Po 4 semestrech studia na pražské ČVUT zvolil nejdříve hereckou dráhu (žák E. F. Buriana, v jehož divadle sehrál několik rolí); TKP absolvoval 1953. Angažmá: sólista Armádní opery 1952–55, Plzeň 1955–58, šéf a choreograf v Ústí n. Labem 1958–61, choreograf v Ostravě 1961–64. Spoluzakladatel, choreograf Baletu Praha 1964–70 (od 1968 umělecký vedoucí), šéf baletu v Basileji 1970–73, hostující choreograf v divadlech a ČST 1973–75. Choreograf v MDP 1975–79, kde zformoval malou skupinu, s níž v divadle Rokoko uváděl i samostatné celovečerní programy; kolektiv se 1980 osamostatnil pod názvem Pražský komorní balet. P. Šmok byl šéf a choreograf ansámblu do 1998, poté s PKB/Baletem Praha pohostinsky spolupracoval a po odchodu L. Vaculíka se znovu 2001 ujal jeho vedení. Byl demicharakterním tanečníkem, představitelem např. Václava v Bachčisarajské fontáně (1956), Marka v Ochridské legendě (1957), jeho nejúspěšnější rolí byl Peťka v Mládí (1956). Jako choreograf se vypracoval koncem 60. let k osobitému, nezaměnitelnému rukopisu, výrazně intonovanému neoklasickému stylu. Dominantními rysy jeho tvorby byly muzikalita, tvarová vynalézavost, vazebná logika a obsahová nasycenost každého pohybu či gesta. Pro jeho díla byla příznačná myšlenková jasnost a svrchovaná emocionální působivost, cit pro básnivou pohybovou metaforu a účinnou dramatickou zkratku. Pro jeho vrcholné práce, které se staly vývojovými milníky i českého jevištního tance bylo příznačné rovnoměrné zapojení citu i intelektu, intuice i racionální stavebné vůle. Dominantním rysem jeho kompozic je výrazná snaha o českou intonaci a o vytvoření specificky národního českého baletu. Celkem vytvořil přes 100 baletních choreografií (z toho 50 v prvním provedení; pro divadlo i televizní snímky), např. Nová Odyssea (Ústí n. Labem 1960), Picassiáda (ČST Ostrava 1963), Fresky (BP 1965), Listy důvěrné (BP 1968, Basilej 1971, SND Bratislava 1973, Darmstadt 1975, PKB, Drážďany a Poznaň 1976), Sinfonietta (Basilej 1971, PKB 1985, Pécs 1986), Americký kvartet (PKB 1977, Berlín 1979, Pécs 1982, Leningrad 1983, ND Praha 1995), I. smyčcový kvartet L. Janáčka (PKB 1978, Pécs a Poznaň 1982), Z mého života (PKB 1986, Leningrad 1987, Brno 1997), Holoubek (PKB 1992), Stabat/první část ze Stabat Mater A. Dvořáka (PKB 1995), Po zarostlém chodníčku (s K. Frankovou, PKB 1998). Z četných komediálních děl např. Rossiniána (Ostrava 1963, BP 1964, Basilej 1969, Darmstadt 1973), Záskok (PKB 1977, Haag 1981, Leningrad 1983). Dramaturgické schopnosti prokázal jako tvůrce mnoha libret krátkých baletů i jako autor – moderátor zábavně výchovného pořadu pro děti Jak se dělá balet (pp. Rokoko 1975; poté přes 750 repríz na zájezdech v ČR) a jako operní a operetní režisér (např. Prodaná nevěsta, ND Praha 1992). Celkem působil na třiceti domácích a pětadvaceti zahraničních scénách a v řadě televizních a filmových studií. Ve svých souborech vychoval desítky vynikajících interpretů. Získal Cenu ČLF 1992 za vyzrálé umělecké výsledky, Hlavní cenu za choreografii na celostátní baletní přehlídce 1993, Cenu ČLF 1996 za ch. 1. části oratoria Stabat Mater A. Dvořáka. Zasloužilý umělec 1987. Profesor choreografie na TK HAMU od 1990.
Literatura
Dubská, A.: Balet Praha, Divadelní revue 1994, č. 1 • Holeňová, J.: Pražský komorní balet, Divadelní revue 1994, č. 1 • Krakešová, E.: Ve službách Terpsichory, Praha, Thalia 1997 • Vašut, V.: Pavel Šmok na přeskáčku, Praha, Akropolis 1997
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 319–320
