Maturoval na Střední škole uměleckých řemesel v Brně 1962, člen zájezdové scény v Brně 1962, vojenská prezenční služba v AUS VN 1963–65, krátce v Černém tyjátru J. Středy v Alhambře. Spolu s B. Hybnerem se v šedesátých letech zúčastňoval litvínovských Festivalů amatérské pantomimy, 1967/68 hrál v Laterně magice (Expo 68 v Montrealu) a v Cirkuse Humberto. 1968–72 provozoval spolu s B. Hybnerem a R. Rýdou Pantomimu Alfreda Jarryho, skupinu černé absurdní grotesky (Nezabiješ úplně bližního svého, 1966; Harakiri, 1968). Samostatně uvedl Turba tacet aneb Udělej mu to zprava (1970), P. A. R. 3441 spolu s filmem Jak čistit lokomotivu (1971). Po úředním uzavření Pantomimy A. Jarryho 1972 se Turba osamostatnil, hostoval v cizině a byl mj. na stáži u J. Lecoqa v Paříži. 1974–79 vedl na letenské pláni v cirkusovém stanu hrající Cirkus Alfred; v inscenaci Klaunerie ( 1975) originálně pracoval se světlem, zvukem a papírem. V sedmdesátých letech často pracoval na Slovensku. Ve spolupráci s režisérem M. Peterichem nastudoval Holbergova Jeppeho z vršku (1975) a s V. Strniskem Příběh vojáka (1975). V loutkových divadlech uvedl své hry Strach má velké oči (pp. Dánsko 1976, Nitra 1977), Malé klauniády (Banská Bystrica 1980). Podle libreta, které napsal s J. Kratochvílem, natáčel s J. Roháčem 1975–77 film Traja chrobáci (Prix jeunesse v Mnichově 1978), kde mu byli partnery J. Dvořák (v roli Padáka), O. Jirák (Meloun) a B. Polívka (Beroun). C. Turba dál režíroval ve Francii, Dánsku, Irsku, Německu i v ČR řadu inscenací: Autoure d’une Porte (1981), La traverseé du dessert (1984), Hobit (1984), Perpetuum teatrobile (1985), Dr. Stivín a Mr. Turba (1985) aj. 1986 založil skupinu Alfred a spol. (Deklaunizace, 1986; Archa bláznů, 1989). 1992 otevřel Studio Kaple v Nečtinách (Giro di Vita, 1992). Uplatnil se jako operní režisér (G. Puccini: Gianni Schicchi; F. Busoni: Arlecchino oder die Fenster, Brémy 1995; L. Janáček: Příhody lišky Bystroušky, ND Praha 1996). 1997 vybudoval Divadlo mimů Alfred ve dvoře, kde uváděl mimický a taneční repertoár, např. Talíře/Taniere (1996), Hanging Man (1997), Historie vojáka (1997). Divadlo pro nedostatek financí přerušilo 1999 činnost. Jako mim byl osobitý, svou originalitou, talentem a osobním kouzlem nezařaditelný do existujících kategorií mimu, profesionálně ovládal a naplňoval s mimořádnou fantazií, imaginací a hravostí své představy o pohybu, nonverbálním herectví, práci s rekvizitou, rozvíjení typů komedie dell’arte, cirkusovém herectví, zapojení filmu aj. Jako pedagog rozvíjel nové postupy mimického divadla na KL DAMU 1973–78 a 1980–84, ve švýcarské Scuola Teatro Dimitri od 1978, na francouzské cirkusové škole v Châlons-sur-Marne 1986–88. 1991–99 vyučoval pantomimu na TK HAMU a 1993–99 byl vedoucím již samostatné Katedry nonverbálního divadla HAMU (1994 jmenován profesorem). Uplatnil se také ve filmu (Bylo nás deset aj.). Byl dramaturgem Festivalu pouličního divadla (2000). Za svou tvorbu získal řadu ocenění, je nositelem amerického Řádu Reda Sheltona 1991, Prezident ČR mu 1992 udělil Zlatou ručku (reminiscence vyznamenání udělované jokulátorům-žertéřům českým králem Karlem IV.), 1998 získal Cenu ČLF za režii projektu Hanging Man, Herecká asociace mu udělila Zvláštní cenu Thálie 1999.

Literatura

Gallo, R.: Gen – 100 Čechů dneška, 4. díl, Praha, Fischer 1995 • Kabelová, A.: Turba scribit, ale nerad (rozhovor), Svět a divadlo 1990, č. 4 • Kolář, J.–Petišková, L.: 39 otázek B. Polívkovi a C. Turbovi (rozhovor), Dramatické umění 1990, č. 1 • Machonin, S.: Turba tacet: 20 otázek pro C. Turbu, Praha, O divadle, č. 3, listopad 1987, • Panovová, O.: Ctibor Turba na Slovensku, Divadelní revue 1997, č. 4

Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 338-339