Uváděn též jako Ellenson, Elendsohn, Elison. – Vedl jednu z nejvýznamnějších cestujících hereckých společností druhé poloviny 17. stol., která svým vlivem zasáhla téměř celé území tehdejší římskoněmecké říše. Jako principál se objevuje poprvé 1671 ve Štýrském Hradci. V sedmdesátých letech 17. stol. se oženil a s manželkou Marií Margaretou založil rozvětvenou hereckou rodinu, jejíž genealogie není dodnes zcela vyjasněna. Vystřídal velké množství štací v Rakousku, na území německých států i v českých zemích (itinerář je z větší části znám). Svou společnost byl nucen několikrát rozpustit a znovu zakládat. Působil také na dvorských scénách, poprvé 1675/76 v souboru knížete Eggenberka na českokrumlovském zámku, 1680 na zámku Bevern a 1702 ve Schwerinu. Tehdy získal pro svou družinu titul meklenburských dvorních komediantů a společnost se pak nazývala Die hochfürstlich mecklenburgischen Hoff-Comödianten. Poslední E. známou štací byly v únoru 1706 Drážďany. Po jeho smrti převzal společnost nejprve syn Julius Franz, pak snacha Sophia E. a její další manželé J. C. Haacke a C. L. Hoffmann, pod jejichž vedením se podnik udržel až do 1725.
E. byl principálem zaměřujícím se na repertoárové novinky zejména z italské a francouzské oblasti, jimiž zpestřoval zásobu titulů přejatých od anglických komediantů. Na českém území je kromě účinkování v Českém Krumlově známo jeho působení v Praze 1693 (hrál zde ve spojení s Eggenberskými komedianty) a v Olomouci 1690, 1693 a 1697. Tehdy zde jako představení pro městskou radu uváděl hru Basilius der Große sternseher, oder Daß menschliche Leben vergleicht sich einem Traum [Basilius, velký hvězdopravec, aneb Lidský život se podobá snu], tedy titul s námětem Calderónova dramatu Život je sen, který byl v té době ve střední Evropě znám jen z italských a nizozemských úprav.
Prameny a literatura
SOkA Olomouc, Archiv města Olomouce, fond Zlomky registratur, č. inv. 3337 (žádost z 25. 6. 1697), 1511; SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, fond Velkostatek Český Krumlov, sign. I 7Ra 2 červ., účetní kniha 1677; ÖNB, Cod. 13.250: Tragico-Comoedia genand der Verirrte Liebes Soldat oder Deß Glickes Probier Stein, b. d. (⇒ Asper 1975); Universitätsbibliothek Greifswald, sign. Bm 227 – A. Elenson: Freuden-Spiel Der Egyptischen Olympiae, und Deß flüchtigen Vireni, b. m., b. d. (provedeno v Neuhausu an der Elbe 1680); Stadtbibliothek Regensburg, sign. Kat.ep.538/b: totéž, verze 1686; SB Berlin, sign. Yg 8341: totéž, verze 1687. • J. Bolte: Das Danziger Theater im 16. und 17. Jahrhundert, Hamburg–Leipzig 1895, s. 157; P. Zimmermann: Herzog Ferdinand Albrechts I. zu Braunschweig und Lüneburg theatralische Aufführungen im Schlosse zu Bevern, Jahrbuch des Geschichtsvereins für das Herzogtum Braunschweig(Wolfenbüttel) 3, 1904, s. 111–156; W. v. Gersdorff: Geschichte des Theaters in Kiel unter den Herzogen zu Holstein-Gottorp, Kiel 1912 (Mitteilungen der Gesellschaft für Kieler Stadtgeschichte 27/28), s. 58–70; V. Nešpor: Dějiny Olomouce, Vlastivěda moravská II (Místopis Moravy), Brno 1936, sv. 58, seš. 3–4, s. 193; D. Ludvik: Die Eggenbergischen Hofkomödianten, Acta neophilologica(Ljubljana) 3, 1970, s. 74–76; E. Pies: Elenson & Co., Mitteilungen der Westdeutschen Gesellschaft für Familienkunde (Köln) 1973, č. 4; H. G. Asper: Spieltexte der Wanderbühne, Wien 1975, s. 35–65 + Hanswurst, Emsdetten 1980, s. 32n.; J. Záloha: Divadelní život na českokrumlovském zámku v druhé polovině 17. století, Sborník Národního muzea v Praze, řada A (historie) 40, 1986, č. 2, s. 53n.; B. Rudin: Der Blankenburger Herzog Ludwig Rudolph und die „Mecklenburgischen Hofcomoedianten“ oder: Die Katholiken kommen, Daphnis (Amsterdam) 24, 1995, seš. 2–3, s. 329–374 + Von Alexanders Mord-Banquet bis zur Kindheit Mosis, tamtéž 35, 2006, s. 193–261; A. Scherl: Berufstheater in Prag 1680–1739, Wien 1999, s. 15, 21n., 28, 48, 81 + Zu den Auftritten der deutschen und italienischen profesionellen Schauspielergesellschaften in Olmütz im 17. und 18. Jahrhundert, O divadle na Moravě a ve Slezsku II, ed. T. Lazorčáková, Olomouc 2004, s. 47–55. • ADB, Kosch Th, NDB, Pies
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 155–157
