Příjmení psáno Gurezki, Kuretzki. – Působil u kardinála Schrattenbacha i u jeho nástupce Jakuba Arnošta Lichtenštejna a na různých šlechtických dvorech v cizině. Z nich byl nejvýznamnější dvůr hraběte Rudolfa Franze Erweina Schönborna ve Wiesentheidu, kde byl G. zaměstnán přibližně v letech 1735–40 a kde je zachováno nejvíce jeho skladeb. Řídit chrámovou hudbu se naučil od svého bratra Václava Matyáše G. někdy po 1740. Po smrti bratra byl 2. 8. 1743 jmenován kapelníkem olomoucké katedrály. Za jeho působení navštívil katedrálu v listopadu 1767 L. Mozart, který se o zdejší chrámové hudbě vyjádřil pohrdavě. Tento úsudek nebyl zcela spravedlivý, neboť ve válkami sužované Olomouci se na hudbu nevydávalo mnoho prostředků, G. měl stálé těžkosti se špatně placenými hudebníky a teprve v červenci 1767 byl odvolán zákaz Marie Terezie hrát v kostelích na trompety a tympány.
Z G. tvorby jsou známy hlavně instrumentální skladby dochované v archivu Schönbornů ve Wiesentheidu. K oslavě 600. výročí příchodu premonstrátů na Hradisko u Olomouce složil 1751 alegorickou operu Filia Sion na text blíže neznámého premonstráta P. Adama (uvedena poprvé 26. 8.), k níž se dochovalo pouze tištěné libreto. Dílo bylo uvedeno ještě 1770 k 50. výročí řádových slibů opata P. F. Václavíka.
Prameny a literatura
NK, sign. 52 A 19 č. 6: Filia Sion, [Olomouc] 1770, tištěná periocha (⇒ DČD I); SOkA Olomouc, fond Archiv olomoucké kapituly, bez sign.: Filia Sion, opere congesta melodiaco. • F. Zobeley: Die Musikalien der Grafen von Schönborn-Wiesentheid I, Tutzing 1977; J. Sehnal: Počátky opery na Moravě (současný stav vědomostí), O divadle na Moravě, ed. E. Petrů–J. Stýskal, Praha 1974, s. 69–71 + Hudba v olomoucké katedrále v 17. a 18. století, Brno 1988, s. 42–45. • ČHS, Dlabač
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 215
