Jméno psáno v mnoha variantách: Hämerl, Heimerl, Heimerle apod. – Syn L. Hämerla, krejčovského mistra a měšťana v Plané a jeho manželky Magdaleny, roz. Siberové. Chopil se otcova řemesla a již 1707 působil ve Vídni jako „dvorem uznaný krejčovský mistr“, později jako obchodník s plátnem a galanterií a dvorní dodavatel. S nejstarším synem Philippem (asi 1697–1746) jako společníkem byl 1723–40 nájemcem (appaltatore) vídeňského dvorního divadla se závazkem uspořádat pro potřebu dvora za roční úhradu 50 000 zlatých (od 1730 za 54000) jednu velkou a dvě malé opery, jednu serenátu, tři oratoria „u svatého hrobu“ a rozmanitá komorní představení. Hned první H. produkce, pražské provedení opery → J. J. Fuxe Costanza e Fortezza [Stálost a síla, festa teatrale per musica, l: P. Pariati], inscenované 1723 při příležitosti české korunovace Karla VI. k narozeninám císařovny Alžběty Kristiny, se stala nejvýznamnější divadelní událostí baroka v českých zemích. Pro nákladnou akci tohoto druhu se počítalo s mimořádnou odměnou; H. srozuměný s částkou 42 000 zlatých žádal dodatečně o přídavek na úhradu nečekaně vysokých nákladů na zbudování plenérového divadla navrženého → G. Galli-Bibienou (pouze dřevo a kovové součásti stály 5 500 zlatých). Producentský debut byl jednoznačně úspěšný a v tištěném libretu opery, bohatě vybaveném mědirytinami, byl H. podíl po zásluze vyzdvižen. Na zpáteční cestě dvora do Vídně zorganizoval H. ve Znojmě k císařovniným jmeninám 19. 11. 1723 představení serenáty → A. Caldary La concordia de’pianeti [Svornost planet, l: P. Pariati], provedené v podvečer před sídlem císařského páru na dvou vysokých slavnostně vyzdobených triumfálních vozech. 1732 byl H. pověřen přípravou další Caldarovy opery k oslavě narozenin císařovny → L’asilo d’amore [Útočiště lásky], která měla být provedena v zámecké zahradě českokrumlovské rezidence císařského vrchního štolby, knížete Adama Františka Schwarzenberka. V důsledku smrti knížete (usmrcen chybným výstřelem císaře na lovu jelenů v Brandýse nad Labem) bylo představení přeloženo do Lince. Během sedmnáctiletého působení uspořádal H. na 130 oper, serenát, komorních slavností a oratorií, jejichž celkové náklady se pohybovaly kolem jednoho milionu zlatých. Při ukončení své činnosti 1740 (nájemcem dvorní opery se stal divadelní inspektor F. Zilli) byl povýšen do šlechtického stavu. Krátce nato císař Karel VI. zemřel a éra velké dvorní opery barokního stylu skončila.
Do divadelního dění v českých zemích zasáhli i H. potomci. Vnuk Wenzel Franz H. (*1712) zásoboval od 1742 librety a skladbami z Vídně hraběte → Jana Adama Questenberka a 1768 zastupoval jako advokát → J. Kurtze v pražském divadelním soudním sporu. Pravnuk Franz Wenzel rytíř von Haymerle (asi 1747–1825), c. k. dvorní agent, knížecí lichtenštejnský dvorní rada a pán na Řečkovicích na Moravě, vykonával od devadesátých let 18. stol. vrchní dozor nad knížecím lichtenštejnským divadlem ve Valticích, jehož soubor vystupoval do 1805 také v Penzingu u Vídně.
Prameny a literatura
SOA Plzeň, sbírka matrik Karlovarska, sign. Planá/5, fol. 239r (zápis o H. křtu); ÖStA, Hofkammerarchiv, Hoffinanzakten, rNr. 861 (4. 5. 1723), Nr. 6–7; rNr. 862 (18. 6. 1723); rNr. 866 (16. 12. 1723); rNr. 871 (11. 7. 1724); rNr. 910 (14. 7. 1728), Nr. 7; rNr. 942 (31. 5. 1732); Varia, fasc. 22/1: J. A. v. Heintz: Relation und Beschreibung… 1732; Magyar Országos Levéltár, Budapest, Uherská dvorská kancelář, Conceptus expeditionum (A 35), květen 1741, Nr. 1; Libri Regii (A 57), XXXIX/46, 363 ⇒ Illéssy–Pettkó 1895; NK, sign. 9 A 78: Costanza e Fortezza. Festa teatrale per Musica, da rappresentarsi nel Reale Castello di Praga… Il tutto fu assistito dalla puntuale ed esatta diligenza del… Gio. Volfgango Heimerl, attuale Impresario delli divertimenti Teatrali di S. M. C. e C. Vienna [1723]. • Teuber I 1883, s. 265n.; J. Illéssy–B. Pettkó: A Királyi Könyvek, Budapest 1895, s. 81; Die Wappen des Adels in Ungarn (J. Siebmacher’s großes Wappenbuch, 33), reprint vydání 1885–94, Neustadt a. d. Aisch 1982, s. 229; J. J. Fux: Costanza e Fortezza. Festa teatrale, ed. E. Wellesz, Wien–Leipzig 1910, reprint Graz 1959 (Denkmäler der Tonkunst in Österreich, sv. 34/35); B. Kempelen: Magyar nemes családok IV, Budapest 1912, s. 444; J. B. Witting: H., Monatsblatt der Heraldisch-Genealogischen Gesellschaft „Adler“ (Wien) 7, 1911–16, s. 397–399; A. v. Fraus: Genealogische Auszüge, tamtéž 10, 1926–30, s. 576 + Genealogische Auszüge, Jahrbuch der k. k. Heraldischen Gesellschaft „Adler“, nová řada (Wien) 24, 1914, s. 58–60; V. Helfert: Hudební barok na českých zámcích. Jaroměřice za hraběte Jana Adama z Questenberku, Praha 1916, s. VII, 72, 194; P. Metastasio: Tutte le opere III, ed. B. Brunelli, Milano 1943–54, s. 65n.; H. Bohatta: Das Theaterwesen am Hofe der Fürsten von und zu Liechtenstein, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1950/51, Wien 1952, s. 38–86; H. L. Mikoletzky: Hofreisen unter Kaiser Karl VI., Mitteilungen des Instituts für Österreichische Geschichtsforschung (Wien) 60, 1952, s. 265–285; F. Hadamowsky: Barocktheater am Wiener Kaiserhof, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung 1951/52, Wien 1955, s. 29 + Wien. Theatergeschichte, Wien 1988, s. 159n.; A. Novotný: Staropražská theatralia, Praha 1955, s. 17–19; J. Hilmera: Costanza e fortezza. Giuseppe Galli-Bibiena und das Barocktheater in Böhmen, Maske und Kothurn (Wien) 10, 1964, s. 396–407; H. Razum: Theater und Feste im Leben Elisabeth Christines von Braunschweig, der Mutter Maria Theresias, tamtéž 27, 1981, s. 281–311; Adelslexikon V (Genealogisches Handbuch des Adels 84), Limburg a. d. Lahn 1984, s. 47n.; T. Volek: Die Barockmusik in Prag, Prager Barock (katalog výstavy Schallaburg 1989), ed. J. Novotný, Wien 1989, s. 359–381; H. Haupt: Kunst und Kultur in den Kameralzahlamtsbüchern Kaiser Karls VI. I, Wien 1993, s. 104, č. 1162 (Mitteilungen des Österreichischen Staatsarchivs, Ergänzungsband 12); Genealogisches Handbuch der Freiherrlichen Häuser (Limburg a. d. Lahn) 17, 1994, 155n.; O. G. Schindler: „Kaiserliche Augustini-Oper“ zwischen Hofjagd und Huldigung: Die Verlegung von Caldaras „L’asilo d’Amore“ von Böhmisch Krumau nach Linz, Studien zur Musikwissenschaft (Tutzing) 44, 1995, s. 131–174 + Smrt na lovu v Brandýse a zmařená divadelní slavnost v Krumlově, DR 7, 1996, č. 1, s. 14–35 + Der Tod auf der Hirschjagd und die „Zuflucht der Liebe“: Ein Linzer Theatralfest unter Karl VI., Blickpunkte (Linz) 48, 1998, seš. 3, s. 8–15 + Vom böhmischen Schneider zum Impresario des Kaisers: J. W. H., Metastasios erster „Opera-Meister zu Wien“, Pietro Metastasio – uomo universale (1698–1782), ed. A. Sommer-Mathis–E. T. Hilscher, Wien 2000, s. 73–114; Sláva barokní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století (katalog výstavy), ed. V. Vlnas, Praha 2001, s. 87–89. • DČD I
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 237–239
