Psán též Feradini, Ferrandini, Ferandini. Atribuci dochovaných skladeb komplikuje možnost záměny se skladatelem G. B. Ferrandinim (1710–91), který působil převážně v Mnichově. – O životě F. je známo velmi málo. Podle označení „maestro di capella napolitano“ uvedeného v některých operních a oratorních libretech k jeho kompozicím působil zpočátku v rodném městě jako kapelník a skladatel (oratorium Il Giuseppe riconosciuto [Znovupoznaný Josef], l: Metastasio, 1745). 1750–60 složil několik oper pro italská divadla (např. Ermelinda, Lugo 1751; Il festino [Slavnost], l: Goldoni, Parma 1757; Il Solimano, l: G. A. Migliavacca, Florencie 1757; L’ Antigono, l: Metastasio, Reggio 1758; Demofoonte, l: Metastasio, Milán 1758; Ricimero, l: F. Silvani, Parma 1758; Didone abbandonata [Opuštěná Dido], l: Metastasio, Lucca 1760) a lze předpokládat, že také připravoval jejich provedení. V polovině padesátých let 18. stol. působil v Madridu, kde provedl opery Semiramide a Il re pastore [Král pastýř], komponované na Metastasiovy texty, ale není jisté, zda šlo o jeho vlastní skladby.
V Praze pobýval F. dle Gerbera (1790) a Dlabače už od 1748. Jeho zdejší působení však muselo být vzhledem k výše zmíněným aktivitám přerušováno pobyty v Itálii a Španělsku. V postním období 1763 uvedla operní společnost impresária G. Molinariho v pražském Divadle v Kotcích oratorium Il Giuseppe riconosciuto, k němuž tehdy zřejmě osobně přítomný F. složil novou hudbu (partitura dochována). Podle pražské konskripce z 1770 bydlel F. tehdy na Novém Městě v blízkosti kostela P. Marie Sněžné (na místě dnešního Jungmannova náměstí) společně s herci Brunianovy společnosti J. A. Christem a F. Spenglerem a živil se jako hráč na klávesový nástroj („Flüglist“ ⇒ Šebesta 1924). Už tehdy byl zřejmě kapelníkem divadelního orchestru operní společnosti G. Bustelliho (doložen 1771/72 ⇒ Theatral-Neuigkeiten 1773) a podílel se mj. na nastudování opery pražského skladatele J. A. Koželucha Il Demofoonte (27/28. 12. 1771), komponované na text P. Metastasia. Závěr života prožil v Praze, kde komponoval duchovní skladby (čtyřhlasá mše 1775, Dextera Domini 1776, Stabat Mater 1779). Zemřel jako šedesátiletý ve Vlašském špitálu na Malé Straně.
Fragmentárně dochovaná divadelní tvorba F. nebyla dosud v souvislostech soudobé hudebnědramatické produkce zkoumána. Tříaktovou komickou operu Il festino, jejíž hudba není známa, ocenil autor libreta C. Goldoni ve svých pamětech (⇒ P. Mücke in MGG). Vrcholným dílem F. závěrečného tvůrčího období bylo bezesporu monumentální Stabat Mater komponované v oratorním slohu s převahou dvojsborových čísel, zakončené velkou dvojitou fugou na slovo Amen. Toto dílo „zasmušilé, elegické krásy“ (⇒ Kamper 1936) bylo s mimořádným úspěchem provedeno v pražském kostele sv. Františka Serafinského u křižovníků 1780 a 1781 (⇒ Oberpostamtszeitung, Prag 1781) a jeho ohlasy byly zaznamenány ve skladbách současníků (⇒ Mikuláš 1995, 2001).
Edice
Stabat Mater (Compatimento pietoso dei figli al duolo della madre ai più della croce d’un Dio morente, ne’sospiri della Chiesa sponsa piangente), ed. L. Bettarini, Milano 1969 (vyd. libreta).
Prameny a literatura
AMP: Matrica seu consignatio mortuorum in ecclesia Hospitalis Italici sub patrocinio B. Virginis Mariae (později na farním úřadě u sv. Apolináře): úmrtní zápis F. (⇒ Kamper 1936); Niedersächsisches Staatsarchiv Wolfenbüttel, fond hudebnin vévodského divadla v Braunschweigu, sign. 46 Alt 269: Il Giuseppe riconosciuto… Orig[inal]e di Ant[onio] Feradini 14 Febru[ario]1763 ⇒ K. Kindler: Findbuch zum Bestand Musikalien des herzoglichen Theaters in Braunschweig 18.–19. Jh., Wolfenbüttel 1990, s. 75; Křižovnický hudební archiv Praha, sign. XXXVI B 292: Stabat Mater, autografní partitura 20. 1. 1779 (opis v Lobkowiczké hudební sbírce v Nelahozevsi, sign. X.A.e.76); Zámecká knihovna Křimice (fond spravuje NMk, oddělení zámeckých knihoven), sign. 3200, přív. 3: Il Giuseppe riconosciuto, Praga 1763, libreto s obsazením. • Theatral-Neuigkeiten (Wien) 1773, s. 178–181; Oberpostamtszeitung (Prag) 17. 4. 1781; Teuber II 1885, s. 21; E. Šebesta: Příspěvky k dějinám pražského divadla z konce 18. a počátku 19. století, Československé divadlo 2, 1924, s. 242; O. Kamper: Hudební Praha v XVIII. věku, Praha 1936, s. 35, 145, 171, 176, 237; A. Iesuè: Note su A. F., Nuova rivista musicale italiana (Torino) 15, 1981, s. 241–246 + A. F.: „Maestro di cappella napolitano“, Hortus musicus (Bologna) 2, 2001, s. 78–81; J. Mikuláš: Vinzenz Maschek (1755–1831), publikace k výstavě, Praha 1995, s. 11n. + „Echo“. Vícesborové kompozice v hudebním životě Čech druhé poloviny 18. století, Barokní Praha – barokní Čechie 1620–1740, ed. O. Fejtová–V. Ledvinka–J. Pešek–V. Vlnas, Praha 2004, s. 69–73; A. Jakubcová: Z Prahy až k severní říšské hranici, Hudební věda 35, 1998, s. 158. • Dlabač, ČHS, Gerber 1, Grove, MGG
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 168–169
