Na pražské konzervatoři studoval dirigování u P. Dědečka a kompozici soukromě u R. Karla. V jeho skladatelském vývoji došlo k několika radikálním proměnám. V prvním období, do něhož spadá i baletní tvorba, navázal na odkaz české romantické hudby, od začátku 60. let se obrátil k dodekafonii a později ho zaujala elektronická hudba (technická zvuková média někdy kombinoval s živým instrumentálním a vokálním projevem). Vedle komorních, orchestrálních a vokálních skladeb napsal opery Rohovín Čtverrohý, Králův mincmistr, Pražské nokturno, Rozbitý džbán. Pro český balet je významná jeho spolupráce s libretistou Janem Reimoserem, na českých jevištích byly uvedeny jejich Filosofská historie, Sněhurka a Viktorka. Neprovedeny zůstaly Petrklíče (2 dějství, 8 obrazů, komponováno 1944–45 na libreto Gabriely Najmanové podle Svatopluka Čecha) a Veselí vodníci (3 dějství, komponováno 1979–80 na libreto J. Reimosera).
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 362–363
