Příjmením psán také Loschek, Logek, Lozuk, Lozek, Leschek, křest. jménem Francesco, Franciscus Nicolaus, Franz Seraphinus Niklas, Franz Xaver. – Ve věku 12 let byl přijat do fundace „auf dem heil. Berge“ [Příbram?], kde strávil tři roky. Ve studiu pokračoval v Jičíně. Do tamější fundace jej doporučil jezuitský kazatel P. Sechsteter. Po ukončení gymnázia se odebral do Prahy, kde studoval filozofii a práva. 1763–65 (?) patřil k žákům proslaveného pražského varhaníka a pedagoga J. Segera (1716–82), u něhož se učil hře na varhany. Měl ve studiu tak dobré výsledky, že Segera v jeho funkci týnského varhaníka po řadu let zastupoval, 1790 působil jako varhaník také u sv. Haštala. Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag (1796) uvádí jméno „Loschek, der ältere“ v kapitole „Virtuosen und Dilettanten“ jako mistrovského varhaníka, který je dobře vybaven pro vyučování hře na klavír. Dle autora stati Ueber den Zustand der Musik in Böhmen [F. X. Němeček?] byl hudebník „Lozuk“ osobností, která si zaslouží být přiřazena ke slavným mužům umění v Čechách, jeden z nejfundovanějších dobových hudebních teoretiků, vynikající učitel klavíru a dobrý varhaník, který je však zároveň učencem, neboť má vzhledem ke své profesi neobvykle hlubokou znalost klasické literatury a zná Tacita, Horatia a Cicera stejně dobře jako Mozarta a Haydna. V době vydání stati (1800) se konstatuje, že H. už žije v ústraní, jako skutečný filozof.
Dle gothajského divadelního kalendáře nastoupil H. do funkce hudebního ředitele herecké společnosti → K. Wahra v sezoně 1781/82, vystřídal tak předchozího → F. Fojtu a zůstal u Wahra zřejmě až do rozpuštění jeho společnosti 1784. 1784/85 vykonával tuto funkci u tzv. Druhé Bondiniho společnosti německých herců (→ F. J. Bulla). Teuber označil H. za jednoho z nejlepších pražských hudebníků své doby. H. mladší bratr Antonín (podle Dlabače Johann), varhaník a učitel klavíru, působil ještě 1808 ve službách hraběte Friedricha Nostice. Oba bratři dlouhá léta bydleli u nejvyššího purkrabího → Františka Antonína Nostice a jeho syna, kde H. jako vyhlášeného klavíristu počátkem 1789 navštívil na své koncertní cestě mladý J. N. Hummel (1778–1837) se svým otcem (⇒ Tarantová 1973).
Hudebníci zapsaní jako Franz Xaver H. a Anton H. byli v osmdesátých letech 18. stol. evidovanými členy pražských zednářských lóží.
Literatura
GTK 1783, s. 274; 1785, s. 201; Jahrbuch der Tonkunst von Wien und Prag, 1796, reprint ed. O. Biba, München–Salzburg 1976, s. 125; [F. X. Němeček?]: Ueber den Zustand der Musik in Böhmen, Allgemeine musikalische Zeitung (Leipzig) 2, 1800, č. 28–31, cit. dle Mozart auf der Reise nach Prag, Dresden, Leipzig und Berlin, ed. R. Angermüller, Bad Honnef 1995, s. 43; Teuber II 1885, s. 80; V. Němec: Pražské varhany, Praha 1944, s. 136, 141; M. Tarantová: Johann Nepomuk Hummel v Praze, Hudobné tradície Bratislavy a ich tvorcovia, ed. Z. Nováček, Bratislava 1973, s. 57–68; J. Berkovec: Josef Ferdinand Norbert Seger a jeho škola, Hudební věda 32, 1995, s. 293. • ČHS, Dlabač, Podškubka, Verti
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 246–247
