Německy Johann Christian Eggenberg. – Byl majitelem panství Český Krumlov a dalších panství v jižních Čechách, která zdědil po svém otci Johannu Antonovi (1610–49). Manželství s Marií Ernestinou ze Schwarzenberku (1649–1719), uzavřené 1666, zůstalo bezdětné. E. ustanovil univerzální dědičkou svou choť, která pak za dědice určila svého synovce Adama Fran­tiška Schwarzenberka. Po její smrti přešly ­veškeré državy a majetek do vlastnictví rodu ­Schwarzenberků.

E. strávil část mládí na císařském dvoře ve Vídni, jehož styl a kulturní život se pak snažil napodobit na českokrumlovském sídle. Kníže i jeho choť měli vřelý vztah k umění, velkoryse je podporovali a učinili je nedílnou součástí svého rodinného a společenského života. E. trvale zaměstnával profesionální herce, výtvarníky (k nejvýznačnějším patřili J. de Veerle, Z. I. Voják a M. Leutner) a hudebníky. 1665 zřídil stálou kapelu (kapelníkem byl 1690–1711 D. Bartoli) a divadelní ansámbl, které byly po léta součástí knížecího dvora. Umělci v E. službách byli plně existenčně zajištěni (ubytování, služné, naturálie) a také vybaveni vším potřebným (opisy textů, not, kostýmy, dekorace, hudební nástroje apod.).

První divadelní představení v Českém Krumlově bylo sehráno již v únoru 1666 v rámci oslav E. sňatku. Pravidelná divadelní činnost začala v druhé polovině sedmdesátých let, poté co dal kníže 1675 upravit pro divadelní účely největší místnost hradu (nyní tzv. Maškarní sál). Pod dohledem J. de Veerleho bylo zbudováno jeviště a hlediště, 17 dekoračních sad vytvořil salcburský malíř J. M. Schaumberger, doplňky a další proměny k původním dekoracím malovali E. dvorní malíři J. de Veerle, později J. Anneis (1685). Od 1675 působil v knížecích službách stálý, postupně doplňovaný herecký soubor, jehož jádro tvořilo několik bývalých členů významné družiny z Innsbru­cku; tam byla 1665 propuštěna a fungovala jako cestující společnost. Principálem eggenberské herecké společnosti byl od počátku mikulovský rodák J. G. Göttner (1687 knížetem nobilitovaný), k němuž přibyl J. C. Samenhammer (zkomoleně uváděn jako Sonnehammer, Samenhofer aj.). Nejvýznačnější hereckou osobností byl J. V. Petzold, zvaný podle své role komického sedláka Kilian Brustfleck. 1686 dal E. podle plánů italských stavitelů J. de Maggiho a P. Spinety postavit novou, pro divadlo speciálně určenou budovu (v prostoru dnešního pátého nádvoří, dochována v přestavbě z šedesátých let 18. stol.), do níž se přesunuly divadelní produkce. Vedle dvorních malířů se na divadelních představeních podíleli nepochybně značnou měrou také knížecí hudebníci. Repertoár sestával z hauptakcí (např. Tamerlan, 1685) a her známých z produkcí tzv. anglických komediantů (např. Doktor Faust, 1675; Lier, 1686; Romio und Julieta, 1688), ale objevovaly se v něm i novější kusy (např. úpravy dramat G. A. Cicogniniho a činoherní adaptace operních libret). Početná eggenberská kolekce vyobrazení postav v různých krojích a oděvech obsahuje postavy komedie dell’arte a další divadelní kostýmy. E. projevoval mimořádný ­zájem také o italskou operu, kterou osobně poznal při návštěvách Itálie, kde si dával pořizovat opisy operních partitur (⇒ Chvátilová–Švestka 1993).

E. soubor, první svého druhu v Čechách, hrál nejen v Českém Krumlově, ale doprovázel knížete na jeho cestách a občas vyjížděl i samostatně. Vystupoval např. v Linci, Salcburku, Mnichově, Ansbachu a také v Praze (1690). Představení v Českém Krumlově byla sice určena především panstvu, E. však umožňoval jejich návštěvu i měšťanům. Soubor působil v knížecích službách do 1691, kdy E. herce propustil, patrně vzhledem k budoucímu zaneprázdnění úřadem u vídeňského dvora. V době působení hereckého souboru se Český Krumlov stal jedním z významných středisek divadelní kultury na jihu střední Evropy.

Prameny a literatura

SOA Třeboň, pra­coviště Český Krumlov, RA Eggenberkové; hu­dební sbírka; soubor kostýmních studií, před 1719 (⇒ DČD I, s. 395n.); Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově I–III, ed. J. Šimáková–E. Macháčková, Praha 1976. • J. Port: Schwarzenberské zámecké divadlo na Krumlově, Ročenka Vlastivědné společnosti jihočeské při městském museu v Českých Budějovicích za rok 1929, České Budějovice 1930, s. 26–43; J. Hilmera: Památky divadelního výtvarnictví 17. a 18. století ve sbírkách státních hradů a zámků, Zprávy památkové péče 21, 1961, s. 147–154; K. Schwarzenberg: Geschichte des reichsständischen Hauses Schwarzenberg, Neustadt a. d. Aisch 1963, s. 128–130; W. E. Heydendorff: Die Fürsten und Freiherren zu Eggenberg und ihre Vorfahren, Graz–Wien–Köln 1965; G. B. Marauschek: Die Fürs­ten zu Eggenberg 1568 bis 1717, dis., Universität Graz 1965 (kopie SOA Třeboň, pracoviště Český Krumlov, sbírka rkp. č. 623); F. Navrátil: Herecká společnost na českokrumlovském zámku v 17. století, Jihočeský sborník historický (České Budějovice) 37, 1968, s. 48n. + Divadelní kultura na hradu a zámku v Českém Krumlově, Prolegomena scénografické encyklopedie 17, 1973, s. 116n.; J. Záloha: Eggenberská zámecká kapela v Českém Krumlově, Hudební věda 6, 1969, s. 234–240 + Beziehungen der am Hofe der Fürsten zu Eggenberg in Český Krumlov in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts wirkenden Künstler zu Oberösterreich, Historisches Jahrbuch der Stadt Linz 1985, s. 529–544 + Divadelní život na českokrumlovském zámku v druhé polovině 17. století, Sborník Národního muzea v Praze, řada A (historie) 40, 1986, č. 2, s. 53–79 + Eggenberští výtvarní umělci v Českém Krumlově v druhé polovině 17. století, Umění 35, 1987, s. 304–313 + Hudba a divadlo na českokrumlovském zámku v době Eggenberků a Schwarzenberků, Život na dvorech barokní šlechty (1600–1750), ed. V. Bůžek, České Budějovice 1996, s. 549–560; D. Ludvik: Die Eggenbergischen Hofkomödianten, Acta neophilologica (Ljubljana) 3, 1970, s. 74–76; J. Hejnic–J. Záloha: Český Krumlov a divadelní tradice, Teatralia zámecké knihovny v Českém Krumlově, ed. J. Šimáková–E. Macháčková, Praha 1976, s. 11–30; J. Pömerl: Zámecká divadla v Čechách a na Moravě, DR 3, 1992, č. 4, s. 4n.; Barokní divadlo na zámku v Českém Krumlově,ed. V. Ptáčková, Praha 1993; L. Chvátilová–L. Švestka: Eggenbergové a jejich operní zájmy, tamtéž, s. 33–40; O. G. Schindler: Romeo und Julia auf Schloss Krumau, der Basilisco von Kolin und das Armenspital in Kukus, Biblos (Wien) 44, 1995, s. 81–103; M. Korychová: Dvůr posledního Eggenberka v Českém Krumlově, Život na dvorech barokní šlechty (1600–1750), ed. V. Bůžek, České Budějovice 1996, s. 423–439; B. Rudin: Das Fürstlich Eggenbergische Hoftheater in Böhmisch Krumau (1676–91). Zur ästhetischen Al­lianz zwischen Wanderbühne und Hofkultur, Daphnis (Amsterdam) 25, 1996, s. 467–488 (česky jako Knížecí dvorské divadlo Eggenbergů v Českém Krumlově 1676–91, DR 8, 1997, č. 2, s. 12–20); A. Scherl: Romeo a Julie z jižních Čech, DR 12, 2001, č. 1, s. 69 (úvod k edici a překladu textu); J. Županič–M. Fiala–F. Stellner: Encyklopedie knížecích rodů zemí koruny české, Praha 2001; L. Maňourová: La Forza ­della virtù and Other Operas by Carlo Francesco Pollarolo Surviving in Český Krumlov, Hudební věda 43, 2006, s. 229–256. • DČD I, EDS, OSN

Vznik: 2007
Zdroj: Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století. Osobnosti a díla, ed. A. Jakubcová, Praha: Divadelní ústav – Academia 2007, s. 152–154