Životní dráha J. je známa až od 1762, kdy pravděpodobně účinkoval v Prešpurku. V létě 1763 jej přijal → G. Molinari jako podnájemce do pražského Divadla v Kotcích, zakrátko však zjistil, že mu J. nepřináší dostatečný zisk, a pokoušel se ho zbavit. Na přelomu září a října hrál pakJ. pantomimy ve vlastní dřevěné boudě poblíž Karolina a udržel se zde i přes Molinariho protesty. Ještě téhož roku působil s baletní a činoherní společností v Prešpurku. Od září 1764 se na zimu 1764/65 uchytil jako samostatný ředitel v Brně, 1765 v Olomouci, 1766/67 opět v Prešpurku v lokálu Grünes Stübel, 1767/68 ve Vídeňském Novém Městě. Pak společnost rozpustil a působil 1769–72 jako baletní mistr u společnosti → J. Weidmanna v Linci. V téže funkci nastoupil 1772 ve Štýrském Hradci u K. L. Reulinga, který mu 1774 předal ředitelství své společnosti. 1776 tam J. s týmž souborem otevíral nové divadlo, které řídil až do 1778. Zároveň podnikal v létě i v tamější předměstské boudě. Poté věnoval svůj podnikatelský zájem aréně se štvanou zvěří (1778–83), upadl však do dluhů a z města ujel. Později se do Štýrského Hradce zřejmě ještě vrátil, neboť tu 1801 zemřel.
J. jako ředitel vždy spojoval činohru s baletem či s pantomimou. V Praze ho Molinari angažoval jako principála pantomimického souboru zřejmě proto, aby doplnil divadelní provoz o neoperní složku v době, kdy → J. Kurtz, ač nepřítomen, trval na svém výhradním právu na německé komedie. J., který se prohlašoval za žáka → Ph. Nicoliniho, se v Divadle v Kotcích uvedl v červnu 1763 tradiční pantomimou Die seltsame und lächerliche Verwirrungen zwischen zweyen Liebhabern, Benanntlich Florindo, und seinen Diener Arlequin [Neobyčejné a směšné zmatky mezi dvěma milovníky, tj. Florindem a jeho sluhou Harlekýnem], plnou překvapivých scénických proměn a kouzel, k nimž byla použita i tzv. kouzelná lucerna, rekvizita, která se téhož roku v Praze objevila i v pantomimickém intermezzu Zamilovaný ponocný. J. připadá proto v úvahu i jako možný spolutvůrce tohoto představení. Dalším známým titulem z jeho repertoáru je veselohra Die bestrafte Undankbarkeit, und die übel ausgeschlagene Liebe eines alten Buhlers gegen eine tumme, dennoch getreue Ehefrau, mit Hanns-Wurst einem beleidigten Ehemann, unversöhnlichen Feind seines Klägers, und Richters, des Landes verwiesenen und durch Zauberey zum Glück und Unglück verwandelten Fürsten [Potrestaný nevděk a nevydařená láska starého nápadníka k hloupé, ale věrné vdané ženě, s Hanswurstem, uraženým manželem, nesmiřitelným nepřítelem svého žalobce a soudce, pak ze země vyhnaným knížetem, čarami proměněným ke svému štěstí i neštěstí]. Za autora této typické kouzelné improvizované burlesky o třech aktech a proložené dvěma balety byl na ceduli vydáván, zjevně neprávem, Molière. Nedatovaná cedule pochází nejspíše z Brna 1764/65 nebo z Prešpurku o sezonu později. Ve Štýrském Hradci, kde J. už hrál i činohry s pevnými literárními texty (Crenzin, Babo, Reisinger), rovněž doplňoval repertoár baletními představeními tanečního souboru, k nimž sám tvořil choreografie podle Noverrových předloh (např. velký heroicko-pantomimický balet Der Sieg der Tugend und der Liebe[Vítězství ctnosti a lásky] uvedený 9. 9. 1776 při zahájení provozu v novém divadle). Jako jeden z baletních mistrů tehdy u J. působil i → F. X. Seve.
Prameny a literatura
NA, fond ČG-Publ 1764–83, sign. B 11 /7, kart. 287, list 1–12; AMB (⇒ Leisching 1901); Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3139: Arien, welche in dem Böhmischen Intermezzo Genannt: Zamilovaný Ponocnej, Von den Italienischen Virtuosen gesungen werden[Praha 1763]; sign. 3139, přív. 1: Pantomime unter dem Titel: Die seltsame und lächerliche Verwirrungen zwischen zweyen Liebhabern, Benanntlich Florindo, und seinen Diener Arlequin… Im Monat Junio 1763, Prag [1763]; NMk, odd. zámeckých knihoven, fond Radenín, sign. 989, přív. 2, s. 80: obsazení J. baletu Der Sieg der Tugend und der Liebe, Grätz [1776, h: Augner]; ÖNB, sbírka Flugblätter, bez sign.: cedule J. společnosti ke hře Die bestrafte Undankbarkeit…, b. m., b. d. • Teuber I 1883, s. 245n.; J. Leisching: Die Vorläufer des ständigen Schauspiels in Brünn, Zeitschrift des deutschen Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens (Brünn) 5, 1901, s. 249, 252; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 32 (zde mylně jako Jakob J.); O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jh., Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 31; K. Fleischmann: Das steirische Berufstheater im 18. Jahrhundert, Wien 1974, s. 84n., 87n., 94–97, 99, 101; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 136 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 211; A. Scherl: Pantomimické produkce v Divadle v Kotcích, Divadlo v Kotcích, ed. F. Černý, Praha 1992, s. 103n. • DČD I, Kosch Th, Pies, Ulrich
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 271–273
