Učil se u E. Caprotiho v Miláně a u V. Zucchi v Paříži. Od 1880 vystupoval v dětském souboru v Teatro Rossini v Římě, s ním hostoval ve Španělsku a Francii. V následujícím desetiletí působil v řadě italských divadel. 1890 byl angažován v Moskvě, 1891–93 v Berlíně, 1894 v Záhřebu, 1896 a 1897 v Budapešti, 1898/99 ve Vídni, 1900 v Paříži na Světové výstavě, 1901 v Berlíně, v ND Praha 1901–12 působil jako baletní mistr a choreograf, 1912 vystupoval s vlastním souborem v Anglii, 1913 byl choreografem v Riu de Janeiru, 1914 uvedl pp. Andersena ve vídeňském Ronacher Theater. Začátkem války byl jako nepřátelský cizinec internován. 1918–19 hostoval v Brně, 1919–23 byl šéfem baletu Ostrava, poté do 1930 ve stejné funkci v SND Bratislava, kde se uplatnil i jako pohotový operní režisér. A. Viscusi byl tanečník s přitažlivým zjevem, virtuózní technikou a pohybovou grácií, které uplatnil např. v roli Prince v Labutím jezeře (1907) a Alberta v Giselle (1909). Jako choreograf uvedl v ND např. kompletní Labutí jezero (1907) a Louskáčka (1908). Nastudováním Slovanských tanců (1901) položil základ tradice taneční interpretace tohoto díla. Podílel se na vzniku domácích novinek, spolupracoval s J. Káanem (Olim, 1904), M. Angerem (V baletním sále, 1904) a K. Kovařovicem (Na záletech, 1909). Své umělecké představy naplno uskutečnil v pp. baletních pantomim O. Nedbala (Pohádka o Honzovi, 1902; Z pohádky do pohádky, 1908; Princezna Hyacinta, 1911; Andersen, Vídeň a ND Praha 1914). V inscenacích prokázal divadelní cit, bohatství nápadů a smysl pro humor. Byl kvalitním pedagogem, k jeho žákům patřili M. Dobromilová, T. Corpona, J. Jenčík, E. Gabzdyl, E. Fuchsová aj. Manžel Aloisie Dobromilové, strýc Marie Dobromilové.
Literatura
A. D.: Viscusi Achille in Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha 1988 • Brodská, B.: Balet v Národním divadle za Viscusiho, Taneční listy 1981, č. 5/příloha • js: Viscusi Achille in Postavy brněnského jeviště I., Státní divadlo v Brně 1984
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 355
