Byl měšťanem Menšího Města pražského a původně se živil jako rukavičkář a švec. 1769 je doložena jeho produkce s „figurkami pohybujícími se na pásu“ v sále U Železných dveří v Jilské ulici. V žádosti z prosince 1770 uváděl, že míní předvádět v adventu za mírný poplatek Kristovo narození a v době postu Kristovo umučení, hry o sv. Janu Nepomuckém a sv. Jenovéfě, odvolával se na chudé poměry a značné náklady, spojené s přípravou produkcí. Povolení mu bylo uděleno 7. 12. 1770 a jeho další vystoupení jsou známa i z následujícího roku (⇒ Schottky 1832).
Patrně provozoval mechanické loutkové divadlo a patřil v Čechách zřejmě mezi první provozovatele tzv. divadla v jeslích, divadelního druhu spojujícího pohyblivé jesličky a vánoční obchůzkovou hru s loutkami. Na divadlo v jeslích lze usuzovat z jeho výslovného vyjádření, že vše bude předvádět „mluvícími figurami“. Dřívější formy mechanických loutkových produkcí (např. retabló či Himmelreich), které v českých zemích prezentovali zejména cizí loutkáři, sestávaly z pantomimických výjevů doprovázených zpěvem či mluveným komentářem principála. Základem repertoáru divadla v jeslích byly vánoční a biblické hry, později doplňované i komickými scénkami z městského prostředí. K. stojí patrně u počátků tohoto divadelního druhu v Čechách, který si získal značnou oblibu a udržel se až do poslední čtvrtiny 19. stol.
Literatura
E. A. Hruška: Staropražská divadelní topografie, s. 109 (rkp. KČD); J. M. Schottky: Prag wie es war und wie es ist, Prag 1832, s. 73, 216; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 42; A. Karasek–J. Lang: Krippenkunst in Böhmen und Mähren von Frühbarock bis Gegenwart, Marburg 1974, s. 33; A. Dubská: Dvě století českého loutkářství, Praha 2004, s. 67, 110.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 291–292
