 200 let. První pramenný doklad o jeho osobě se nachází v matrice obce Libčan na Královéhradecku, kde se jeho manželce Anně Marii Elizabetě narodil 24. 2. 1775 syn Matěj, pozdější loutkář, označovaný za „patriarchu“ českého loutkového divadla. Podle neúplně vyplněného místa narození se dítě narodilo asi mimo území obce, snad v komediantském voze. Ze špatně čitelného latinského zápisu „hideonis (či histrionis) Pragae oriundus“ o povolání otce dítěte vyplývá, že K. byl potulný kejklíř či herec, který pocházel z Prahy nebo příslušel ke zdejší obci. 1779 žádal v Praze o povolení loutkových her (Polichinell-Spiele) a chůze na provaze. Uvedl, že bydlí na Novém Městě, kde se narodil. Jeho otec a bratři byli vojáci, ale K. se vojenskému povolání nemohl věnovat pro svůj zdravotní stav a od chlapeckých let si na živobytí vydělával mezi „divadelními herci“. 1788 si podal žádost o loutkářské povolení ve Vršovicích, která byla patrně zamítnuta. Téhož roku zakoupil chalupu ve Strážovicích na Blatensku. 1789 žádal o licenci na provozování marionetového divadla v Táboře, což mu bylo povoleno na dobu jednoho roku. Tato licence mu byla zřejmě každoročně obnovována až do 1791, kdy dostal povolení pouze na šest neděl. Zda s touto okolností souvisí následný prodej strážovického domku a přesídlení do Lažan, patřících tehdy do Prácheňského kraje, není jasné. Zakoupením chalupy v Lažanech s kůlnou pro vůz a stáj pro jednoho koně za 65 zlatých se K. stal poddaným s povinností třinácti dnů roboty v roce, z níž mu bylo výjimečně povoleno se vyplatit (patrně vzhledem k jeho profesi). Další žádost o loutkářskou licenci je z 1800, kdy byl K. krajským úřadem v Písku odmítnut, poté z 1806, kdy dostal povolení pro Prácheňský kraj, a 1807, kdy mu byla zamítnuta žádost o povolení stínového divadla v kraji Prácheňském, Klatovském a Táborském. 1808 prodal chalupu v Lažanech a o jeho dalším osudu nemáme již žádné zprávy.
K. představuje typ českého loutkáře první generace, která přešla z větších měst s čilým divadelním životem na český venkov. Jeho životní osudy dokumentují zároveň sociální a společenské postavení loutkářů této doby, časté proměny jejich produkcí v závislosti na dobové oblibě i fyzických předpokladech (chůze po provaze, marionetové divadlo, ve stáří stínové divadlo) a v neposlední řadě i potíže při získávání úředních povolení. Z biografie K. syna víme, že Matěj K. byl původně otcovým pomocníkem. Získal od něho potřebné zkušenosti v provozování marionetového divadla a převzal snad i jeho loutkářský fundus. Loutkovému divadlu se věnují přímí potomci K. až do současné doby.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk, matrika narozených Libčany, kniha z let 1767–86, fol. 110, 24. 2. 1775 (narození syna, ⇒ Toman 1960, s. 203); NA, Josefínský katastr, kniha č. 3471, č. 44 a 45; Gruntovní kniha panství Lažany Milčice I., 1712, fol. 203, sign. Blatná č. 80 (⇒ tamtéž). • R. Hrdlička: Loutkáři a různí kočovní umělci v kraji Táborském v letech 1788–30, Staré a nové letopisy, 1931, č. 24, nestr.; J. Toman: Nové příspěvky k životopisu Matěje Kopeckého, Sborník na paměť Matěje Kopeckého, Praha 1947, s. 16n. + Matěj Kopecký a jeho rod, České Budějovice 1960, s. 17n.; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 72; J. Bartoš: K životopisu rodu Kopeckých – první loutkář z rodu Kopeckých, Československý loutkář 8, 1958, s. 194 + Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 56n; J. Malík: Matěj Kopecký – legenda a skutečnost, Praha 1969, s. 9n. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 315–316
