Uváděn též jako Fidler. – Jeho původ není znám. Před započetím principálské dráhy byl údajně členem společnosti Churbayerische Hof-Comoedianten vedené J. Schulzem. 1767 hrál v Ulmu již s vlastním souborem Gesellschaft hochdeutscher Schauspieler. 1771 se jako bývalý principál objevil v brněnském divadle, 1772 působil opět jako samostatný ředitel ve Znojmě a v Olomouci, 1773/74 v Českých Budějovicích. Pak byl pravděpodobně členem některé cestující společnosti. 1781/82 hrál v Linci u F. J. Bully, který angažoval i jeho manželku a dceru Edmundu, s níž se Bulla zakrátko oženil. Před 1787 F. vystupoval také v Karlových Varech. Poslední známé angažmá měl 1783 u předměstské vídeňské scény Theater zum weißen Fasan.
Byl jedním z méně významných principálů, kteří se pohybovali na bavorském, českém a přilehlém rakouském teritoriu, zejména v provinčních městech. Jako herec se uplatňoval v rolích Židů a v hrubozrnných komických úlohách. V Ulmu (1767) uváděl burlesky, např. oblíbenou hru Die lächerliche Zusammenkunft in den Elisäischen Feldern, Oder: Das Reich der Todten in dem Reich der Lebendigen [Komické setkání na Elysejských polích aneb Říše mrtvých v říši živých]. Burlesky měl na programu ještě 1772 v Brně (např. Andrascheck und Jurascheck). Zde byla jeho přičiněním reprízována i první česky zpívaná opera-pantomima o zamilovaném ponocném Die böhmische Antzczizka [Česká Ančička, J. Tuček].
Prameny a literatura
Stadtarchiv Ulm: cedule společnosti Gesellschaft hochdeutscher Schauspieler pod vedením F. • Genaue Nachrichten von beyden kaiserl. königl. Schaubühnen… und den vorzüglichsten Theatern der übrigen kais. kön. Erbländer (Wien) 2, 1773, s. 225n.; D’Elvert 1852, s. 141; A. Hübner: Denkwürdigkeiten der kgl. Stadt Znaim, Znaim 1869, s. 783; A. C. Loew: Kurzgefasste aber vollständige Chronik der weltberühmten Cur- und Badestadt Karlsbad seit deren Entstehung bis auf unsere Tage, Karlsbad 1874, s. 23; R. Huyer: Das hundertjährige Jubiläum des Stadttheaters in Budweis, Budweiser Zeitung (České Budějovice) 24. 12. 1919; G. Gugitz: Das Theater zum weißen Fasan auf dem Neustift, Alt-Wiener Thespiskarren, ed. E. K. Blümmel–G. Gugitz, Wien 1925, s. 124; F. Fuhrich: Theatergeschichte Oberösterreichs im 18. Jahrhundert, Wien 1968, s. 189; H. G. Asper: Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 71, 359; O. G. Schindler: „Praha nebo Brno – Prag oder Brünn?“. Ein tschechischer Expertenstreit über einen spätbarocken Theaterzettel aus der Österreichischen Nationalbibliothek, Biblos(Wien) 42, 1993, s. 142 + „Mio compadre Imperatore“. Comici dell’arte an den Höfen der Habsburger, Maske und Kothurn (Wien) 38, 1997, č. 2–4, s. 153; F. Coticelli–O. G. Schindler: Per la storia della Commedia dell’arte: Il Basilisco del Bernagasso, I percorsi della scena. Cultura e communicazione del teatro nell’Europa del Settecento, ed. F. Carmelo Greco, Napoli 2001, s. 91, 111.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 169–170
