Mšenský měšťan B. (z č. 153) dostal 1767 prostřednictvím místního faráře povolení ke stavbě čtrnácti kapliček křížové cesty ze Mšena ke kostelíku v blízkém Romanově. Podnětem mu byla obrázková knížka o křížové cestě, kterou si přivezl z pouti do Říma. Pro myšlenku získal vybrané sousedy a založil a vedl pašijovou inscenaci, která se pak konala každoročně o Velkém pátku od 1768 až do 1798, kdy ji zakázalo zemské gubernium. Toto dramatické procesí s představiteli pašijových postav, doprovázených velkým množstvím domácích i přespolních diváků, vycházelo od školy, kde stálo jeviště představující Getsemanskou zahradu, prošlo městem, kde byla postavena další jeviště, na nichž se odehrály výstupy u Kaifáše, Piláta a Heroda, a pokračovalo podle kapliček křížové cesty. Při každém ze čtrnácti zastavení byl zahrán výstup, odpovídající obrazu v kapličce. Byly pořízeny i zvláštní kostýmy, do nichž se účinkující oblékali v B. domě.
Text pašijové hry se nedochoval. Herecký projev i prožitek účinkujících byl, stejně jako v některých jiných pašijových hrách, naturalistický a drastický. Podle ústního podání např. představitel Ježíše, měšťan Papík, považoval za zásluhu, že svou roli dokončil zakrvácený a potlučený. Informace o třicetileté městské inscenaci zprostředkovala sdělení očitých svědků a příslušníků následné generace kolem poloviny 19. stol. Podobný průběh měla i pašijová hra z poloviny 18. stol. v německém Cvikově, ležícím nedaleko za hranicí Čech.
Literatura
K. Červenka: Památky města Mšena, Praha 1878, s. 126–132; V. Ron: Velkopáteční pašijová procesí, Český lid 80, 1992, s. 301.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 61
