Podle tradice zachycené písemně poprvé C. Ekhofem byl G. členem herecké trupy J. Veltena, po jeho smrti (okolo 1692) prý též společnosti A. Elensona. Jako principál je doložen poprvé 1705 v pražském divadle hraběte Františka Antonína Šporka, kde byl i se svou manželkou a za společníka měl Ch. B. Horna. Hrabě Špork se téhož roku pokusil proměnit svou scénu ve veřejně přístupné divadlo, dostal se do konfliktu s místodržitelstvím a G. s Hornem byli dokonce zatčeni (3. 2. 1705). Brzy byli propuštěni, ale napříště podléhala veřejná představení ve Šporkově divadle běžnému povolovacímu řízení. G. zůstal ve Šporkových službách, ale pro veřejnost hrál jen 1706 v Lipsku. Propouštěcí pas mu hrabě vystavil 16. 9. 1708. V tvrdé konkurenci se pak G. snažil obstát v Německu ve spojení s G. Möllerem (Lipsko 1708) a s C. E. Veltenovou (Norimberk, Řezno 1709, Augsburg, Mnichov 1710). 1711 se začlenil do společnosti H. Rademina a pravděpodobně 1712 do vídeňského souboru J. A. Stranitzkého. V březnu se objevil v Praze, nejprve sám s loutkami, pak s hereckou společností, kterou vedl spolu s T. Huberem a J. H. Bruniusem. Zřejmě pro tutéž společnost dosáhl spolu s Rademinem 1714 exkluzivního privilegia pro Prahu, takže mu zde pak byla dávána přednost při každém případném střetu s konkurentem. V Praze hrál každoročně 1716–20, zprvu ve Šporkově divadle, od 1717 v Manhartském domě v Celetné ulici a tímto pravidelným působením podstatně přispěl ke zdomácnění profesionální činohry. Jeho repertoár těžící ze zásoby hauptakcí 17. stol. odpovídal archaizujícím sklonům příznačným pro celou tehdejší pražskou kulturu. Dochované cedule dokládají mj. hry Amor der Tyrann, oder: Der in Staats- und Liebs Affairen verwickelte König Asphalides [Láska tyranem, aneb: Král Asphalides, zapletený do státnických a milostných afér, 25. 4. 1717] a Das Leben und Todt deß berühmten Ertz-Zauberers Doctor Joannis Fausti [Život a smrt proslulého arcikouzelníka doktora Johana Fausta, 21. 11. 1719].
Do svého souboru získal nejpozději 1720 Hanswursta G. Prehausera. 1720 G. Prahu opustil. Z Vratislavi (1720/21), kde obdržel titul komedianta trevírského kurfiřta, nastoupil cestu do Brna. Zde 1721 uvedl intrikovou hauptakci se třemi komickými postavami Le peripezie del Merito oder Die veränderliche Zufälle der Verdienste [Proměnlivé osudy zásluh] a s alegorickým veršovaným prologem Das Triumphierende Mähren [Triumfující Morava], věnovanou stavům moravského markrabství. 1722 se vydal do Olomouce, opět se vrátil do Brna, již bez Prehausera, s nímž se mezitím rozešel, a zamířil do Horních Rakous a do Bavorska. Po G. smrti převzal jeho společnost nejpozději 1725 J. D. Herrgans.
Prameny a literatura
AMP, matrika narozených fary u sv. Jindřicha, sign. JCH N 8 1705–08, 21. 2. 1705 (křest G. dcery Anny Eleonory za Šporkova kmotrovství); matrika zemřelých fary u sv. Jindřicha, sign. JCH Z 7, 29. 3. 1705 (úmrtí téhož dítěte); NA, fond Sbírka rukopisů A, sign. 62 e 5, inv. č. 475 (tzv. Šporkovské kopiáře); fond SM, sign. T 61/1, fol. 86, 93–106; fond Kk, sign. 1151–1155; fond Wunschwitzova genealogická sbírka, Sporck, divadelní cedule, inv. č. 1193 (tisky); MZA, fond B 1, sign. B 47; AMB, rkp. 224: H. Welzl: Zur Geschichte des Brünner Theaters (nedatovaný výstřižek z Deutsche Blätter v autorově rukopisné pozůstalosti); SOkA Olomouc, Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur, sign. 25/VII: tisk prologu Das Triumphierende Mähren, Brünn 1721; NMd, sbírka cedulí, sign. P-6-A-265, inv. č. C 11.654, C 11.657, C 11.658, C 11.659. • Christian Heinrich Schmids Chronologie des deutschen Theaters, Leipzig 1775, ed. P. Legband, Berlin 1902, s. 25, 36, 248; C. Ekhof: Noch etwas aus Eckhofs Brieftasche, Theater-Journal für Deutschland (Gotha) 1781, část 17, s. 74; TeuberI 1883, s. 101n.; T. Hampe: Die Entwicklung des Theaterwesens in Nürnberg von der zweiten Hälfte des 15. Jahrhunderts bis 1806, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg (Nürnberg) 12, odd. 2, 1898, s. 260; 13, 1899, s. 188n.; H. Benedikt: Franz Anton Graf von Sporck (1662–1738), Wien 1923, s. 120n.; M. Baar-de Zwaan: Gottfried Prehauser und seine Zeit, dis., Universität Wien 1967, s. 16–21; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 16, 181; B. Rudin: Der Prinzipal Heinrich Wilhelm Benecke und seine Gesellschaft, Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Stadt Nürnberg (Nürnberg) 62, 1975, s. 202n. + Heinrich Rademin, Hanswursts Schattenmann, Theater am Hof und für das Volk (Maske und Kothurn 48), ed. B. Marschall, Wien–Köln–Weimar 2002, s. 285–288, 293–295; B. Vogelsang: Theaterbau in Schlesien, Funde und Befunde zur schlesischen Theatergeschichte II, ed. B. Rudin, Dortmund 1984, s. 261; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 16, 30–40, 49–62, 66–73, 199–204; M. Havlíčková: Profesionální divadlo v Brně ve dvacátých letech 18. století, Brno v minulosti a dnes XIX, Brno 2006, s. 143–164. • Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 191–192
