Elisabeth (Alžběta) Duncanová (sestra Isadory Duncanové) spojila ve své metodě estetický pojem krásy s prvky delsartismu G. Stebbinsonové a vycházela ze systému G. Demenyho (před 1. svět. válkou byla Demenyho a Dalcrozova rytmika propagovaná v Sokole např. A. Očenáškem a F. Pospíšilem). 1930 absolvovalo letní stáž v Klessheimu 1930 osm českých cvičitelek a 16 žaček – V. Černohorská, M. Vébrová, O. Barbierová, Y. Rentschová, M. Hodurová, J. Vávrová, L. Burkičáková, E. Helmanová a zejm. J. Jeřábková se po návratu do Prahy představily na taneční akademii v Divadle na Vinohradech. Pražskou větev školy vedli Ve Smečkách v Praze učitelé školy Elisabeth Duncanové – G. Drücková a M. Merz v letech 1931–35 a poté předali školu J. Jeřábkové. Ta mj. pořádala letní kurzy na zámku ve Velkých Opatovicích, vyučovala až do 60. let. Vedle J. Jeřábkové se odkazu systému I. a E. Duncanové věnovaly i další jejich žačky, např. I. Grégrová („Salome duncanismu“), E. Kupferová, R. Pluhařová-Prášková, M. Úlehlová, V. Vratislava.
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 317
