Psán též Kilar, Kylar. – Narodil se ve vsi Slané v Kladsku, náležející poddanskému městu Náchodu, avšak již v dětství přesídlil s rodiči do Čech. Po válkách habsburské monarchie s Pruskem a ztrátě Slezska byl poslán do Prahy, kde se 1768 vyučil sládkem u sladovnického cechu na Starém Městě. Po návratu do Náchoda se v lednu 1777 oženil a založil rodinu. Manželka Ludmila mu 13. 1. 1789 postoupila po rodičích zděnou chalupu na náchodském Pražském předměstí (čp. 6).
Nejpozději 1791 se sládek K. stal jedním z venkovských kolportérů Krameriových c. k. pražských vlasteneckých novin a knih České expedice na Náchodsku a zároveň zahájil u V. M. Krameria také vlastní literární činnost. Jeho knížka lidového čtení Rybrcol na Krkonoských horách. Nebo: Zakletý a vysvobozený princ (1794) byla později přeložena do němčiny a v 19. stol. ještě několikrát vydána. 1795 vstoupil K. do obnoveného literátského bratrstva při kostele sv. Vavřince v Náchodě, pro jehož potřebu téhož roku sestavil rukopisný Kancionál funerální.
K. hagiografická hra Komedie o sv. Jiří mučedlníku představuje jeden z nejstarších dochovaných dramatických textů českého lidového divadla 18. stol. Hra mohla vzniknout již v šedesátých či sedmdesátých letech v Praze. Pro tuto dobu vzniku svědčí tehdejší živá tradice barokního školského dramatu a obliba scénicky prováděných oratorií, např. v pražském chrámu sv. Františka Serafinského, náležejícím českému rytířskému řádu křižovníků s červenou hvězdou. Předlohou K. hry byl spis význačného člena tohoto řádu, českého historika J. F. Beckovského, Krve nevinné žížniví vlci Dioklecián a Maximián, vydaný roku 1697 v Praze (druhé vydání 1751).
Komedie o sv. Jiří mučedlníku se v intencích Beckovského textu soustředí na martyrium světce a jeho zázraky před smrtí. K. některé pasáže epické předlohy vypustil (mládí, zápas rytíře s drakem) či přeskupil (Jiří vstupuje do císařských služeb až po vydání protikřesťanských mandátů), jiné epizody děje krátil či zeslabil (popravy za oponou). V textu chybí obvyklé barokní argumentum (úvodní stručné shrnutí děje) a v lidovém divadle oblíbená postava opovědníka. Barokní adaptace středověké legendy ovlivnila především typické scény mučení, zázraků a poprav a také narativní charakter děje a uplatnění monologů či sborů. Některé dějové motivy naznačují znalost folklorního divadelnictví (např. scény katovské), avšak tradičně frekventovaný výstup závěrečného potrestání císaře autor pomíjí. Naopak oblíbený „Přídavek pantomie“ s postavami nenasytného „Harlakýna“ a oklamaného Žida svědčí o K. znalosti profesionálního divadla 18. stol. Text hry, která vzbuzuje dojem narativního obrazového cyklu, paradoxně postrádá jakékoli hudební či zpěvní vložky.
Příběh křesťanského hejtmana Jiřího, který pro víru podstoupil krutá mučení a posléze také mučednickou smrt, využívá na mnoha místech doslovných citací z exaltovaného, rétoricky vzrušeného textu epické předlohy. Text však zároveň představuje ve folklorní tradici obvyklý typ veršovaného dramatu. Je stroficky uspořádán, využívá zpravidla osmislabičného verše a sdruženého rýmu, který byl v lidovém divadle často nahrazován pouze hláskovou shodou na konci veršů. Hra byla zřejmě inscenována na tradičním barokním jevišti tzv. kukátkového typu, s využitím opony a snad i rampy.
Edice
B. V. Spiess: Divadelní hra lidová o sv. Jiří mučedlníku, Český lid 5, 1896, s. 45–52.
Prameny a literatura
SOA Zámrsk, fond Náchod, matrika křtů u sv. Vavřince od 1739, sign. 106-5, s. 169; Muzeum východních Čech, Hradec Králové, inv. č. 8875: Comediae O S[vatém] Gjři Mučedlnjku, rkp., ⇒ Repertorium, č. 944, obr. 38. • L. Sochorová: Neznámý obrozenecký autor J. K. K. (1745–1800), Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny č. 10/1993, Praha 1994, s. 515–521 + Východočeský dramatik J. K. K., „poctivýho řemesla sladovnickýho“ (K tradicím divadelní kultury východních Čech v 18. století), Východočeská duchovní a slovesná kultura v 18. století, ed. V. Petrbok–R. Lunga–J. Tydlitát, Boskovice 1999, s. 295–300; L. Hladký: Literátské bratrstvo v Náchodě, tamtéž, s. 425–432. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 284–285
