Uváděn též jako Konáček, Finitor, Nicolaus in Lacu, z Hodíštkova. – V mládí byl písařem hor viničných. Náležel ke kruhu J. Hodějovského z Hodějova, který mu 1516 vymohl erb a šlechtický přídomek, později i rytířský titul. K. byl váženým pražským měšťanem, od 1520 zastával úřad dvorského místosudího Království českého. 1507–28 vlastnil a úspěšně vedl tiskárnu. Jako knihtiskař a nakladatel často sám překládal a upravoval vydávané knihy. Svá nejpřínosnější díla vytvořil až ke konci života. Patří mezi ně původní práce Kniha o hořekování a naříkání Spravedlivosti, královny a paní všech ctností, dále překlad německé hry Judith a dramatizace Hra pěknejch připovídek podle Boccacciovy předlohy, které připravil k soubornému vydání ve sborníku, dedikovaném J. Hodějovskému z Hodějova (sborník však vyšel až 1547, po K. smrti). V dedikaci K. obhajoval český jazyk a národní humanismus před cizími vlivy.
Překlad hry Judith opatřil podtitulem Hra z historií Judith pilně vybraná a rykmy mírnými tuto sepsaná, abychom se v nepravostech poznali a za smilování k Bohu volali, aby nepřátely odvrátil od nás přeukrutné v tento nebezpečný čas. Předlohou mu byla hra lužického autora J. Greffa z 1536, jejíž biblický příběh o statečné Juditě nabízel paralelu k soudobému tureckému ohrožení Evropy. Hra je složena osmi- a jedenáctislabičným veršem a obsahuje scénické poznámky, naznačující možnost jevištní realizace. Judith je první známou školskou biblickou hrou v českém jazyce. Předlohou Hry pěknejch připovídek byl Boccacciův spis De casibus virorum illustrium [O příbězích vynikajících mužů]; K. vydal již dříve tři Boccacciovy novely. V alegorickém ději vystupuje Štěstí (Fortuna), jeho služebnice (jako němé postavy), Chudoba a Neštěstí, na začátku a konci hry také Pedellus (hlasatel). Mezi Chudobou a Štěstím dojde k hádce, v níž Štěstí podlehne a je mu přikázáno Neštěstí spoutat a nechat přivázané, dokud ho někdo z lidí neosvobodí. K. převzal Boccacciovu myšlenku, že každý člověk má svůj osud ve vlastních rukou a je vinen i svým případným neštěstím. Do sporu Štěstí a Chudoby autor zahrnul i kritiku dobových sociálních poměrů a mezilidských vztahů. Hra je složena v osmislabičném, místy jedenáctislabičném verši, není dělena na akty a scény, obsahuje však scénické poznámky, předepisující dynamiku a výraz deklamace i hereckou akci. Hra pěknejch připovídek představuje první známou českou humanistickou hru se světským obsahem.
Edice
České humanistické drama, ed. M. Kopecký, Praha 1986, s. 25–40 (Hra pěknejch připovídek), (339n., 352).
Prameny a literatura
NMk, sign. 27 A 34 (též NK, sign. 54 B 36): Judyth. Hra z Hystorij Judyth pilnie wybraná…; NMk, sign. 27 A 34 (též MZK, sign. St 3-23.306): Hra pěknejch připovídek od Boccatia složená, v nížto tyto vosoby mluví: Štěstí, Chudoba, Neštěstí, v kterýchžto o boji Štěstí a Neštěstí všem lidem ku příkladu vypisuje se, Praha 1547 ⇒ Knihopis. • F. B. Mikovec: Příspěvky k dějepisu českého divadla, Lumír3, 1853, s. 14n.; J. Jireček: Rukověť k dějinám literatury české do konce XVIII. věku I, Praha 1875, s. 381–383; Ml. [J. Máchal]: Německá předloha biblické hry Judith, Časopis pro moderní filologii 2, 1912, s. 170n.; M. Kopecký: Několik poznámek ke K. hře Judith, Příspěvky k dějinám starší české literatury, Praha 1958, s. 167–184 + K. dramatisace sujetu z Boccaccia, Franku Wollmanovi k sedmdesátinám, ed. A. Závodský, Praha 1958, s. 563–571 + Literární dílo M. K. z H., Praha 1962, s. 133–146 (Spisy filosofické fakulty univerzity J. E. Purkyně v Brně, 74) + Humanista z Vysočiny, Žďár n. Sázavou 1971, s. 3–11; viz Edice. • DČD I, Knihopis, LČL
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 313–315
