Psán též Hermannus. – Do jezuitského řádu vstoupil 1642. Byl rektorem brněnské (1665–68) a pražské novoměstské koleje (1668–71). Od 1672 až do své smrti stál v čele profesního domu na Malé Straně v Praze. Je autorem dramatu Spiritus amplior Danielis prophetae… [Neobyčejný duch proroka Daniela] uvedeného 1659 v Brně při příležitosti moravského zemského sněmu. Hra je věnována císařskému rádci a sekretáři České dvorské kanceláře D. Pachtalovi z Ranspergu. Vystupuje v ní 569 [!] postav a její provozování vyžaduje třípatrové jeviště.
Text má důslednou pravidelnou stavbu. Kromě předehry (prolusio) a epilogu se dělí na pět částí (partes), z nichž každá obsahuje dva výstupy (actiones) a tzv. „epiphonema“, alegorický výstup, pokaždé jiného druhu (postupně: epiphonema allegoricum, emblematicum, hieroglyphicum a symbolicum). Základem hry je citát z knihy Daniel: „…bylo shledáno, že (Daniel) … má mimořádného ducha a poznání a že je zběhlý ve vykládání snů, řešení záhad a vykládání věcí nesnadných.“ (Da 5, 12). Každá z pěti částí je pak věnována demonstraci jedné z těchto schopností, jedná se tedy o tzv. „declamatione inductiva“ (výstupovou deklamaci → Balbín). V první části Daniel vykládá králi Nabuchodonosorovi význam snů o zlaté soše a o stromu, v druhé vysvětlí králi Baltazarovi smysl nápisu, který před ním napsala na zeď tajemná ruka. Třetí část zpracovává příběh o nespravedlivě odsouzené Zuzaně, zachráněné Danielem, čtvrtá jednu z Danielových věšteckých vizí a pátá vyprávění o drakovi uctívaném Babyloňany a o Danielovi v jámě lvové.
Každá část je v textu uvedena citátem z bible, oznamujícím, která Danielova schopnost se bude předvádět. Tento citát byl ztvárněn na horním jevišti – z textu není patrné, zda se jednalo o zpěv, živý obraz, případně o nápis. Významnou roli v představení měl zpěv, o čemž svědčí četné poznámky, např. o akcích, které se odehrávají „během zpěvu“ (inter cantum). Na biblických citátech jsou vystavěna také epiphonemata a většinou i jednotlivé výstupy, místem předvedení těchto citátů bylo opět horní jeviště. Vlastní děj se odehrával na prostředním a dolním jevišti, pouze dva výstupy byly předvedeny na všech třech jevištích. Šlo o epiphonema představující vzpouru obrů a trpaslíků proti nebi a výstup IV, 2, v němž Daniel v nebi žádá od andělů vysvětlení své vize, jejíž smysl je zároveň předváděn v němé scéně, přičemž současně probíhá bitva s Antikristem. Princip simultánního průběhu několika dějů H. využívá zejména v částech týkajících se snů, vidění apod.
Prameny a literatura
NK, sign. 52 B 44, č. 73: Spiritus amplior Danielis Prophetae, Olomucii 1659, tištěná periocha. • J. Port: Divadelní akce škol a bratrstev v Československu III (rkp. KČD); K. A. F. Fischer: Catalogus (generalis) provinciae Bohemiae (1623–1773) et Silesiae (1755–73) Societatis Jesu, München 1985; A. Fechtnerová: Rectores collegiorum S. I. in Bohemia, Moravia, ac Silesia usque ad annum MDCCLXXIII iacentum, Pragae 1993. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 241–242