Vl. jménem František Kulhánek, pseudonym Carratera. Vyrůstal v rodině skladatele R. Frimla, hudební studia nedokončil a stal se bankovním úředníkem. Vystupoval 1910–18 inkognito pod jménem Carratera s módními tanečně poetickými čísly v různých kabaretech, Národním domě na Vinohradech (Pierrot a růže na hudbu Karnevalu R. Schumanna, Cikánova smrt na jednu z Uherských rapsodií F. Liszta, Hoch a motýl na Valčík A. Dvořáka), jako Siamský tanečník v Rozvedené paní L. Falla (Vinohrady 1909), v programech Červené sedmy (1911), od 1914 pod jménem Ore Tarraco v Alhambře, Uranii, kině Na Slovanech, Plodinové burse aj. Profesionálně se věnoval tanci od 1918 (poprvé v Hradci Králové), podnikl turné do Krakova, Lvova, Budapešti aj. V pražském Rudolfinu uspořádal 1919 recitál (na klavír ho doprovázel skladatel J. Ev. Zelinka), následovalo turné 1918–20 po varieté v Polsku, Německu (v mnichovské Bonboniéře se střídal s Marjou Ninou), Švýcarsku, Francii, Španělsku, Tunisu, Řecku, Turecku, Rusku, Maďarsku, Rumunsku. Dráhu bankovního úředníka ukončil až 1920. V Praze uspořádal vlastní recitály 1921, zároveň se zdokonaloval v kurzech u J. Dalcroze. Po 1924 se zajímal o orientální tance, vytvářel jejich kreace, ozvláštněné i okázalostí kostýmů, v zahraničí byl často považován za Inda. V druhé polovině dvacátých let vystupoval v zahraničí, převážně v Německu (např. Umělecký kabaret v Brémách) a Švýcarsku (Luzern, Curych); doma spolupracoval na inscenacích režiséra K. H. Hilara (W. Shakespeare: Blažena a Beneš/Mnoho povyku pro nic, ND Praha 1926) a na revuích K. Hašlera (Honzo, nedej se!, 1927); uskutečnil mondénní vystoupení v pařížské Invalidovně (1927) a ve Studiu na Champs-Élysées (1929). Po dalších zájezdech (Francie, Španělsko, Severní Afrika, Jugoslávie) vystupoval 1933–35 v Praze. V Městském divadle na Vinohradech byl 1933 režisérem J. Borem a R. Remislavským angažován opět pro roli Siamského tanečníka ve hře Rozvedená paní L. Falla. V Umělecké besedě, Uranii a např. v Komorním divadle jeho program uváděl J. Rey (Siamský královský tanec, Démon, Démon a matka s Ritou Peštovou, Tanec díkůvzdání, Derviš, Javanské fantazie-Loutka a Tančící princ, Danse cinghalaise, Castagnette). ČT připomněla Ore Tarraca např. v televizní inscenaci J. Dudka podle povídky E. Basse Fanynka (1987).
Literatura
Siblík, E.: Český exotický tanečník Ore Tarraco in Tanec mimo nás i v nás, Praha, Václav Petr 1937
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 332
