Žačka I. V. Psoty, L. Kvasnicové, M. Figarové, Z. Šemberové, A. M. Tymichové, stáž ve Velkém divadle v Moskvě u S. A. Messererové 1957. Angažmá: Lidové divadlo Brno 1944–45, Brno 1945–52 (od 1947 sólistka), sólistka ND Praha 1952–75, v Brně baletní mistryně 1975–77, šéfka baletu 1977–89. Technicky vyzrálá tanečnice s profesionálním přístupem a svědomitou přípravou. Jejímu naturelu vyhovovaly heroické ženské postavy s expresivním, dramatickým charakterem. Během své umělecké kariéry ztvárnila nejen hlavní role klasického repertoáru: Odetta (1953), Odilie (1955) a dvojrole Odetty-Odilie (1963) v Labutím jezeře, Zarema v Bachčisarajské fontáně (1954), Zobeida v Šeherezádě (1965), Myrtha v Giselle (1969), ale i postavy v titulech baletní literatury 20. století: Frygie ve Spartakovi (1957), Beatrice ve Sluhovi dvou pánů (1958), Mefistofela v Doktoru Faustovi (1958), Desdemona v Othellovi (1959), Chloe v Dafnidovi a Chloe (1960), Paní Měděné hory v Kamenném kvítku (1960), Julie v Romeovi a Julii (1962), Mechmene Banu v Legendě o lásce (1963), tit. role ve Svědomí (1964) a v Meduse (1968), Kirké v Bloudění Odysseově (1969), Dívka v Podivuhodném mandarínovi (1970), Isabella v Donu Juanovi R. Strausse (1972). Její taneční projev byl pevný, technicky i výrazově ukázněný. Jako choreografka nastudovala Fokinovu verzi Sylfid (ND Praha 1966, 1980; Brno 1974, 1994; Ostrava 1979, SND Bratislava 1981), s J. Němečkem Labutí jezero (Ostrava 1977, ND Praha 1982, Brno 1987 a 1997), s L. Ogounem spolupracovala v Brně na uvedení Popelky (1982), Spící krasavice (1984) a Z pohádky do pohádky (1986). Získala Čestné uznání na Divadelní žatvě 1950 za roli Odetty, 3. cenu na SFSM v Bukurešti 1952, 3. cenu na SFSM ve Varšavě 1954, 2. cenu na SFSM v Moskvě 1957. Pedagožka TKP a TKB od 1975, ředitelka TKB 1983–86. Její umělecká i politická angažovanost byla oceněna Státní cenou K. Gottwalda 1956, zasloužilá umělkyně 1958, národní umělkyně 1968, Řád práce 1983, Cena Thálie 1995 za celoživotní mistrovství. Manželka 1. Viktora Malceva.
Literatura
Burian, K. V.: Olga Skálová, Praha, Supraphon 1973 • ED: Skálová Olga in Postavy brněnského jeviště I., Státní divadlo v Brně 1984 • Vašut, V.: Národní umělkyně Olga Skálová, Taneční listy 1974, č. 6/příloha • VV: Skálová Olga in Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia Praha 1988
Vznik: 2001
Zdroj: Český taneční slovník. Tanec, balet, pantomima, ed. J. Holeňová, Praha: Divadelní ústav 2001, s. 287–288
