Příjmení psáno také Gettner, von Göttersberg, z Göttersberku. – O jeho životě až do příchodu do Českého Krumlova není nic známo. Od 1. 5. 1676 byl přijat pánem českokrumlovského zámku Janem Kristiánem Eggenberkem do knížecí dvorní kanceláře za písaře. Zároveň působil jako herec a vedoucí eggenberského stálého hereckého souboru, jemuž se záhy cele věnoval. 14. 2. 1677 se v nedalekém Kájově oženil se Sibilou Juliánou, dcerou českokrumlovského měšťana Hoffmanna, která se krátce předtím stala členkou souboru. Měli spolu děti Annu Ernestinu (* 1684, později herečka, manželka principála a dramatika H. Rademina) a Johanna Christopha (* 1687).
G., obecně zvaný Harlekýn, se herecky uplatňoval jako představitel komické postavy Pickelheringa. S eggenberskou družinou vystupoval i mimo Český Krumlov (např. 1679 v Salcburku, 1680 v Linci, 1683 v Mnichově a Ansbachu, 1690 v Praze). Jako principál společnosti (od 1676 společně s J. C. Samenhammerem) se podílel na přípravě repertoáru, opatřoval divadelní texty a sám je také psal. Za zásluhy o divadlo jej kníže 1687 povýšil do nižšího šlechtického stavu s přídomkem „z Göttersberku“ a udělil mu erb. Již předtím ho jmenoval eggenberský lékař a císařský falckrabě Ondřej Řehoř z Volckhofenu korunovaným básníkem (poeta laureatus). Počátkem 1691 kníže soubor propustil ze svých služeb a oba principály vybavil propouštěcími pasy (3. 4. 1691). G. se s celou hereckou společností vydal na cesty. 1692 hráli ve Vídni, 1693 údajně v Praze, potom v Lublani, 1695 vystupovali ve Štýrském Hradci, Innsbrucku a Augsburgu. 1696 vedla jejich trasa přes Ulm a Frankfurt nad Mohanem opět do Augsburgu, odkud se po skončení letní sezony odebrali do St. Gallen ve Švýcarsku. Po odmítnutí v kalvínském Curychu byli vzati na tři týdny pod ochranu městské rady v Basileji a od 14. 11. 1696 hráli v tamní míčovně. Po představení 24. 11. 1696 G. spadl ve svém bytě ze schodů a utrpěl těžké poranění hlavy, jemuž podlehl. Byl pohřben v nedaleké obci Allschwil jako „komediant a korunovaný básník z Mikulova“.
Prameny a literatura
SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, RA Eggenberkové, sign. III 1R No 6c, III 3H 2k (⇒ Záloha 1996). • F. Navrátil: Herecká společnost na českokrumlovském zámku v 17. stol., Jihočeský sborník historický (České Budějovice) 37, 1968, s. 48n.; J. Záloha: Divadelní život na českokrumlovském zámku v 2. polovině 17. století, Sborník Národního muzea v Praze, řada A (historie), 40, 1986, č. 2, s. 53–79 + O povýšení eggenberského herce J. J. G. do šlechtického stavu, DR 7, 1996, č. 3, s. 76–81 + Zu den Anfängen der Eggenbergischen Hofkomödianten in Böhmisch Krumau, Theater am Hof und für das Volk (Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 265–269; D. Ludvik: Die Eggenbergischen Hofkomödianten, Acta neophilologica (Ljubljana) 3, 1970, s. 65–92; J. Hejnic–J. Záloha: Český Krumlov a divadelní tradice, Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově, ed. J. Šimáková–E. Macháčková, Praha 1976, s. 19–22; B. Rudin: Das Fürstlich Eggenbergische Hoftheater in Böhmisch Krumau (1676–91), Daphnis (Amsterdam) 25, 1996, s. 467–488 (česky jako Knížecí dvorské divadlo Eggenbergů v Českém Krumlově 1676–91, DR 8, 1997, č. 2, s. 12–20); A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 16, 20n., 226.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 200–201
