Roz. Jacobsová nebo Jacobová, bližší údaje o rodinném původu neznámy. – Jako herečka je doložena poprvé ve Štýrském Hradci 1765 v souboru J. J. Bruniana. Tamtéž se patrně nejpozději 1768 provdala za herce Johanna Heinricha B., protože do Prahy přišli s Brunianovým souborem téhož roku již jako manželé. 1770 odešla s manželem do Brna, kde debutovala jako Julie v úpravě Shakespearovy tragédie Romeo und Julie od Ch. F. Weißeho. S Böhmovou společností hostovala pak 1776 a 1778 ve Vídni a setrvala v souboru až do 1792, kdy její manžel zemřel. Tehdy dvaačtyřicetiletá B. vedla pak za obtížných podmínek sama až do 1806 hereckou společnost, pohybující se v Porýní, obsazeném Francií (od 1793 vystupovala opakovaně v Cáchách a Kolíně nad Rýnem, od 1794 v Krefeldu, od 1798 v Düsseldorfu, 1800 v Koblenci). 1806 převzal v Kolíně nad Rýnem ředitelskou funkci její syn Johann, který společnost vedl nejméně do 1809.
B. hrála v činohrách a postupně stále více v německých singspielech. V Praze vystoupila např. 1769 jako Julie ve veselohře Graf von Olsbach [Hrabě z Olsbachu] od J. Ch. Brandese, v titulní roli zpěvohry Der verliebte Eigensinn oder Nanerl bey Hofe [Milostné rozmary aneb Naneta u dvora, l: Ch.-S. Favart, p: K. L. Reuling], jako Florisse ve zpěvohře svého manžela Das Muster der Liebe [Vzor lásky] a 1770 jako komorná Lucie v komické opeře Der Teufel in allen Ecken [Čert ve všech koutech, h: J. B. Savio, l: M.-J. Sedaine, p: K. L. Reuling]. V Brně byla nejoceňovanější herečkou souboru, zejména pro své role ve francouzských komických operách, v nichž osvědčovala hereckou obratnost, schopnost spojovat zápal s důstojností a především okouzlující přirozenost své hry. Její postavy mladých milovnic byly srovnávány s výkony nejlepších severoněmeckých hereček. Ve vídeňském divadle Burgtheater se představila 1778 v roli matky Anne z opery Röschen und Colas od M.-J. Sedaina a P.-A. Monsignyho. Shrnující charakteristika B. z 1782 chválila její krásnou postavu, vzácnou hudebnost zpěvního projevu a hlavně schopnost působivého prožitku každého citu. Zejména v komických a šibalských rolích prý byla nepřekonatelná. Jako ředitelka zápasila v Porýní s obtížemi byrokratické okupační správy a s konkurencí francouzských společností. Ač byla nucena postupně zredukovat kdysi 46členný soubor na 24členný, snažila se udržet úroveň repertoáru ve zpěvohře (Mozart: Die Zauberflöte [Kouzelná flétna], Cáchy 1794) i v činohře (Schiller: Die Räuber [Loupežníci] a Kabale und Liebe [Úklady a láska], Krefeld 1799, dále Iffland, Kotzebue, Zschokke).
Prameny a literatura
AMB, matrika narozených fary u sv. Jakuba, sign. S 1/19, sv. XVIII, 1769–84, s. 152, 205, 265, 13. 6. 1772, 29. 9. 1773, 25. 12. 1775 (data narození dětí). • Genaue Nachrichten von beyden k. k. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen k. k. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 190n., 212, 233; Prosaische und poetische Beyträge (Brünn) 1777, s. 38, 164, 265, 297, 337–343, 402; Anzeiger des Ruhrdepartements, Aachen 1798, s. 79–86; A. Rille: Aus dem Bühnenleben Deutsch-Oesterreichs. Die Geschichte des Brünner Stadttheaters (1734–1884), Brünn 1885, s. 31; H. G. Fellmann: Die Böhmsche Theatertruppe und ihre Zeit, Leipzig 1928; J. H. F. Müller: Theatererinnerungen eines alten Burgschauspielers [1802], ed. R. Daunicht, Berlin 1958, s. 54, 152; O. Michtner: Das alte Burgtheater als Opernbühne, Wien 1970, s. 44, 449. • Gallerie (v poznámce na s. 271 zaměněna s E. Böhmovou, provd. poprvé Cartellieri)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 65