Česky psán Hodický z Hodic. – Příslušník starého moravského rodu, syn hraběte Karla Josepha H., dvořana císaře Karla VI., se narodil na území tehdejšího rakouského Slezska. Na rytířské akademii v Lehnici se od 1723 připravoval pro univerzitní studium, již po roce však odešel. Po údajné roztržce s otcem trávil čas cestováním po rakouských zemích a navštívil též řadu italských měst. 1733 byl zapsán na univerzitě v Altdorfu a krátce poté se v Erlangenu oženil s vdovou po markraběti Georgu von Brandenburg-Bayreuth, Sophií, rozenou princeznou von Sachsen-Weißenfels (14. 7. 1734), která byla o téměř dvacet let starší. Nerovný sňatek byl zpočátku chován v tajnosti, brzy však vešel ve známost, zvláště když markraběnka prostřednictvím soudu zažádala braniborsko-bayreuthský dvůr o vyplacení. H. nestabilní finanční situace se uklidnila teprve po jeho jmenování komořím 1736 a po smíření s otcem. Po otcově smrti 1741 se vrátil na rodinný zámek ve Slezských Rudolticích, z něhož hodlal vytvořit „novou Arkádii“, venkovský pastýřský ráj, vlastní bezstarostný svět plný radosti a uspokojení, náhradou za svět evropských dvorů, v němž nebyl příliš úspěšný. Zámek i park dal velkolepě přestavět a upravit. Byly zbudovány vodní kanály, vodotrysky, jezera a jeskyně, gotické ruiny, temply, pagody, antická mauzolea, vzniklo celé miniaturní město, jeskyně druidů, umělé doly, kde se pořádaly hry se světlem s podzemními koncerty a tanečními výstupy. V zámku dal upravit slavnostní sál, knihovnu, taneční a hrací mísnost, sály pro přírodní a umělecké sbírky, další společenské místnosti a malé divadlo. Tajné kabinety byly propojeny důmyslnými a technicky náročnými zdvihacími zařízeními a průchody, které H. umožňovaly objevovat se neočekávaně na různých místech.
Divadelní a koncertní život na zámku se stal důležitým kulturním faktorem pro celou jižní oblast Horního Slezska, neboť H. kapela opakovaně hostovala i mimo Slezské Rudoltice. V divadle se hrál např. Molière, Voltaire, Ph.-H. Destouches, G. E. Lessing, C. H. Ayrenhoff, italské opery a německé singspiely. H. se podařilo pro divadlo získat pozdějšího vídeňského dvorního herce J. H. F. Müllera, který převzal umělecké vedení a výchovu herců a působil zde 1757–61 také jako hraběcí knihovník, učitel a tajemník. Skladatelem a klavíristou byl H. Klein (1756–1830), absolvent školy při olomouckém dómu. Úspěchy kapela slavila zejména pod vedením K. Hankeho, rodáka ze Slezských Rudoltic (1754–1803), jemuž H. umožnil hudební školení. Jeho kantáty, sinfonie, kvartety, balety (Die Wassergötter [Vodní božstva], Pygmalion) byly velmi oblíbené. Pro slavnosti dal H. vyškolit řadu svých poddaných jako herce, tanečníky a zpěváky. Sám se aktivně věnoval literární tvorbě především v oblasti lyrické poezie; unikátní rukopis jeho německých veršů dlouho považovaný za ztracený je nyní uložen v Österreichische Nationalbibliothek ve Vídni. Verše byly určeny především k přednášení v privátním prostředí zámku, ale jsou známy i v opisech. Přátelství spojovalo H. s pruským králem Friedrichem II., na jehož zámku v Postupimi strávil poslední dvě léta života.
Svědectví o slavnosti, konané při příležitosti návštěvy Friedricha II. ve Slezských Rudolticích 2. a 3. listopadu 1770 zachoval → C. Ditters von Dittersdorf ve své autobiografii. Produkce sestávala z koncertů, ohňostrojů, baletů, předváděl se život liliputského města, šachová hra s živými figurami ad. H. režíroval návštěvu jako okázalé nákladné představení, zprávy o něm pronikly i do berlínského a pařížského dobového tisku. Hostující Ditters sestavil orchestr. O někdejší kráse i rychlé zkáze sídla po 1776, kdy H. Slezské Rudoltice opustil, svědčí řada dobových popisů, vzpomínek a cestopisů z počátku 19. stol., popř. pozdějších fejetonů i historických pojednání.
Prameny a literatura
Friedrich der Große: Epistel an den Grafen Hoditz zu Roßwald, Die Werke F. d. Großen X, Dichtungen II, ed. G. B. Volz, Berlin 1914; Œuvres de Frédéric le Grand, ed. J. D. E. Preuß, Berlin 1846–1856 (sv. XIII a XX – korespondence s H.). • Über die Feste, die der Graf Hodiz in Rosswalde seinen Gästen gab, Beobachter an der Weichsel (Plesse) 1, 1806, s. 51–53, 57–59, 75–78; 2, 1807, 80, 88, 96, 108–110, 116–118; F. B. Mikovec: Vojtěch Josef hrabě z Hodic, moravský podivín, Lumír 2, 1852, s. 232n.; D’Elvert 1852, s. 161–166; nesign.: Graf Hodiz, Troppauer Zeitung 1882, č. 290–292; P. Drechsler: A. von H., der Wundergraf von Roßwald, Leobschütz 1895; F. Grieger: Die Oderreise des Grafen H. im Jahre 1776 und Friedrich der Große, Schlesische Geschichtsblätter, 1936, č. 2, s. 33–40 + Friedrich der Große und sein Freund, der „schlesische Oberlandesbaudirektor“ Graf A. J. von H., Zeitschrift des Vereins für Geschichte Schlesiens (Breslau) 70, 1936, s. 304–319; J. Racek: Problémy a úkoly slezské hudební historiografie, Slezský sborník (Opava) 52, 1954, s. 1–22; V. Gregor: Zámecká kapela ve Slezských Rudolticích v druhé pol. 18. stol., tamtéž 54, 1956, s. 402–406; J. H. F. Müller: Theatererinnerungen eines alten Burgschauspielers [1802], ed. R. Daunicht, Berlin 1958, s. 9–11, 31–34; K. Ditters z Dittersdorfu: Vzpomínky hudebníka XVIII. století, přel. V. Bělohlavý, Praha 1959, s. 137–142; B. Lifka: Knihovna Karla Josefa a Vojtěcha Josefa, hrabat Hodických z Hodic ve Slezských Rudolticích, Strahovská knihovna 9, 1974, s. 115–137; nesign.: Rosswald oder die Wiederkehr Arkadiens. Das Theaterparadies des Grafen J. A. von H. (1706–78), Funde und Befunde zur schlesischen Theatergeschichte I, ed. B. Rudin, Dortmund 1983, s. 62–70; B. Vogelsang: Theaterbau in Schlesien, tamtéž II, Dortmund 1984, s. 317–320; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 8; W. Bein: „Der mährische Epikuräer“ A. J. von H. (1706–1778) als Mäzen der Schönen Künste, Festschrift Hubert Unverricht zum 65. Geburtstag, ed. K. Schlager, Tutzing 1992, s. 35–45; M. Myška: Rudoltická knihovna hr. A. J. H., Literární věda osudem i volbou (Sborník prací filozofické fakulty Ostravské univerzity – literární věda, 4), Ostrava 2000, s. 69–76. • ADB, BLGBL, LDM, OSN, SČHK (Slezské Rudoltice), Wurzbach (datum úmrtí 17. 4.)
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 247–248
