Uváděn též jako Blanchi. – Pocházel z Francie. Jeho veřejné vystoupení je poprvé doloženo v Curychu, kde 1759 předváděl „pro ctěné zájemce o fyzikální vědy zatím nikde nepopsané fyzikální pokusy“. 1775 vystupoval v Řezně s mechanickým divadlem. Poté jsou známy dva časově neurčené pobyty v Norimberku, kde společně s italským mechanikem Duclosem předváděl hry s marionetami. V dubnu 1777 obdržel povolení pro uvádění marionetových „mechanických perspektiv“ v Olomouci. Patrně vystupoval i v jiných českých či moravských městech.
Podle norimberských cedulí předváděl B. krátké scénky, jejichž hlavní komickou figurou byl Polichinel (loutka vysoká asi 60 cm). V dalších číslech postupně vystupovali Polichinelova žena, sedlák předvádějící francouzské tance, jiný sedlák zpívající francouzské árie a řada trikových loutek (skokan přesně napodobující lidské pohyby, Španělka proměňující se ve španělského muzikanta ad.). V těchto výstupech doprovázených hudbou se mluvilo a zpívalo francouzsky a německy. Poté následovaly ukázky perspektivních dekorací měst – Benátky s náměstím sv. Marka, Paříž s pohledy na Seinu, Louvre, zahrady, pozoruhodnosti Versailles, Marseille, nakonec výjevy z Afriky s tamější zvířenou. Podobný repertoár lze předpokládat i při jeho vystoupeních v českých zemích.
B. představuje typ loutkáře, který v polovině 18. stol. podle dobové obliby postupně proměňoval a vyhraňoval charakter svých produkcí od pohyblivých automatů přes panoramata k dialogizovaným scénkám s marionetami.
Prameny a literatura
Stadtbibliotek Nürnberg, sign. Will 558: divadelní cedule. • J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 75; H. R. Purschke: Puppenspiel und verwandte Künste in der Reichsstadt Nürnberg, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg (Nürnberg) 68, 1981, s. 239.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 61
