Roz. Saporiti, křest. jméno psáno též Maria Catarina, Catharina, Catterina, Chatarina; mylně uváděna jako Therese, Teresa, Teresina (záměna s mladší sestrou Teresou Saporiti). – Nejpozději 1773 se provdala za zpěváka a pozdějšího divadelního ředitele P. Bondiniho. 1773–83 se jim v Drážďanech narodilo pět dětí, z nichž se pouze dcery Teresia (kř. 7. 12. 1773) a Maria-Anna (kř. 19. 10. 1779–1813) dožily dospělého věku.
Od 1773 do 1778 byla jako interpretka komických rolí členkou drážďanské operní společnosti G. Bustelliho, kterou fakticky řídil její manžel, jmenovaný 1776 oficiálním zástupcem impresária. V karnevalové sezoně 1775/76 zpívala se stejnou společností i její sestra Antonia Saporiti (1776/77 doložena také v Braunschweigu). Táž společnost působila 1774–77 v Praze (⇒ Taschenbuch 1778). V Drážďanech je B. znovu doložena jako členka souboru impresária A. Bertoldiho 1779–85.
Vzhledem k závazkům v Drážďanech nebyla zpočátku členkou Bondiniho nově vytvořené operní společnosti, vystupující od 1781 v Thunovském divadle v Praze na Malé Straně a od 1784 v novém Nosticově divadle na Starém Městě, zpívaly v ní pouze její sestry Antonia (do 1784/85) a Teresa (do 1787/88). (Kritiky hostování tohoto souboru v Lipsku v létě 1782, vztahované dosud také k B., hodnotí pouze pěvecké výkony jejích sester.) Na podzim 1784 B. pravděpodobně nastudovala roli Lisetty v opeře G. Paisiella Il re Teodoro in Venezia [Král Teodor v Benátkách], provedené v Nosticově divadle. Účinkování B. v této opeře pochvalně zmiňuje ve svých pamětech C. L. Costenoble, jenž představení pražské společnosti navštívil při jejím hostování v Lipsku (18. 4.–20. 8. 1786). V podzimní sezoně 1786 ztvárnila B. Zuzanku v prvním pražském provedení Mozartovy opery Le nozze di Figaro [Figarova svatba] po boku F. Ponzianiho (Figaro) a L. Bassiho (Almaviva). Vzhledem k tomu, že dochované hudební prameny k této inscenaci vypovídají v případě dueta Hraběnky a Zuzanky „Che soave zeffiretto“ o vzájemné záměně obou partů na několika exponovaných místech, byla vyslovena domněnka, že B. v té době měla už omezený hlasový rozsah (⇒ Tyson 1988, ⇒ Mikuláš1996). O oblibě B. u pražského publika svědčí oslavná báseň, rozdávaná v divadle při jejím benefičním představení 14. 12. 1786. V pražské světové premiéře Mozartova Dona Giovanniho (Il dissoluto punito, ossia il Don Giovanni, Nosticovo divadlo 29. 10. 1787) vytvořila pod skladatelovým vedením roli Zerliny.
V soupise členů Bondiniho společnosti je B. naposledy zaznamenána v Praze v sezoně 1788/89, nikoliv však při zájezdu do Lipska v létě 1788 ani za působení ve Varšavě 1790/91. Po manželově smrti 1789 údajně zdědila značné jmění. Její dcera Maria-Anna, později provdaná Barilli, působila u italské operní společnosti v Paříži, kde se podílela mj. na prvním tamějším provedení Figarovy svatby v italštině v sezoně 1807/08.
Literatura
GTK 1777, s. 245; 1786, s. 226; Taschenbuch von der Prager Schaubühne 1778, s. 114; nesign.: Italienisches Theater zu Leipzig im Sommer 1782, Litteratur- und Theater-Zeitung (Berlin) 5, 1782, s. 604–608; nesign. [K. H. Kröger]: Freye Bemerkungen über Berlin, Leipzig und Prag, [Kopenhagen] 1785, s. 98; Oberpostamtszeitung (Prag) 12. a 19. 12. 1786 (⇒ Berkovec 1989, s. 63); J. N. Štěpánek [úvod k překladu libreta]: Don Juan, Praha 1825, s. IX–X; Teuber II 1885, s. 129, 207, 226–236; Teuber III 1888, s. 877; A. Schnerich: Wie sahen die ersten Vorstellungen von Mozart’s Don Juan aus?, Zeitschrift der internationalen Musikgesellschaft (Leipzig) 12, 1910/11, s. 107n.; C. L. Costenoble’s Tagebücher von seiner Jugend bis zur Übersiedlung nach Wien I, ed. A. v. Weilen, Berlin 1912, s. 16n.; Schauspielerleben im 18. Jahrhundert. Erinnerungen von J. A. Christ, ed. R. Schirmer, München–Leipzig 1912, s. 136n.; P. Nettl: Mozart in Böhmen, Prag 1938, s. 74, 77n., 120, 123, 130n., 140n., 154n.; A. Schering: Johann Sebastian Bach und das Musikleben Leipzigs im 18. Jahrhundert, Leipzig 1941, s. 578; F. L. Büttner: Das deutsche Schauspiel im Kleinen Hoftheater zu Dresden unter der Direktion Bondinis von 1777 bis 1789, dis., Freie Universität Berlin 1961, s. 61, 290; Ch. Bitter: Wandlungen in den Inszenierungsformen des Don Giovanni von 1787 bis 1928, Regensburg 1961, s. 12n., 26; Mozart. Die Dokumente seines Lebens, ed. O. E. Deutsch, Leipzig 1961, s. 246–248, 266; T. Volek: Mozart a Praha, Praha 1973, s. 31, 36n.; A. W. Tyson: The 1786 Prague Version of Mozart’s „Le nozze di Figaro“, Music & Letters (Oxford) 69, 1988, s. 321–333; Z. Pilková: Pražští mozartovští pěvci v drážďanských pramenech, Hudební věda 28, 1991, s. 299–304; J. Mikuláš: V. Maschek und seine Opernparaphrasen, Miscellanea musicologica 35, 1996, s. 55–60. • DČD II, ES, Grove, Grove O, Kutsch-Riemens, Verti
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 66–67
