Psán též jako Einzinger, Einsinger. – Jeho divadelní aktivity jsou doloženy v období 1763–79, životní data známa nejsou. Poprvé se objevuje 1763 v uherském Rábu (Győr) se společností, v níž byli čtyři herci a dvě herečky. O masopustu 1764 hrál ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt) a brzy nato, pravděpodobně v září, před vídeňským dvorem na zámku v Holíči. Po hostování v Celovci (Klagenfurt) se na karneval 1767 vrátil do Vídeňského Nového Města, po Velikonocích hrál s jedenáctičlennou společností a také s loutkami v Olomouci, kam se na podzim opět vrátil po hostování v Opavě. Jeho žádost o povolení hrát s loutkami během brněnského trhu byla odmítnuta. V žádosti o povolení produkcí v olomouckém městském divadle o Velikonocích 1773 i v žádosti podávané o několik měsíců později v Kroměříži o sobě sděloval, že je „usedlý zakoupený měšťan trnavský“. Historisch-Kritische Theaterchronik von Wien (1774) charakterizuje E. jako známého Hanswursta z Trnavy, který v tomto jediném univerzitním městě tehdejších Uher bavil během zimy „město a studující mládež jalovými a odpornými burleskami“, ale příležitostně hrál také hry s fixovanými literárními texty (Voltaire: Zayre a Alzire, K. T. Breithaupt–Ch. G. Stephanie st.: Der Renegat [Odrodilec], G. Stephanie ml.: Die Wirtschafterin [Hospodyně], Ph. Hafner: Der Furchtsame [Bázlivec]). Zpráva dodává, že zpravidla po Velikonocích opouštěl Trnavu a vydával se na pouť. E. považovaný za nejlepšího Hanswursta v celých Uhrách vystupoval po liberalizaci vídeňského „divadelního trhu“ 1776 v obcích v okolí Vídně (Spittelberg, Neulerchenfeld). 1777 hrál v Mikulově a v Brně, kde v letní boudě prováděl tzv. krejcárkové komedie. Celé Brno se prý smálo a tleskalo „laciným šprýmům jeho kašpárka“, takže i společnost J. Böhma, hrající tehdy v Brně, byla nucena čelit jeho konkurenci uváděním lehčích žánrů. Na zimu odešel do Jihlavy a Znojma, kde hrál činohry s fixovanými texty, zpěvohry a veselohry, jakož i pantomimy. Poslední zprávou o jeho aktivitách je přípis z května 1779, jímž mu bylo povoleno uvádět produkce do konce září v boudě v Olomouci.
Prameny a literatura
MZA, fond Gubernium, B 47/2, fol. 250 (3. 4. 1767), 255 (10. 5. 1767), 272n., 282n. (24. 8. 1767); B 47/3, fol. 553–556 (29. 1. 1773); fol. 580 (29. 7. 1773), fol. 679–683 (6. 9. 1778), fol. 707–710 (17/28. 5. 1779). • Historisch-Kritische Theaterchronik (Wien) 1, 1774, díl 2, s. 159n.; Theaterwochenblatt (Salzburg) 1776, s. 271; Realzeitung (Wien) 1776, s. 556n.; GTK 1777, s. 127; Taschenbuch des Wiener Theaters (Wien) 1777, s. 176n.; Prosaische und Poetische Beyträge(Brünn) 1777, s. 248–250; J. P. Kaltenbaeck: Das Theaterwesen im Jahre 1776, Austria oder Oesterreichischer Universal-Kalender (Wien) 7, 1846, s. 54–57; D’Elvert 1852, s. 87, 140n., 151, 157, 160; E. K. Blümml–G. Gugitz: Alt-Wiener Thespiskarren. Die Frühzeit der Wiener Vorstadtbühnen, Wien 1925, s. 308–491; F. Lám: Győri német színészet története (1742–1885), Győr 1928, s. 5; H. Schuster: Theatergeschichte von Wiener Neustadt von den Anfängen bis zum Jahre 1794, dis., Universität Wien 1960, s. 224n.; J. Bartoš: Loutkářská kronika, Praha 1963, s. 47, 73n.; O. G. Schindler: Wandertruppen in Niederösterreich im 18. Jahrhundert, Jahrbuch der Gesellschaft für Wiener Theaterforschung (Wien) 17, 1970, s. 55; M. Cesnaková-Michalcová: Premeny divadla, Bratislava 1981, s. 55, 118, 225 + Geschichte des deutschsprachigen Theaters in der Slowakei, Köln–Weimar–Wien 1997, s. 70, 115, 301.
Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 154–155
